Žít bez domova na ulici je pořádný životní ranec. Nic, co by mohl člověk druhému závidět

Navštívil jsem místa, kde se scházejí lidé bez přístřešku nad hlavou, bez finanční podpory, bez práce a zázemí. Zkrátka místa, kde se scházejí bezdomovci. Vedou se o nich strohé statistiky, u lidí slovo bezdomovec vyvolává různé emoce, ale co je úsudek a holá skutečnost? Vedou se s nimi rozhovory, proč jsou bezdomovci? Co tak v životě osudového zažili, že skončili na ulici?

Oslovil jsem jak ženy, tak muže. Z prvotních obav, zda přistoupí na rozhovor, jsem byl mile překvapen vstřícností a ochotou na toto téma vést rozhovor. Na jejich očích, na stylu řeči, bylo vidět, že každý z nich má na srdci tolik co říci, ale není komu. Mezi sebou je každý v tom svém světě, který žije z minuty na minutu uzavřen sám do sebe. Nikoho v této komunitě druhý moc nezajímá, protože každý má stejné problémy, a nechce je slyšet od jiných.

Někdo před tím vším hledá pomoc v alkoholu, někdo v drogách, někdo v práškách, ale je mezi nimi dost lidí, kteří se snaží a pokouší se změnit tento stav. I já po chvíli povídání pochopil, že do této situace se lehce může dostat každý z nás. I ten, co teď tvrdí, že jemu by se nic takového nestalo, a má vše pod kontrolou. Vězte, že stačí tak málo, sled událostí, které by vás nenapadly ani v tom nejdivočejším snu, a jste na ulici natotata jako další bezdomovec.

Rozhovor poskytli jedna žena a jeden muž. Žena ve věku 37 let, muž ve věku 23 let. Jak se v této životní situaci žije, jaké důvody je k tomu donutily, jejich pohled na dnešní svět a zamyšlení nad jejich budoucností, to vše bylo téma našeho rozhovoru.

Jelikož žena má přednost, tak i zde, na portálu www.ctidoma.cz  v kategorii singles, první rozhovor je s bezdomovkyní Ivetou.

Seděli jsme v parku na lavičce a Iveta se dala do povídání.Jaký byl její příběh se dočtete na pokračování zde.