Žít singles, a občas si najít čas na sebe a pro své tělo v oblasti krásy čas, a svěřit to své já odborníkům není zas až tak špatný nápad.
Při probírání života v singlu v jedné chlapské debatě zda je to přínos nebo dar, či časovaná bomba cesty do osamění jsme se dostali i na to, jak vypadat, jak o sebe pečovat, zda jsou dámy na tom lepší, nebo my, no a slovo dalo slovo a dostali jsme se i na téma tělesné kosmetiky, zkrášlování těla, a zda je v dnešní době lepší býti jako žena, či muž.
S výsledkem ani tak, ani tak, jsme se rozešli s příslibem, že na to přijdeme tím, že se zúčastníme péče o tělo stejně jako ženy. Stejný postup, stejné využití kosmetických salonů, zkrátka když oni na to mají, my chlapi také. A tak doslova k tomuto poznání zvalo jedno kosmetické studio, které se věnovalo péči a úpravě končetin jak nahoře, tak dole, hlavně o konce prstů na všech čtyřech končetinách. Měl jsem čas, zvídavost mě nedala, a tak jsem vkročil do studia, s přáním přežít vše tak, jak jsem nedávno přežil tu kozalízu, alias kryolipolýzu ve zmrazování lidského sádelka.
Kosmetické studio, či jak bych to nazval, byla podlouhlá velká místnost plná žen různého věku, dokonce i jeden chlap mezi nimi byl, čímž mě nasadil pocit jistoty a bezpečí před tím, co mě tam čekalo. Ti všichni seděli vedle sebe jak slepice na hřadě u dvou podélných stolů podél stěn místnosti, ruce položeny na stole, a proti nim seděli čumsem čumtam, (jestli to byli Vietnamci či Číňané, kdo ví), kteří měli přes pusu roušky. Sakra, vůbec jsem nevěděl, proč mají ty roušky.
Buďto ti, co seděli před nimi, tak šíleně smrděli, že se to nedalo dýchat, nebo těm s rouškami táhne z pusy na omdlení… Nevím, ale to mě zaujalo. Tak tam stojím, zevluju, a kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se přede mnou šikmooké usměvavé sluníčko a hláskem ukňouraného dítěte pravilo krásnou češtinou: „Pane, pojďte, ruce, nohy já dělat.“
„Holka, nelákej, já už je mám udělané, a jak jsou rychlé, když chtějí.“
„Né, pane, já kouknout,“ a už si prohlížela moje ruce.
„No, pane, moc ne hezké, nehty moc poškozené, kůže stará,“…
„Hele brzdi, jo? Kristovy léta v čudu, ale moji kůži si neber do pusy,“ pomyslel jsem si a chtěl se z jejího držení osvobodit.„A nohy, pane, taky moc dobře udělám.“
Jejda, doslova jsem měl na jazyku otázku, zda by teda neudělala, když dělá ruce, nohy, i něco jiného, ale asi by to nepochopila. Nebo ano, a byl by z toho mezinárodní konflikt. Teda já mám myšlenky, no jo, co chcete, chlap. Šmrdlala mi prstem po dlani a ono to bylo moc příjemné. Výsledek? Dostala mě. Čím? Slovem, čím jiným. „Pane, a nakonec já udělat masáž nohou a rukou. Moc příjemné.“ Na tohle mě snad dostane každý. Masáž tělíčka… To je moje.
Ale jo, jdu do toho na plno, a třeba přijdu mezi tím na to, proč chlapi nikdy nepocítí v životě ten pocit jistoty a bezpečí jako ženy dle reklam v televizi.
(pokračování)
