Zuzka hledá chlapa. Zn.: Chytrý a mužný

Jak dlouho už jsi single? Snažila ses aktivně někoho hledat?

Nevím, zda se na mě vlastně hodí označení single. Nikdy jsem nebyla úplně sama. Spíš nemám šťastnou ruku při výběru partnerů. Obvykle se na mě lepí dědci, úchylové, jednoduše divnolidi všeho druhu. Chlapi obvykle neunesou, že nepatřím mezi holky, které by seděly doma a čekaly svého spasitele a chlebodárce při zahřívání rodinného krbu. Mám náročnou práci a hodně přátel. Samozřejmě, partnerovi bych se přizpůsobila, o tom žádná, ale tak daleko jsem se ještě s nikým nedostala.

Nemám ráda muže, kteří si myslí, že žena je jejich osobní majetek, žárlí a stíhají SMSkami, či telefonáty. Pokud vztah neukončím sama, tak obvykle slyším slova typu, “promiň, prostě seš moc tlustá, styděl bych se za tebe.” Ano, jsem plnotučná, ale zas tak hrozný to není, navíc se moje příšerná vizáž váže na zdravotní problémy, které řeším a daří se je úspěšně odbourávat. Aktivně nikoho nehledám, spíš se nechávám lovit.

Jak bys popsala svoje předchozí vztahy? 

Tragikomedie - obvykle lovestory jak z americkýho dojáku, která skončí jako příšerný béčkový horror. Všechny už je nejsem schopná popsat. Měla jsem řadu kratších, či delších vztahů a dva opravu dlouhé - tříleté. Ovšem to bylo v době, kdy jsme byli oba příliš mladí, nezralí a už vůbec ne zralí pro nějaký hlubší, vážnější vztah.

Jak vypadá tvůj běžný den? 

Co je to běžný den? Nemyslím si, že u mě něco takového existuje. Ráno vstanu a když se mi chce, jdu si zaběhat. Běh ze srdce nenávidím, ale snažím se. Potom vyrážím do práce, nebo na nějakou pracovní schůzku, či vyjíždím mimo Prahu. Jsem zpravodaj, a tak často vyjíždím mimo Prahu. Potom mě čeká cesta do redakce, zpracování materiálů, a po práci, nebo večer, si chodívám zaplavat. V bazénu mne najdeš víceméně každý den.

Po večerech často navštěvuji divadlo, kino, nebo zajdu do hospody s přáteli. O víkendu bývám aktivní a snažím se stihnout co nejvíce věcí. Ať je to výlet, koncert, veřejné čtení, vernisáž… No a samozřejmě fotím. Fotím, kdykoli mám volno a někam vyrážím, abych naplnila svou hudbu budoucnosti - stala se fotografkou a spisovatelkou.

Jak by měl vypadat tvůj ideální chlap? Čeho si na muži ceníš?

Cením muže pevných charakterů. Nemyslím si, že to ještě existuje. Co se týče vzhledu, tak by měl můj protějšek vypadat jako chlap. Měl by být mužný, ideálně vyšší než já a bylo by fajn, kdyby měl vlasy, plešatých kluků jsem měla dost, ale není to má podmínka. Hlavně to musí být sympaťák, který je aktivní a nevěnuje se pouze gaučinku, měl by mít rád turistiku, musí být chytrý a hlavně co řekne, to musí platit.

Kdo si s tebou bude rozumět? Čím myslíš, že jsi zvláštní, jiná?  

Myslím, že si se mnou bude rozumět každý, kdo není lenoch a jeho největší vášní není sklenice piva. Ač si do hospody zajdu ráda, nehodlám tam prosedět zbytek života. Asi úplně neposoudím, v čem jsem zvláštní, nebo výjimečná. Obvykle se dohodnu s každým, pokud o dohodu stojí, a tak si i s každým, s kým mám snahu si rozumět, rozumím. Mám ráda život a nic lidského mi není cizí - vím, je to klišé, ale pochopím snad všechno.

Ovšem mám i velký komunikační problém. Většinou mě nepotkáš naštvanou, slabosti a hloupé řeči přecházím. To je ale zřejmě špatně. Střádá se to ve mně a pohárek jednoho dne přeteče. Potom je zle, na druhou stranu se neumím zlobit dlouho. Akorát jsem občas schopná zahodit i dlouholeté přátelství jen proto, že vyvrcholil dlouhodobý tlak, který jsem neuměla zavčasu řešit. Pracuji na tom, ale myslím, že to nejde odbourat hned.