Maršál Koněv si v Praze sochu nezaslouží, neosvobodil ji. Podílel se i na masakrech civilistů
Velké spory se vedou o sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze 6 na Náměstí interbrigadistů v Praze 6. Opakovaně byla pomalována nápisy připomínající temné stránky jeho života. Radnice šesté městské části proto nabízí přesun sochy na území ruského velvyslanectví. Přibližme si nezpochybnitelná fakta.
/KOMENTÁŘ/ Příchod 1. ukrajinského frontu Rudé armády do Prahy, kterému velel maršál Koněv, neznamenal osvobození. Význam tohoto slova je podle mého názoru jasný - dát někomu svobodu. O té se však v květnu 1945 nedalo v československém hlavním městem mluvit.
Uvědomme si, že příchod 1. ukrajinského frontu do již osvobozené Prahy nepřinesl svobodu, ale represe a teror vůči československým občanům. S Koněvovými jednotkami totiž dorazily i zvláštní oddíly sovětské vojenské kontrarozvědky SMĚRŠ, které zatkly a unesly stovky až tisíce československých občanů do sovětských gulagů, kde mnozí z nich v nelidských podmínkách zemřeli. Jednou z obětí byli armádní generál Sergej Vojcechovský. Maršál Koněv o tom nemohl nevědět.
Koněvova temná minulost
Tento sovětský důstojník má za sebou také velmi temnou minulost z ruské občanské války na přelomu dvacátých let minulého století. Tenkrát dokonce nepůsobil jako vojenský velitel, ale politický pracovník Rudé armády. V této funkci se tenkrát podílel na brutálním potlačení rolnických povstání v severním Rusku, při kterých Rudoarmějci použili proti civilistům včetně žen a dětí bojové otravné plyny. Tisíce lidí přitom zahynuly. Jejich krev je proto i na Koněvových rukou.
Dávno vyvrácené je rovněž tvrzení, že Rudá armáda pod Koněvovým vedením přinesla 9. května Praze svobodu. To není pravda! Klíčovým okamžikem pro ukončení bojů v hlavním městě byl předchozí den. Tehdy Česká národní rada v čele s předsedou Albertem Pražákem a generálem Kutlvašrem uzavřela v 16 hodin s velitelem německých jednotek bojujících v Praze generálem Rudolfem Toussaintem dohodu o zastavení bojů a odchodu německých jednotek z Prahy směrem k americkým liniím. Drtivá většina německé armády dohodu respektovala a ještě vpodvečer přestala válčit a začala se z metropole nad Vltavou stahovat.
Profesor Černý to potvrzuje
To ostatně potvrzuje i literární kritik profesor Václav Černý v druhém díle svých pamětí "Křik koruny svatováclavské". „Němci zastavili své bojové akce, odevzdali českým orgánům své válečné zajatce i politické vězně; počínajíc šestou večerní hodinou vyklidily jejich vojenské jednotky (asi 130 tisíc lidí) Prahu, odvádějíce s sebou i své politické a policejní orgány i německé civilní obyvatelstvo; letadla zůstala na místě, těžké zbraně byly odevzdány Čechům na pokraji Prahy, lehké před dosažením americké demarkační čáry… Pražské povstání tedy skončilo vítězstvím. Praha byla svobodna, ušla osudu Varšavy.“
Maršál Koněv se v kariéře podílel i na masakrech civilistů. I z tohoto důvodu se proto domnívám, že by v Praze sochu mít neměl.
- Michael Pánek (ODS),
středočeský krajský zastupitel -
