Dotace jsou jako povolený doping. Stačí ale jeden hrabivý miliardář, který se vydává za chudáka, a vše je jinak
Už jste dnes zkusili zadat do googlu „střet zájmů“? Sousloví, o kterém jsme před sedmi lety téměř neslyšeli, se stalo hlavním hitem posledních měsíců. Znám ve svém okolí spousty lidí, které ho vůbec nezná. Dokonce v jedné anketě vyšlo, že 4 % našich občanů si myslí, že jde o vulgární slovo. Že by byl náš pan premiér Andrej Babiš sprosťák? No, možná se to i tak dá říct.
/KOMENTÁŘ/ Co si tedy pod souslovím, které straší našeho předsedu vlády a další politiky od rána do večera, představit? Pokud jste sportovním fanouškem, tak pro vás máme zjednodušující příběh, který by mohl lépe vysvětlit, na co a o co se nyní hraje velmi vysoká hra.
Zakázat? Možné to je, ale...
Dotace jsou dovoleným politickým dopingem, který platíme my všichni daňoví poplatníci. Doping politický, stejně jako sportovní, podléhá spoustě regulací a striktní kontrole. Dovolený doping může pomoci. Když si například začínající farmář opatří z dotačního dopingu traktor, mladý vynálezce dostane naše peníze na ověření léku, nezaměstnaná padesátnice projde zadotovaný rekvalifikační kurz pro účetní nebo zaostalý region dostane peníze na rychlovlaky a dostavbu univerzity. Všechny tyto případy jsou v pořádku, jsou to adekvátně vynaložené finance a nám všem se vrátí.
Přesto je dobré položit si otázku, zda není lepší tento doping úplně zrušit? Ano, je to možné. Víte ovšem, že například tenistka Kvitová má sennou rýmu a bez dovoleného dopingu by možná v létě nevyhrála Wimbledon? Nebo že hokejisté, když jsou nastřeleni pukem, tak dostanou obstřik, aby mohli dál hrát? Necháme je dál fungovat s pomocí, nebo je vyměníme? A mohli bychom takto měnit donekonečna? Jen velmi těžko.
Může pomoci nám všem
Podobně jako tenistce či hokejistovi tak povolený doping (dotace) může pomoci farmáři, vynálezci, nezaměstnané či regionu. Všichni pak v důsledku vyděláme na tom, že máme přibližně podobné příležitosti a šance a rozdíly mezi námi jsou překonatelné. Ovšem tento doping rovněž nemusí. Může totiž také zničit hru o dotace či sportovní výsledek, může kazit morálku a hodnoty a může rovněž zabíjet.
Jak je to možné? Snadno. Jeden hráč ve vysoké hře o velké peníze byl současně rozhodčím. Jeden juniorský tým veslařek byl ve skutečnosti týmem dospělých žen. Jeden skokan na trampolíně přišel na olympiádu prý s úplně novým prvkem, za který chtěl maximum bodů, jelikož ho prý ještě nikdo nezvládl. Ve skutečnosti ho již před 40 lety v jednom státě na východě běžně cvičily desítky sportovců.
Když se vydává za chudáka
A pak tu máme jednoho z nejmocnějších mužů v zemi, který o sobě prohlašuje, že vše zařídí, včetně dotací pro nás. Není ale zvláštní, že je současně jejich největším příjemcem? Stejný zkušený miliardář se vydává za začínajícího chudého podnikatele a chce dotační doping placený z našich peněz. Stejný velký podnikatel žádá o náš dotační doping z balíčku na nové, inovační technologie do svého podniku. Chce zbrusu novou linku, dokonalou, úžasnou a jedinečnou. To tvrdí on. Všude ve světě je však již tato linka naprosto běžná.
Co mají společného výše uvedené sportovní a dotační dopingy? Jsou nedovolené, protizákonné a nemorální. Máme desítky tisíc úředníků, stovky policistů, desítky soudců, kteří mají povinnost a odpovědnost tento nedovolený doping hlídat a zamezit mu. Pokud takového nedovoleně dopujícího přistihnou, tak ho musí nejenom vyloučit ze hry, ale i tvrdě potrestat.
Jsme jako Rusko
Česko se v oblasti dotačního dopingu stalo Ruskem. Proč? V Rusku se totiž stalo, že ti, co měli nedovolený doping hlídat a bránit mu, ho naopak maskovali nebo dokonce podporovali. Jak to dopadlo, víme. Rusko, jeho sportovci (i ti poctiví), jsou opakovaně vyloučeni z největších sportovních soutěží a mají z ostudy kabát. Měli šanci vše napravit. Nebylo to těžké. Přiznat se, potrestat viníky, důkladně zamezit nedovolenému, státem řízenu sportovnímu dopingu. Jak to v Rusku dopadlo? Špatně.
Máme odstrašující příklad a můžeme se ptát, jak to v Česku dopatne s dotačním dopingem? Budeme bránit naše nedovoleně dopující mocnáře? Zaplatí každý z nás (včetně nemluvňat a důchodců) minimálně 40 tisíc korun za to, že přistižený demokraticky zvolený dotační dopingový podvodník bude dál pouze sosat benefity a nás si vezme jako rukojmí a plátce? Je to na nás, tak jako v Rusku. Náprava přitom také není vůbec obtížná. Pouze je třeba se rozhodnout, zda budeme tolerovat a platit něco, co není povolené...
- Leo Steiner,
expert Milionu chvilek na střet zájmů, veřejní finance a státní správu -
