Jak dlouho můžeme mít uzavřené hranice? Politici se předhánějí v délce izolace, zásadní je české a evropské právo
Je možné občanům Česka nařídit, že mají trávit dovolenou doma? Může je vláda nebo prezident „držet odříznuté od světa“ třeba i rok, jak tvrdil Miloš Zeman? Železná opona už tu byla a nic dobrého nepřinesla. Čím více v izolaci budeme, tím hůře se nám pak povede. Komunisté nás drželi zavřené, abychom nezjistili, jak to za hranicemi funguje a nezačali „zlobit“. Nyní se politici předhánějí v délce opatření, místo aby řešili, jak omezení co nejrychleji ukončit. V Listině základních práv a svobod je zaručena svoboda pohybu. A pak je tu také evropské právo, Schengenský hraniční kodex. Ve svém komentáři naše práva rozebírá JUDr. Markéta Aldorfová.
Usnesením vlády ze dne 12. 3. 2020 vláda uložila (mimo jiné) 1. místopředsedovi vlády a ministru vnitra vydat opatření obecné povahy ministerstva vnitra s účinností od 14. března 2020 00:00 hod. k dočasnému znovuzavedení ochrany vnitřních hranic s Německem a Rakouskem a vzdušné vnitřní hranici.
Dne 12. 3. 2020 vydalo ministerstvo vnitra opatření obecné povahy, kterým dočasně zavedlo v období od 14. 3. 2020 do 18. 3. 2020 ochranu vnitřních hranic na pozemní hranici s Německem a Rakouskem a vzdušné hranici. O uzavření českých hranic se Slovenskem rozhodlo Slovensko a o uzavření českých hranic s Polskem rozhodlo Polsko. Proto se v ČR zatím uzavření hranic se Slovenskem a Polskem nemuselo řešit. ČR tedy uzavřela své zbývající hranice, tedy hranice s Německem a Rakouskem a vzdušnou hranici. Další mimořádné opatření ministerstva vnitra následovalo dne 13. 3. 2020, které taktéž upravovalo ochranu vnitřních hranic na pozemní hranici s Německem a Rakouskem a vzdušné hranici do 18. 3. 2020. Další opatření o ochraně hranic už nevydávalo ministerstvo vnitra, ale přímo vláda. Posledním opatřením vlády o ochraně hranic je opatření z 1. 4. 2020, kterým byla ochrana hranic prodloužena do 24. 4. 2020.
Ve svých opatřeních ministerstvo vnitra uvádělo, že ochrana vnitřních hranic se zavádí v „souvislosti s bezprostřední hrozbou pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost České republiky spojenou s rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeným novým koronavirem SARS-CoV-2‟. Stejný důvod uvedla ale i vláda ve svých navazujících opatřeních.
Důvody a doba trvání dočasné ochrany hranic podle zákona
Rozhodovat o dočasné ochraně hranic může ministerstvo vnitra nebo vláda, a to podle zákona o ochraně státních hranic z roku 2016. Opatření ministerstva vnitra i vlády musí stanovit časový a územní rozsahu ochrany hranic (což je v těchto opatřeních z letošního roku uvedeno). Opatření ministerstva vnitra musí ale pozbýt účinnosti do 5 dnů ode dne nabytí jeho účinnosti. Poté musí již o dočasné ochraně hranic rozhodovat vláda.
Ministerstvo vnitra může mimořádným opatřením dočasně zavést ochranu vnitřních hranic pouze a jen „v případě bezprostřední vážné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost‟.
Zákon o ochraně státních hranic sice předpokládá, že vláda musí mít k zavedení ochrany hranic důvod, ale nestanoví, že tímto důvodem musí být jen „bezprostřední vážná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost‟. Vláda k tomu tedy zřejmě může mít i méně závažný důvod, ale rozhodně nemůže zavést ochranu hranic trvale – podle zákona může jít jen o „dočasnou‟ ochranu hranic. Zákon lze to vyložit tak, že dočasná ochrana hranic má trvat tak dlouho, jak dlouho trvají důvody pro její zavedení.
Odpadnou-li tyto důvody, musí totiž vláda dočasnou ochranu hranic zrušit. V současné situaci tedy vláda musí podle českého práva zrušit dočasnou ochranu hranic, pokud odpadne „bezprostřední hrozba pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost České republiky spojená s rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeným novým koronavirem SARS-CoV-2‟. Můžeme však s jistotou říci, že do 24. 4. 2020 tato hrozba neodpadne. Bohužel nikdo nemůže předvídat, kdy tato hrozba skončí (navíc nemůžeme čekat, že se na datu jejího „konce‟ všichni shodneme). Podle mého názoru musíme zatím spíše počítat s dalším prodlužováním ochrany hranic.
Co říká evropské právo?
V rámci EU platí tzv. Schengenský hraniční kodex. Schengenský hraniční kodex nebyl při rozhodování o ochraně hranic v ČR opomenut, vláda i ministerstvo vnitra na něj ve svých opatřeních odkazují.
Schengenský hraniční kodex upravuje proceduru zvanou „zvláštní postupy v případech, kdy je třeba přijmout okamžitá opatření‟. Zvláštní postupy podle kodexu spočívají v tom, že členský stát může ve výjimečných případech okamžitě znovu zavést ochranu vnitřních hranic, jestliže „v důsledku závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v některém členském státě nutno neprodleně přijmout opatření‟. O tom musí členský stát EU informovat ostatní členské státy EU a komisi a toto opatření nesmí trvat déle než 10 dnů, nicméně existuje mechanismus k jeho prodloužení. Pokud totiž „závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost‟ trvá déle než 10 dní, může členský stát opakovaně rozhodnout o prodloužení ochrany vnitřních hranic, vždy nejvýše o 20 dní.
V takovém případě ale musí dotčený členský stát provést posouzení nezbytnosti a přiměřenosti a zohlednit veškeré nové skutečnosti a tzv. kritéria pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Mezi tato kritéria patří (i) pravděpodobný dopad hrozeb na jeho veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, včetně hrozeb v návaznosti na teroristické činy či hrozby, jakož i hrozeb, které představuje organizovaná trestná činnost a (ii) pravděpodobný dopad takového opatření na volný pohyb osob v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. Při prodloužení ochrany vnitřních hranic nad dobu 10 dnů tedy musí členský stát vzít v úvahu více kritérií.
Ne déle než dva měsíce
Dočasná ochrana hranic podle práva Evropské unie by neměla přesahovat 2 měsíce; pokud by ale závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost trvala déle než 30 dnů, lze opět prodlužovat vždy o 30 dnů, kdy takto může být prodloužena doba až na 6 měsíců. V „mimořádných situacích ohrožujících celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích z důvodu přetrvávajících závažných nedostatků týkajících se ochrany vnějších hranic.
A pokud tyto situace představují závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích nebo v některých jeho částech‟ však může být dočasná ochrana hranic zavedena až na šest měsíců, přičemž tuto dobu je možné prodloužit třikrát maximálně vždy o 6 měsíců, což dává dohromady dva roky. V tomto směru je důležité zdůraznit, že v žádném opatřením o ochraně hranic nemůže být stanovena přímo doba dvou let – může jít maximálně o určitou dobu nepřekračující 6 měsíců, která bude prodlužována (nejvýše třikrát). Tato doba je už maximální.
Co bude dál?
Evropské právo nastavuje poměrně detailní procedury o dočasné ochraně hranic, včetně toho, že s prodlužující se dobou ochrany hranic stanovuje Schengenský hraniční kodex stále přísnější požadavky na další prodloužení.
Je tedy otázkou času, kdy důvody pro prodloužení přestanou být tak vážné, že již nebude další trvání ochrany hranic ospravedlnitelné. Vláda by měla přitom postupovat přiměřeně a vždy pečlivě posuzovat, zda je další trvání ochrany hranic v souladu s českým i evropským právem.
- JUDr. Markéta Aldorfová, advokátka, CHS LEGAL s.r.o., advokátní kancelář -
KAM DÁL: Mám příznaky a chtěl jsem se nechat testovat. Odmítli, přitom mám doma malé dítě s horečkou.
