Karel Schwarzenberg: Panna Marie i mistr Jan ať žehnají radním, kteří rozhodli o vztyčení Mariánského sloupu
Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí před více než sto lety byl barbarský čin. Ale byl to především omyl. Lidé tento sloup chápali jako symbol habsburského triumfu na Bílé hoře, ovšem ve skutečnosti byl postaven jako poděkování za úspěšnou obranu Starého Města pražského proti Švédům.
/KOMENTÁŘ/ Jako známo, Švédové dobyli Malou Stranu a Hradčany, odvezli největší poklady, které tam Rudolf II. nashromáždil, jako Wulfilovu bibli, Codex Gigas, sochy z Valdštejnské zahrady a jiné vzácnosti. Staré Město se tehdy ubránilo nejenom díky císařským vojákům, ale i studentům a také podstatné pomoci pražských židů, kteří za to dostali prapor. Mariánský sloup byl postaven jako dík za toto všechno.
Jako symbol smíření
Mezi tím se, jak se to často u nás děje, odmítavá část obyvatel opírá o ten omyl, že to byl symbol habsburské nadvlády a že stál v opozici proti Husovu pomníku. Přitom pomník Jana Husa byl postaven později, právě aby, abych tak řekl, vedl s Mariánským sloupem dialog. A bylo to tak správné, neboť mistr Jan Hus byl ctitel Panny Marie. Ale to už dnes nikdo neví.
Já neznám kvalitu nového díla, ale obdivuji odvahu sochaře Petra Váni z Karlíku a jeho kolegů, kteří se do té práce dali, aniž by měli zaručeno, že jim za to někdo zaplatí. Já bych byl ale rád, kdyby se Mariánský sloup obnovil. Byl by to pro mě symbol smíření naší republiky s katolickou církví, neboť po pravdě řečeno, počátek Československa byl poznamenán dosti protikatolickými náladami a výroky, které dodnes někteří věřící cítí jako křivdu. Pražským radním, kteří se usnesli, že Mariánský sloup bude vztyčen, ať žehná Panna Marie i mistr Jan. A buďme vděční všem, kteří tomu pomohli.
Uvidíte českého lva
Bylo několikrát zmíněno, že předlohou byl vídeňský Sloup Nejsvětější trojice. To je ovšem morový sloup. Je to neméně krásné barokní dílo, které je ovšem také pomníkem české státnosti. Protože na jedné straně jsou atributy zemí koruny Svatováclavské, nejen českého království, nýbrž také samozřejmě Moravy, Slezska a Lužice. Pokud jdete okolo vídeňského sloupu, můžete přímo z chodníku českého lva vidět.