Největší jaderná havárie v dějinách. Černobyl se změnil v lukrativní turistickou destinaci

Turismus má mnoho podob. Někteří preferují slunné pláže na jihu Evropy či exotické ostrovy v Karibiku. Jiní potřebují povznést ducha kulturou a historií velkých evropských měst, jakými jsou Paříž, Londýn či Barcelona. Cestování v historii lidstva ještě nebylo nikdy tak otevřené a snadné jako dnes.

Díky tomu jsme svědky zajímavého fenoménu. Lidé vyhledávají zážitky, které na první pohled působí poněkud nepatřičně. Řeč není o plavání se žraloky či toulání se kanadskou divočinou.

Obrovský turistický rozmach zažívají dvě města na Ukrajině, která si nelze nespojit s ničím jiným než s největší jadernou katastrofou v dějinách.

Popularita Černobylu a Pripjati stále roste a zákonitě tak velmi vlídně reagují cestovní kanceláře, které nabízejí prohlídku míst, kde ze dne na den zmizel život. Už dávno nejde o odvážné fotografy. Nadýchat se zbytku radioaktivity se chtějí tisíce turistů z celého světa. Dává to vůbec smysl?

Běžná zkouška

Sověti plánovali z Černobylu vybudovat největší jadernou elektrárnu na světě. Stavba začala již v roce 1970 a spolu s elektrárnou bylo postaveno satelitní město Pripjať. Původní počet reaktorů se měl zastavit na čísle 12. Nakonec se kompletně dostavěly čtyři reaktory a další dva byly v době havárie rozestavěny.

Když v noci na 26. dubna roku 1986 probíhal běžný test čtvrtého reaktoru, nikdo nemohl tušit, co nastane. Ostatně ani ředitel elektrárny nebyl tu noc přítomen, což dokazuje, jak rutinní a bezvýznamná měla zkouška být.

Opak byl pravdou. Vinou několika faktorů se odehrála jedna z největších katastrof způsobená lidmi. Kromě toho, že se z východu Evropy zvedl radioaktivní mrak, který navštívil i Československo, v důsledku nehody zemřel nespecifikovaný počet obětí.

Od 31 lidí, kteří zemřeli bezprostředně během havárie, se počet údajných obětí pohybuje kolem milionu mrtvých. Radioaktivita totiž vraždila ještě dlouho, tiše a nenápadně.

Všechno špatně

Faktorů, které stály za vznikem tragédie, je víc, ale ty hlavní spočívaly ve špatné konstrukci reaktoru a nedostatečně vyškoleném personálu. Pracovníci netušili, že se reaktor v krizových situacích začne přehřívat. Když se tak stalo, obsluha reagovala zmáčknutím tlačítka AZ.

Místo toho, aby se přehřívání zastavilo, tak tento krok naopak napomáhá k tomu, že se reaktor začne ještě více přehřívat. Výsledkem je masivní výbuch, který je tak silný, že proráží dva tisíce tun těžké víko reaktoru a do vzduchu se začne šířit radioaktivita, která je několikanásobně větší než při výbuchu bomby v Hirošimě.

Neschopnost obsluhy je podtrhnutá tím, že na místo jsou přivoláni hasiči, kteří žijí v přesvědčení, že hasí obyčejný požár. Místo toho dostávají plnou dávku radioaktivity. Do několika dnů jich zemře v důsledku ozáření 28 včetně 3 pracovníků černobylské jaderné elektrárny.

Příslušné úřady si rozsah tragédie uvědomují velmi pozdě. Až 36 hodin po havárii přijíždí do města Pripjať, které je vzdálené pouhé 3 kilometry od reaktoru, několik autobusů připravených evakuovat všechny obyvatele města.

Lidé místo opouštěli se slibem, že se za tři dny vrátí. Nevrátili se však nikdy. Jednalo se o 50 tisíc obyvatel města. Informovanost byla nulová. Žádného varování ani vysvětlení situace se lidé nedočkali a během evakuace vůbec netušili, co se vlastně doopravdy děje.

Podivný turismus

Vedení Sovětského svazu dlouho celou událost drželo pod pokličkou. Tisíce lidí, kteří odklízeli následky havárie a snažili se tak zmírnit rozsah radioaktivity, se nedožilo více jak 40 let. Dnes je reaktor zalitý v betonu a město Pripjať se stává zajímavou turistickou destinací. Lidé měli často jen dvě hodiny, aby opustili svoje domovy.

Dodnes se tak naskytnou neuvěřitelné obrazy zastaveného času. Budovy včetně domů a bytů se však postupně staly terčem rabování a ničení. Stejně tak se v posledních letech rekrutuje obrovské množství lidí, kteří do Černobylu a Pripjatě jezdí za dobrodružstvím a běžnou turistikou. Apokalyptické město, kde je dnes výskyt radioaktivity v normálních hodnotách, tak zcela mění svoji funkci a tvář.

Po 33 letech je tak Černobyl podivnou senzací, která láká lidi z celého světa. Místo je však rozsáhlým monumentem, který připomíná, jak tragicky může dopadnout podcenění bezpečnosti a realizace jaderné elektrárny.