Napravený lupič: Pověsil Václav Babinský na stará kolena loupežnické řemeslo na hřebík?
Jen někteří se stanou legendou ještě za svého života. Obvykle s tímto spojujeme významné osobnosti, které se svými skutky zapsaly do dějin. Ne vždy se však jedná o činy hodné chvály. Třeba takový Václav Babinský vstoupil do pomyslné síně slávy coby nejznámější český loupežník a vrah. Jaký byl jeho život a proč nakonec loupežnictví dal vale?
Za svůj dlouhý život (dožil se úctyhodného kmetského věku 83 let) toho Václav Babinský prožil opravdu hodně. Narodil se v rodině zahradníka v Pokraticích, jež jsou nyní součástí Litoměřic. Otec z něho chtěl mít studovaného pána, tak ho dal na litoměřické gymnázium.
Snad Václavova nezkrotná povaha mohla za to, že mladého studenta učení příliš nebavilo a spíše si liboval v nezbednostech. Není proto divu, že školu záhy ukončil, aby mohl raději pomáhat rodičům v zahradnictví.
Ani vojna nebylo to pravé ořechové pro Babinského
Ve svých dvaceti letech nastoupil na vojenskou službu, a to v terezínském a později v pražském Welingtonově pluku dělostřelců. Václava však nebavila ani vojna, jeho kázeňské přestupky se vršily jeden na druhý.
Po osmi letech měl Václav Babinský vojenské služby až nad hlavu, takže se rozhodl ji opustit - dezertoval a k tomu si přibral i peníze z vojenské kasy, aby měl něco do nového začátku. Tento jeho čin si zasloužil přísné potrestání vojenským soudem. Babinský však tak dokonale simuloval, že není po duševní stránce zcela fit, že trestu nakonec ušel, a navíc byl dokonce nadobro zbavený vojenské služby.
Bohatým bral a sobě dával
Před Václavem Babinským se rozprostřelo nové pole působnosti. Ze začátku se životem protloukal, jak to šlo, až přišel na myšlenku, jak bezpracně přijít k penězům. Někdy okolo roku 1830 založil bandu zlodějů, s níž působil nejprve ve svém rodném kraji, později štěstí v loupení zkoušel také v oblasti Děčína a České Lípy. Babinský však nebyl jen tak ledajaký loupežník. Ovládal plynně němčinu, měnil si často svoji identitu falešnými doklady a dlouhých deset let se mu dařilo úspěšně unikat ruce zákona a spravedlivému trestu.
Až v roce 1840 na něho konečně spadla klec a Václav Babinský stanul před hrdelním soudem v Praze. Ten mu nakonec prokázal jen polovinu kriminálních činů, za něž byl souzený - přepadení a okradení mlynáře, vloupání do domu převozníka, pokousání rychtáře a vraždu pláteníka. Václav Babinský byl odsouzený k nejtěžšímu žaláři v délce trvání 20 let.
Spravedlivý trest v kasematech
V roce 1841 byl Babinský uvězněn v kasematech v brněnském Špilberku pod číslem 1042, kde strávil 14 roků. Vězení mělo na Babinského nepochybně kladný vliv. Anebo to možná bylo i jeho věkem, kdy ve 44 letech konečně přišel k rozumu a začal sekat dobrotu. Při sobě stále nosil růženec a často se modlil. Díky svému umírněnému chování získal místo ošetřovatele vězňů. V roce 1855 císař František Josef I. špilberské vězení zrušil a nechal z něho vytvořit vojenská kasárna. Babinský byl přemístěn do kartouzy ve Valdicích v kartuziánském klášteře, která jako nejstřeženější vězení v České republice funguje do dnešní doby.
Napravený lupič zahradníkem
V roce 1861 byl konečně Václav Babinský propuštěný na svobodu. K loupežnickému povolání se však již nevrátil - vězení ho napravilo. Z lupiče a vraha se stal zahradník, který svůj život dožil v klášteře svatého Karla Boromejského v Řepích, kde se ho ujaly řádové sestry boromejky. Zde na místním hřbitově je také Babinský pochovaný.
Již za svého života se stal legendou - v hospodách za pohoštění vyprávěl své příběhy plné dobrodružství, které zažil coby vyhlášený lupič. Brzy se dostal i do literatury a lidové písně, a to díky vyprávěním, jež byla často smyšlená.
