Krvavý závěr války v Kralupech. Osvobodila centrum Dolního Povltaví skutečně Rudá armáda?
Když počátkem května dorazila do protektorátu zpráva o Hitlerově smrti, zemi a její české obyvatele zachvátila vlna euforie. Počáteční nadšení se poté proměnilo v ozbrojené povstání, jež zachvátilo nejen Prahu, ale i další česká města, včetně Kralup. Přestože oficiálně osvobodila značnou část Čech Rudá armáda, zůstává otázkou, zda se třeba v Kralupech o mír nezasloužili spíše místní a Sověti tak nevstoupili do již svobodného města.
V Kralupech nad Vltavou žilo v roce 1939 celkem 11 870 obyvatel. Během 2. světové války bylo pro politickou činnost gestapem či jinými německými policejními orgány zatčeno 60 osob, dalších 25 pro hospodářskou sabotáž. Patnáct z nich zemřelo nebo bylo popraveno v nacistických koncentračních táborech, káznicích, věznicích či na pochodech smrti.
Ze 120 kralupských Židů přežilo válku pouhých 20 osob. Dalších 119 Kralupáků, z celkového počtu 145 Čechů zahynulo při náletu dne 22. března 1945. Během revoluce přišlo o život 66 lidí, nehledě na fyzickou a psychickou újmu těch, kteří byli na konci války totálně nasazeni.
S nástupem května již bylo každému v protektorátu jasné, že konec nacistického Německa je na dosah, nicméně okupanti byli rozhodnuti bránit se až do poslední chvíle. Řada věznic jako Pankrác či Terezín byla stále v provozu, poprav nevyjímaje, a vše nasvědčovalo tomu, že válečná fronta se přežene i přes Dolní Povltaví. Krytům ve městě již po náletu na Kralupy nikdo nevěřil, a tak si místní ve stráních za městem budovali podzemní bunkry, v nichž chtěli konec války přečkat.
Národní vzepjetí zachvátilo nejen Prahu
5. května vypuklo v Praze povstání a revoluční nálady se rychle přesunuly i do Kralup. Lidé vyvěšovali československé vlajky, odstraňovali německé nápisy a vládní komisař Ing. Leo Duschek předal svůj úřad zpět poslednímu kralupskému starostovi Josefu Koberovi. Stejný den městský úřad ukončil svou činnost a moc převzal revoluční národní výbor, který zároveň potvrdil dohodu odbojářů a wehrmachtu o příměří.
Do povstání proti okupantům se kromě řady dobrovolníků zapojily také dvě významné odbojové organizace, jež v Kralupech působily od samého počátku války. Šlo o vojensko-sokolskou skupinu kapitána Josefa Čermáka, který zahynul v koncentračním táboře spolu s železničáři, a dále odbojová skupina KSČ. Byl vydán příkaz zajistit okupanty a kolaboranty a lidé se začali ozbrojovat s odhodláním postavit se Němcům, kteří se stále nehodlali vzdát.
Odbojáři s wehrmachtem po boku
Většina dobrovolníků se toho dne dostavila do kralupského cukrovaru, kde požadovali vydání zbraní, což však přítomní důstojníci odmítli s tím, že národní výbor právě dohodl s Němci příměří. Kralupská vojenská posádka, ubytovaná v dnešní ZŠ Komenského, tak zůstala po zuby ozbrojená, avšak její příslušníci proti odbojářům nijak nezasahovali. Zároveň byli přítomní vyzváni, aby ve městě postavili společné hlídky s wehrmachtem a dbali na udržení pořádku.
Ve stejný čas dorazila do Kralup zpráva pražského rozhlasu se žádostí o pomoc. Mezi jednotlivými výzvami bylo dokonce slyšet střelbu, což uspíšilo vznik skupin, které se vydaly Praze na pomoc, mnoho povstalců při tom zemřelo. Šlo třeba o poručíka v záloze Václava Nováčka z Dolan a svobodníka v záloze Aloise Honzajka z Nových Ouholic, kteří byli zastřeleni esesáky poblíž Debrna, při snaze dopravit do Prahy bedničky s granáty a municí.
Zbraně pro Prahu a Kralupy v hlavní roli
Dne 8. května v 15.00 hodin přišla do Kralup zpráva, že na Prahu míří od Lovosic nepřátelský pancéřový vlak. Kralupští odbojáři pod vedením policisty Emila Lexy byli pověřeni zabránit tomu, aby se německý vlak dostal do Prahy. Asi třicet kralupských odbojářů pod Lexovým vedením se vypravilo českým pancéřovým vlakem Stalin z Prahy zpět do Kralup, kde již nechal výpravčí připravit starou lokomotivu se třemi vagony plně naloženými železem.
Takto připraveni se vydali směrem na Nelahozeves, kde podminovali trať v okolí tunelů, po které měl od Ústí německý vlak přijet. Zatímco většina povstalců se skryla do zalesněné stráně, vlak s českou posádkou zůstal schován za zatáčkou, aby ho nepřítel nespatřil. Asi patnáct minut po zahájení příprav se objevil zmíněný pancéřový vlak, na který odbojáři ihned vystřelili z pancéřových pěstí. Jedna trefila věž jeden z vagonů, druhá minula…
Němci zahájili palbu na zalesněnou stráň a usmrtili dva z odbojářů. Po chvíli následovala exploze, to když vlak najel na podminovanou část trati, a za krátko výbuch způsobený nárazem lokomotivy se železem do německého vlaku. Zároveň došlo k něčemu, co Kralupáci nečekali. Výbuch vlak rozdělil a Němcům se podařilo odjet se dvěma posledními vagony i lokomotivou pryč do Beřkovic, kde později byli odzbrojeni.
Sedmého května si vyšlo osm kralupských přátel na vrch Hostibejk, odkud spatřili, že dole pod kopcem jede po silnici směrem na Lobeč německá kolona. Jeden z dotyčných měl u sebe revolver, ze kterého na projíždějící Němce vystřelil. Nahoru ihned vyrazila ozbrojená motospojka a mladíky, kteří se ukryli v bunkru, jež dříve sloužil jako sklad německé munice do děl, zde zastřelila.
Proč se nepodařilo zajmout K. H. Franka?
V době, kdy odbojáři u Nelahozevsi zničili pancéřový vlak, zahájil Národní výbor s německou posádkou další jednání, tentokrát o kapitulaci. Velitel nejdříve odmítal složit zbraně s tím, že ozbrojená posádka do 24 hodin opustí Kralupy. To však místní odmítli s tím, že německý major nesplnil svůj slib, tedy, že se místním nic nestane, neboť den předtím bylo na Hostibejku zastřeleno osm kralupských občanů. Jednalo se zřejmě o poslední oběti války v Kralupech.
Jednání s velitelem wehrmachtu se neustále protahovala, nicméně poté, co před dnešní ZŠ Komenského přijel vlak Stalin a namířil svá děla na budovu, Němci rychle změnili názor a kapitulovali, což dokládá řada dobových fotografií. Téhož dne se ještě skupina pod vedením Emila Lexy pokusila zajmout K. H. Franka, který údajně prchal v německé koloně jdoucí směrem na západ k Američanům. Tato kolona po zuby ozbrojených vojáků jdoucích přes Veltrusy ale byla na dvacet kralupských odbojářů příliš a akce nakonec skončila nezdarem.
Osvobození již svobodného města
Dne 9. května dopoledne dorazila do Kralup zpráva, že příslušníci SS střílejí do českých občanů v Podlešíně. Kralupští se ihned vydali na pomoc a několik ozbrojených Němců se jim zde podařilo zajistit. Především zde však došlo k prvnímu setkání kralupských odbojářů s vojáky Rudé armády. Když se poté vrátili zpět, vstoupili do již oficiálně svobodného města – do Kralup přijely sovětské tanky. V té době však již byli vojáci wehrmachtu dávno zajati…
V následujících dnech došlo ještě k závěrečnému zúčtování s okupanty. Všichni Němci zajatí na území Kralup a v okolí byli shromážděni na sokolišti, kde byli vybráni příslušníci SS a bez soudu popraveni, někteří z nich byli zastřeleni ještě před příchodem na sokoliště, jak dokládá řada dobových fotografií. V následujících měsících se město pomalu vracelo do svého běžného života, nicméně stopy ran válečných zůstaly patrné ještě dlouho poté a leckde jsou vidět dodnes.
Přestože Rudá armáda Kralupy tak úplně neosvobodila, je třeba připomenout, že jen při osvobození protektorátu ztratili Sověti na 140 000 vojáků, v okolí Kralup pak přišlo o život okolo 25 příslušníků Rudé armády. S vojáky posléze místní uzavřeli mnohá přátelství, přičemž poslední Rusové opustili město i s jeho obrázky na rozloučenou až 16. listopadu 1946, po velké slavnosti, aby se sem za dvacet let za zcela jiných okolností opět vrátili...
