Jak Švédové k uměleckým dílům z Čech přišli aneb švédská loupež na konci třicetileté války
Sbírání uměleckých předmětů je bezesporu bohulibou činností, která povznáší ducha a do života přináší krásu. Bohužel se však s tímto pojí také nekalé praktiky hraničící se zákony. Nejeden sběratel se nechal zlákat svou chtivostí a umělecké dílo prostě ukradl. Nejinak tomu bylo v případě sbírky císaře Rudolfa II., o níž se postaralo během třicetileté války v 17. století švédské vojsko a odvezlo ji do své domoviny do rukou královny Kristýny.
Války nikdy nepřinášejí nic dobrého. Jsou ve znamení zmaru, krveprolití, drancování. Třicetiletá válka, která se vedla prakticky po celém území západní Evropy, trvala příliš dlouho a způsobila značný úbytek obyvatelstva. Jen v českých zemích klesl jejich počet o jednu třetinu a přes 20 % usedlostí bylo zcela opuštěných.
Jednotlivé bitvy probíhaly obvykle pomalu a hodně krvavě. Když se znepřátelené armády pohybovaly v neschůdném terénu, často kolem sebe chodily bez jediného střetu, než na sebe narazily. Jaký to mělo neblahý vliv na okolní vesnice, je více než jasné. Obyčejní lidé žili v obavách o svůj život, majetek i úrodu, o které je vojsko nejednou připravilo.
Válečná kořist v podobě unikátní sbírky
Píše se rok 1648 a třicetiletá válka se blíží ke svému závěru. V jednání byl už po dobu čtyř let vestfálský mír, ale na některých místech Evropy se stále ještě bojovalo. Šlo už o menší střety, kdy se například Švédové snažili dobýt pražskou Malou Stranu, což se jim 26. července 1648 podařilo. Druhý břeh Vltavy zůstal naštěstí uchráněný. Švédové získali snadný přístup k Pražskému hradu a cenné sbírce císaře Rudolfa II., čehož si byla vědoma švédská královna Kristýna. I proto poslala vrchnímu veliteli švédské armády falckraběti Karlu X. Gustavovi, svému bratranci, dopis s prosbou, aby se o tuto sbírku postaral ve jménu švédské koruny. I tak se dá hezky diplomaticky opsat slovo loupež.
Drancování švédských vojáků však neunikly ani paláce na Malé Straně nebo na Hradčanech. Ze zahrady Valdštejnského paláce Švédové odmontovali nejméně 32 bronzových plastik nizozemského sochaře Adriaena de Vries, který patřil k významným evropským sochařům, jenž přivedl sochařství od manýristické renesance k baroku. Švédové si tyto sochy umístili nejprve do zahrady Drottningholmského paláce (dnes soukromé sídlo švédské královské rodiny), zvaném také Versailles severu. Ale protože tam trpěly nepřízní počasí, byly raději přemístěné do budovy Dragonstallet, které je od roku 2001 muzeem de Vries.
Nadobro ztracené umělecké předměty
Válečná kořist Švédů z Prahy představovala obrovské jmění. Do jejich rukou se dostalo téměř 500 obrazů, 70 bronzových soch, 370 vědeckých přístrojů, 400 kuriozit z Indie, stovky korálů, drahých kamenů, slonoviny, jantarů a další cenných předmětů, o něž se obohatila švédská koruna. Rudolf II. byl velkým milovníkem umění a z Prahy chtěl vytvořit jeho centrum.
Není proto divu, že jeho sbírka obsahovala díla tehdejších a vlastně i v současnosti nejvýznamnějších renesančních a barokních umělců. Švédové si do své domoviny odvezli také obrazy od Leonarda da Vinci, Tintoretta, Rubense, Paola Veroneseho, Caravaggia, Brueghela, Cranacha, Dürera či Hieronyma Bosche, Rafaela, Tiziana, Correggia.
S sebou vzali i Ďáblovu bibli
Před rabováním švédští vojáci neušetřili ovšem ani knihovnu Rudolfa II. a významnou rožmberskou knihovnu. Do rukou jim padl i známý Codex gigas aneb Ďáblova bible, která je největší rukopisnou knihou na světě a která vznikla už ve 13. století v klášteře v Podlažicích na Chrudimsku.
Ironií osudu je, že pouhý den po skončení rabování Švédů v Praze byl 24. října 1648 konečně podepsán vestfálský mír, jenž ukončil válečné soupeření států Evropy o rozdělení politické moci a náboženské spory mezi římskokatolickou církví a luteránstvím s kalvinismem.
