Bláznivé začátky filmu: Lidé v panice prchali ze sálu, za vším byla sázka lordů
Pohyblivý obraz dnes vnímáme jako samozřejmost. Ale na konci 19. století, kdy vznikla kinematografie, tomu tak rozhodně nebylo. Lidé nechápali, ve filmu viděli kouzla a magii. Traduje se celá řada neuvěřitelných historek, z nichž většina je pravdivých. Pro dnešního člověka asi jen málo pochopitelné.
Na počátku všeho byla sázka. Dva lordi se dohadovali, jestli má kůň při běhu v některou chvíli všechny čtyři nohy ve vzduchu. Nedařilo se jim získat průkazný důkaz, tak oslovili fotografa a vynálezce Eadwearda Muybridge. Ten se svého úkolu zhostil poctivě. Postavil vedle sebe několik fotoaparátů, natáhl od nich nit k spoušti a když kůň proběhl, byl vyfotografován v několika fázích pohybu. Na jedné fotografii tak bylo patrné, že má opravdu všechny čtyři nohy ve vzduchu.
Celá tato práce mu trvala dlouhých šest let a zpracoval více jak 20 tisíc fotografií. Studování pohybu fotografickými přístroji se pro něj stalo ústředním tématem práce. Postupně svoji práci zdokonalil natolik, že vlastně držel v ruce jednu z prvních kamer, která byla schopna zaznamenat pohyb, tak jak jsme dnes zvyklí. Nebyl to však on, kdo vymyslel kinematograf a odstartoval tak příběh filmu, který se stal jedním z nejdůležitějších zábavních průmyslů. Dostupnou technologii, která v podstatě změnila svět, mají na svědomí dva francouzští bratři.
Dělníci z továrny
Jako historicky první veřejné promítání pro platící diváky se v dějinách kinematografie počítá 28. prosinec roku 1895, kdy bratři Lumièrové prezentovali v pařížském Grand Café 45vteřinový záběr s názvem Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny. Ten byl natočen již v roce 1984 jejich vynálezem, který byl patentován ještě o rok dříve.
Ten umožňoval promítat, kopírovat a hlavně natáčet filmy. Zpočátku tento vynález vnímali bratři pouze jako technickou záležitost, takže nedohlédli k tomu, že jsou na počátku neuvěřitelného příběhu. Podle toho také vypadaly filmy, které vytvořili. Šlo opravdu jen o pohyblivé obrazy, které nepracovaly se střihem, ani s velikostí záběru.
Legendární je promítání záběru projíždějícího vlaku, kdy lidé ze strachu utíkali z kinosálu, aby si zachránili život. Pro společnost se jednalo o kouzlo, které vyžadovalo čas, aby si na něj lidé bez problémů zvykli. V rámci následného vývoje bylo zcela zásadní, že se prvního promítání zúčastnil také francouzský kouzelník Georges Meliès. Ten totiž technický vynález proměnil v opravdu kouzelnou hračku.
Revolucionář obrazu
Když prvotní šok vystřídalo hladové čekání na nové a nové záběry, přišel na scénu zmiňovaný Meliès. Rok mu trvalo, než zařízení bratří Lumièrů získal a následně ho svými zásahy vylepšil tak, aby mohl realizovat svoje filmové představy. První díla tak začal vytvářet v roce 1896.
Vzhledem k tomu, že byl původním povoláním kouzelník, položil se podobným způsobem také do filmové tvorby. Hned od počátku fascinoval neuvěřitelnou škálou triků, které jsou funkční dodnes. Je vynálezcem stop-tricku, kdy vám před očima zmizí, cokoliv budete chtít. Legendární je jeho žonglování s vlastní hlavou a mnoho dalších neuvěřitelných filmových kouzel, které nesou jeho podpis. Vrcholem je samozřejmě dílo, které vzniklo jen sedm let poté, co bratři Lumièrové prezentovali kinematograf v Grand Café.
Na rok 1902 je jeho výpravný film Cesta na Měsíc – plný krásných kostýmů a kulis – absolutní legendou kinematografie. Dlouho po Melièsovi nevznikaly tak nápadité a neuvěřitelné filmy jako z jeho ateliéru. Autorům hodil laťku hodně vysoko a zcela nepochybně přeskočil svoji dobu.
Zdroje: redakce, bbc.com, Bordwell, Thompson - Dějiny filmu
KAM DÁL: Komunisté se vytasili se světovými obchoďáky. Kapitalisté pak nechali Bílou labuť chátrat.
