Chci 11 špagátů, hřímal Gottwald. Slánského proces před 70 lety dokumentoval absurditu komunistického režimu
Rudolf Slánský, jeden z nejbližších spolupracovníků předsedy KSČ Klementa Gottwalda, doplatil stejně jako mnozí jiní na paranoidní stalinistickou poučku o zostřování třídního boje a paranoidní hledání domnělých či skutečných nepřátel uvnitř nikým nekontrolované státostrany. Patřil k zakladatelům komunistického režimu po únoru 1948, ten jej o necelých 5 let později sám zahubil.
Rudolf Slánský se narodil v roce 1901 v rodině židovského obchodníka. Ačkoli rodina hmotně nestrádala, mladého Rudolfa začalo přitahovat levicové hnutí. Tak se stal v roce 1921 členem KSČ a začal se zde aktivně angažovat. Od roku 1925 působil na Ostravě v různých funkcích, psal také do Rudého práva. Pro zajímavost uveďme, že za ostravského pobytu sdílel stejný byt s Klementem Gottwaldem, Václavem Kopeckým (pozdějším ministrem informací po roce 1945) a tato trojice si tak stála blízko.
Slánského hvězda stoupá
V roce 1929 po V. sjezdu KSČ se k moci dostává tzv. levá opozice složená z "karlínských kluků" - z již zmíněného Gottwalda, Jana Švermy, Slánského, Josefa Guttmanna či blízkého Gottwaldova spolupracovníka, komunisty německého původu Bruna Köhlera. Pro Slánského se tak narýsovala další příležitost ke stranickému vzestupu. V roce 1935 získal Slánský poslanecký mandát, který vykonával do roku 1938, kdy úřady KSČ rozpustily.
Únos dcery z kočárku
Slánský byl jedním z vybraných komunistických funkcionářů, kteří měli privilegium odjet před nacistickým nebezpečím do Moskvy, stejně jako Gottwald a jiní. Slánský tak měl možnost se na vlastní kůži seznámit s praktikami sovětských soudruhů, kteří potírali v podstatě jakýkoliv nesouhlas s jejich politikou či linií. V Moskvě také Slánský prožil velkou osobní bolest.
V roce 1943 zde byla unesena z kočárku jeho tříměsíční dcera Naděžda, která se už nikdy nenašla. Dodnes se neví bližší okolnosti, nicméně podle některých zdrojů se tak mohlo stát s posvěcením bezpečnostního aparátu a sovětského nejvyššího vedení, které chtělo mít na Slánského určitý prostředek k jeho vydírání, pokud by poslušně neplnil beze zbytku "stranická zadání".
Třídní boj proti buržoazii
Koncem války se Slánský účastní Slovenského národního povstání a společně se Švermou působí jako komunistický delegát ve štábu povstalců. Po osvobození republiky začíná Slánského stranická hvězda stoupat. Zastává funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, je členem předsednictva ÚV KSČ a také členem sekretariátu ÚV KSČ. Hned za Gottwaldem se tak jedná o nejvlivnější či nejmocnější figuru KSČ. Slánský se významně angažoval v roce 1948, kdy komunisté převzali absolutní moc ve státě. Zdálo by se, že jeho aura je nedotknutelná, ale...
Po roce 1948 se Československo plně začlenilo do sovětské vlivové sféry, což znamenalo také bezpodmínečně podléhat ideologickým poučkám, které se uměle roubovaly na československé politické reálie. Patřila k nim Stalinova teze o zostřování třídního boje proti poražené buržoazii, nicméně se měl také týkat vlastních řad, neboť jak sovětský diktátor říkal, není možné, aby třídní nepřítel v KSČ nebyl, když se přece našel například v Maďarsku (László Rajk, popraven v roce 1949) a v jiných zemích východního bloku.
Smyčka se začala pomalu, ale jistě utahovat i v Československu, kde bylo otázkou, kdo sehraje roli "československého Rajka". Můžeme říct, že se mohli obávat v podstatě všichni včetně Gottwalda. Ten si začal poté, co se stal v červnu 1948 prezidentem, nezřízeně dopřávat alkohol, který mu jeho žena (marně) schovávala.
Gottwaldova zrada a Slánského pád
Že nakonec volba padla na Slánského, souviselo především s tím, že byl židovského původu, a s tím související změnou zahraniční politiky Sovětského svazu. Ten poté, co se Izrael nestal socialistickou výspou na Blízkém východě, otočil kurz a začal spolupracovat a podporovat arabské státy právě proti Izraeli. Zrodila se nová ideologie antisionismu a nitky se tak začaly nebezpečně sbíhat ke Slánskému. Tomu ještě jeho věrní gratulovali na slavnostní recepci k 50. narozeninám.
Od této chvíle však bylo jasné, že bude následovat strmý pád. V září 1951 byl "odstraněn do vlády" (jak se posměšně říkalo), kde vykonával nevýznamnou funkci náměstka předsedy vlády. Na podzim 1951 uhodilo, když sovětské nejvyšší vedení začalo požadovat Slánského hlavu. Gottwald byl zpočátku zdrženlivý, ale nakonec tlaku podlehl, aby nemusel dát svou vlastní hlavu na špalek, a neváhal tak obětovat svého starého přítele.
Pokus o sebevraždu
Dne 23. listopadu 1951 byl Slánský zadržen komandem se samopaly a převezen do ruzyňské věznice. Šokovaný komunista nechápal, že věrný služebník strany a revoluce se může ocitnout ve vězení, do kterého pomáhal dostat sám nevinné lidi. Slánský požadoval, aby se mohl setkat s Gottwaldem a vše mu vysvětlil. To mu však bylo odepřeno a Slánský, psychicky zlomený, se dvakrát pokusil neúspěšně o sebevraždu.
Zatím se však začal rozbíhat monstrproces se "spikleneckým protistátním centrem" v čele se Slánským. Na lavici obžalovaných usedlo 14 lidí, v drtivé většině případů byli židovského původu. Slánský byl obžalován z velezrady, vyzvědačství, vojenské zrady a sabotáže. Žádných těchto činů se jako vzorný straník nedopustil.
Až do hořkého konce
Slánského naděje, že vyvázne z monstrprocesu živý, byla od začátku nulová. O jeho osudu se totiž rozhodovalo mimo soudní síň, když Gottwald příznačně požadoval ,,11 špagátů". Slánskému byly připsány k tíži skutečně absurdní skutky, které nikdy nespáchal. Například to, že usiloval o to otrávit prezidenta Gottwalda, nebo že kvůli němu zemřel Šverma, kterému dal Slánský údajně těsnou botu, a on tak při náročném přechodu hory Chabenec v roce 1944 zemřel.
Dalším prohřeškem bylo Slánského chování před "buržoazním soudem" za první republiky, kde měl selhat jako komunista, protože nekladl dostatečný odpor. Do roku 1951 to nevadilo, nyní však byla tato absurdita použita proti Slánskému. Ten a další obžalovaní se museli naučit zpaměti výpovědi, které před Státním soudem v Praze opakovali, projev a řeč těla bývalého generálního tajemníka ovšem dávaly poměrně zřetelně najevo, že se nejedná o jeho vlastní myšlenky.
Trest smrti i doživotní žalář
Vše směřovalo k nevyhnutelnému: nemilosrdnému rozsudku, který vynesl 27. listopadu 1952 Státní soud. Odsoudil 11 ze 14 obžalovaných k trestu smrti, 3 další měli "štěstí" a odnesli si z politického procesu doživotní žalář. Milost pro Slánského a další podle předem připraveného scénáře Gottwald šmahem odmítl a 3. prosince 1952 byl Slánský popraven. Popel odsouzených měl být rozsypán příslušníky StB na silnici kdesi za Prahou.
Slánský se stal nejprve strůjcem systému, jehož se stal později sám obětí. Pomáhal utvářet jeho mechanismy, jehož nedílnou součástí byly také politické procesy. Otázkou zůstává, jestli by Slánský skončil stejně ve spárech všemocné kabinetní justice, pokud by SSSR nezměnil svůj postoj k Izraeli. Pak by totiž ve stejných osidlech mohl skončit třeba i Gottwald, který mimochodem našel na začátku padesátých let na Pražském hradě odposlouchávací zařízení. Ale to už je jiný příběh.
Zdroj: Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský
KAM DÁL: Smrt prvního dělnického prezidenta: Gottwaldův konec jako jedna velká konspirace.
