Gestapo používalo k výslechům obušek z lidských kostí
Příběhů o tom, jak nelidsky se gestapo chovalo, kolují na tisíce. Brutální mučení bylo při výsleších na denním pořádku – otázkou zůstává, proč se tak vlastně gestapáci chovali, a zda jejich metody měly nějaký úspěch. Na to statistiky neexistují. Které metody byly nejčastější a proč se dodnes některé objevují?
Během druhé světové války bylo gestapo, tajná policie nacistického Německa, strašákem pro všechny. Nikdo si nemohl být jistý, že neudělá v očích gestapa chybu, která ho zavede rovnou ke smrti – nebo snad, pro někoho ještě hůř, k mnohahodinovému mučení. Hlavním cílem gestapa bylo vymámit informace od jednotlivců podezřelých z odporu proti nacistickému režimu nebo jakékoli jiné vnímané hrozby pro stát. Techniky vyslýchání gestapa byly charakterizovány krutostí, psychologickou manipulací a nulovým ohledem na lidská práva – stejně jako celé období války.
Fyzické mučení
Fyzické mučení bylo běžnou metodou, kterou gestapo používalo ke zlomení vězňů v koncentračních táborech i při „běžných“ výsleších. V tu chvíli se zdálo být jedno, zda člověka zlomí mentálně, nebo fyzicky – musel začít mluvit.
Metody mučení zahrnovaly bití, bičování a dlouhodobé stání nebo nucené polohy. Vězňové byli vystaveni extrémní bolesti, někdy až do stavu bezvědomí nebo smrti. Gestapáci údajně začínali tím, že zatčeným strkali špendlíky za nehty, strhávali kůži z dlaní nebo trhali nehty. Cílem fyzického mučení bylo donutit vězně k přiznání nebo poskytnutí informací, které gestapo hledalo.
„Zatčení byli vystaveni nadávkám, ponižování a hrozbám zastřelení. Samostatnou kapitolu tvořilo mlácení gumovými obušky, býkovci, jezdeckými bičíky, holemi nebo jinými nástroji. Vedení gestapa tyto praktiky mlčky trpělo. Protože se ovšem stopy po nich často nedaly při následném soudním výslechu skrýt, byla během nacistické vlády vypracována přesná pravidla mučení,“ říkají Carsten Dams a Michael Stolle v knize Gestapo, moc a teror ve Třetí říši.
A nebyl to jen gumový obušek. Gestapáci měli vyrobený také ten z lidských kostí, který rádi užívali k výslechům.
Další způsoby fyzického mučení:
- Elektrické šoky: Elektrošoky byly aplikovány na různé části těla oběti, což způsobovalo intenzivní bolest a strach. Technika měla za úkol vyvolat u oběti strach a bezmocnost a donutit ji poskytnout požadované informace.
- Zahřívání a chlazení: Další sadistickou praxí bylo zahřívání a chlazení obětí. Gestapáci oběti vystavovali extrémním teplotám – buď v přetopených místnostech, nebo naopak v chladných a vlhkých prostorách. Tato metoda měla za cíl fyzicky i psychicky oslabit a ovládnout vězně. Dříve či později se daný člověk dostal do diskomfortu, který byl výhodou pro nacisty.
- Pověšení za zápěstí: Gestapo rádo používalo metodu pověšení za zápěstí. To způsobovalo velkou bolest a poškození kloubů i svalů. Tento trest byl často kombinován s jinými fyzickými a psychologickými způsoby mučení, aby byl dosažen co největší účinek.
Psychologická manipulace
Gestapo bylo také zběhlé v psychologické manipulaci a často používalo zastrašování k ovládání svých obětí. Častokrát podlehl i ten, který se považoval za silného. Mizela tu ta nejhlubší přesvědčení o tom, kolik toho člověk může zvládnout. Vězňové byli například izolováni v temných, malých celách po dlouhou dobu, což je oslabovalo a činilo je zranitelnými. Vyslýchající často dávali falešné sliby výměnou za spolupráci, ale později je porušovali jako na běžícím páse.
Nechyběly jak výhružky osobní, tak ty mnohdy ještě zákeřnější, které byly vedené směrem k rodině či dalším známým.
Spánková deprivace
Mučicí technika v podobě spánkové deprivace byla další, kterou gestapo používalo ke snadnému zlomení vězňů, kterým byla po dlouhou dobu odepřena možnost odpočinku, což vedlo nejen k extrémní únavě, zmatení a halucinacím, ale také k dalším zdravotním problémům. Nedostatek spánku má především negativní vliv na mozkové a kognitivní funkce. Lidé zbavení spánku byli náchylnější podlehnout tlaku a poskytnout informace nebo přiznání, ať už pravdivá, či nepravdivá.
Dobrý policajt, zlý policajt
Gestapo někdy používalo během výslechů takzvanou metodu „dobrý policajt, zlý policajt“. Jeden vyšetřovatel byl agresivní, hrozivý a násilný, zatímco druhý se snažil vypadat spíše sympaticky a chápavě. Taktika měla za cíl vyvolat pocit důvěry mezi vězněm a sympatickým vyšetřovatelem, což vedlo k tomu, že se vezeň častěji otevřel a poskytl informace.
Dlouhé výslechy
Výslechy prováděné gestapem mohly trvat dny, týdny, nebo dokonce měsíce. Vězňové byli podrobeni opakovaným dotazováním, často bez přestávky, což zlomilo jejich odolnost. Neustálý tlak a nejistota ohledně toho, kdy výslech skončí, vedly vězně až k bodu zlomu.
Zvláštní zacházení
S tímto termínem přišel pravděpodobně Reinhard Heydrich. Ten tehdy vyžadoval, aby se nepřátelé německého národa trestali obzvlášť tvrdě a aby proti nim bylo využíváno tzv. zvláštní zacházení. Znamenalo to, že mohl být kdokoliv zastřelen bez soudu. Později to gestapo používalo na britské i americké letce, polské dělníky, kteří měli pohlavní styk s německou ženou, nebo i ruské zajatce.
Zdroj: forum24, arkivet.no, ushmm.org
KAM DÁL: Komunisti před válkou tak jednotní nebyli. Neúspěšná demonstrace ale pomohla bolševikům.
