Harém jako pohádka, nebo čekárna na sultánovu ložnici? Sexuální otrokyně i mocné ženy žily v bohatství i strachu o život

Harémy jsou spojovány hlavně s Osmanskou říší a jejími panovníky, ale jejich historie je mnohem bohatší. Zmínky o nich bychom mohli najít i u Peršanů nebo Asyřanů - zkrátka v jednoznačně patriarchálních společnostech, kde muži směli vše a ženy byly jejich majetkem. Vážnost muže se pak posuzovala také podle toho, kolik manželek si mohl dovolit vlastnit a zda bylo možné, aby je důsledně skrýval před zraky ostatních.

Ukryty před světem

Zatímco ženy chudých mužů musely pracovat, a tak bylo nutné, aby vycházely z domu, manželky bohatých a mocných měly tu “výsadu”, že nikam nemusely. Lépe řečeny měly tu smůlu, že nikam nesměly. I mezi obyvatelkami harému ale byly velké rozdíly - to podle toho, zda šlo o skutečné sultánovy manželky, konkubíny nebo o pouhé otrokyně. 

Ženy různých úrovní a postavení

Jak se tedy ženy mohly dostat do sultánova harému? Jednou z cest byla svatba, čímž si jejich budoucí pán a vládce většinou zajišťoval rozšíření říše nebo lepší vztahy se sousedy. To tedy byly ty vzácnější obyvatelky takových paláců. Pak se tady ale objevovaly prosté dívky, přiváděné sem jako otrokyně, aby se nejprve poctivě vzdělávaly a získaly chování, jaké odpovídalo dvorské etiketě. Pokud byly poslušné, dostatečně ctnostné a také inteligentní, čekala je služba u dvora. Ty neposlušné ale byly většinou propuštěny a provdány za chudého muže. Jde o to, zda to byl trest, nebo ve své podstatě výhra. 

Některé obyvatelky harému sultána vůbec neznaly

Mylná bývá také představa, že každá žena v sultánově harému nutně musela čas od času vidět jeho ložnici a poznat svého pána opravdu zblízka. K milostným hrátkám totiž zval panovník většinou jen své manželky, případně konkubíny, ale ne služebné, které tvořily značnou část harému. Pokud si už ale jednu z nich oblíbil a nedal jinak, než že se stane jeho milenkou, postoupila taková žena v hierarchii harému mezi členy sultánovy domácnosti a pokud byla dostatečně chytrá, získala i jistou moc a vliv na dění kolem ní. Starala se také sama o své případné děti a také o děti ostatních sultánových společnic. Je tedy víc než pravděpodobné, že si první muž v paláci vybíral opravdu s rozvahou.  

Mocná Roxolana dokázala opravdu hodně

Ty nejnadanější ženy z harému mohly získat opravdu velký vliv - dokonce i na veškeré dění ve státě. Příkladem může být unesená dívka Roxolana, která se po čase života v sultánově paláci přizpůsobila natolik, že směla přijímat zahraniční vyslance a ovlivňovat dokonce i mezinárodní politiku. To ale byly příběhy jen těch opravdu výjimečných. Většina ostatních se musela smířit se životem ve zlaté kleci, kde sice měly možnost získat mnohem lepší vzdělání a životní úroveň než za zdmi paláce, na druhou stranu se ale neměly nikdy dostat za jeho bránu. 

Podle vůle sultána... 

Vše tedy skutečně záviselo na vůli pána harému - a to včetně samotného života jeho obyvatelek. Ty poslušné, skromné, ctnostné a sultánovy oblíbenkyně mohly být většinou v klidu. Kdyby se ale některá z žen chtěla sultánově vůli postavit nebo snad dokonce za jeho zády osnovat nějakou vzpouru, nebyl žádný problém se jí zbavit.  

Známý je příklad, kdy sultán Ibrahim Šílený nechal v paranoickém záchvatu utopit stovky svých konkubín. Zkrátka vinou své nemoci dostal pocit, že se proti němu chystá vzpoura. Ženám nijak nepomohla skutečnost, že vše vycházelo z panovníkova šílenství. O životě a smrti rozhodoval jen a jen on. 

Jaký tedy byl skutečný život v komnatách, které si představujeme jako čekárnu před sultánovou ložnicí? Často docela obyčejný, plný starostí a snad i radostí, jaké omezený prostor k životu mohl nabídnout. Mohl ale kdykoliv krutě skončit. 

Zdroj: historycollection, mediakron, wikipedia

KAM DÁL: MUDr. Lazák varuje: Nemoci, proti kterým jsme byli v dětství očkováni, se vracejí. Vysvětlil, kdo je nejvíc v ohrožení.