Hlášky z komunistické éry: Kdo nemá ruku, může plnit plán jen na padesát procent
Čest práci, soudruhu! Pozdrav hojně používaný za minulého režimu, který dával podporovatelům zrůdné ideologie pocit jakési sounáležitosti. I dnes ho občas slyšíme, spíš se z něj ale stala taková retro připomínka doby, kterou už chce zažít jen pár lidí bez paměti. Buď jak buď, během vlády komunistů se zrodila celá řada vtipných hlášek.
Práce jako největší hodnota byla pro komunisty v podstatě zaklínadlo. Inteligenci zahnat do dolů rubat, aby příliš „neškodila“ a nesnažila se národ „nakazit“ myšlením. To byla pro soudruhy strašidelná představa – myslící občany si nepřáli jednoduše proto, že by se pak u vesla dlouho neudrželi. Zaklínadlem KSČ bylo „blaho pracujícího lidu nadevše“ a pracující třída se měla mít jako v bavlnce. No, neměla, to víme dobře.
Prací ke svobodě
Vznikaly budovatelské písně s texty jako „vpřed směle soudruzi spějme, roznítil boj sílu v nás“ či „bez chleba nejde jíst a bez vody nelze pít, bez očí se nedá dívat, bez radosti nejde žít“ a podobné „duchaplné“ šlágry. Kdo se odmítl podřídit, byl prohlášen za nepřítele režimu, političtí vězni dostávali klidně i pětadvacet let kriminálu a nucených prací.
Zatímco nad vstupní branou v Osvětimi bylo heslo „Arbeit macht frei!“, rudí vrazi si nad ostnaté dráty pověsili český nápis „Prací ke svobodě“ (byl například v táboře Vojna u Příbrami). Velmi drsné podmínky panovaly také například v Minkovicích, na což vzpomínal disident Jiří Gruntorád: „Když jsem přišel do provozovny, kde se brousily skleněné ověsy, myslel jsem si, že jsem v pekle.“
I z toho je patrné, že se nacistický a komunistický režim lišily vlastně jen málo. Jen málokdo si dnes uvědomuje (nebo si chce uvědomit), jaké hrůzy v bývalém Československu komunisti páchali a jak bezostyšně připravovali lidi o svobodu i životy.
Dvě končetiny, jedna končetina...
Abychom ale nebyli jen pesimističtí, faktem je, že z dnešního pohledu se lze otočit a mnoha věcem se usmívat přesto, že mnoha lidem, kteří „v tom“ žili, doba minulá stále nahání husí kůži. Jeden z pamětníků například pro irozhlas.cz vzpomínal, že kdo neměl ruku, mohl plnit normu na padesát procent. Dávalo to přece logiku, ne? Dvě končetiny rovná se sto procent, polovina je padesát. Tak dokonale soudruzi mysleli.
Nutno ale poznamenat, že největším „komikem“ mezi soudruhy byl Miloš Jakeš, který v letech 1987–1989 působil jako generální tajemník ÚV KSČ. Dnešní optikou by se dalo říct, že měl prostě „IQ tykve“. Možná škoda, že byl po sametové revoluci nucen odejít z vysoké politiky, třeba bychom se dočkali ještě velkých mouder.
Připomeňme si některé jeho nezapomenutelné hlášky.
- Mluvil jsem včera tady s jednou soudružkou, pracuje tady v drůbežárně, mají tam problémy s bojlery.
- Paní Zagorová, je to hodná holka…
- Musíte nám pomoct Vy řadoví komunisté, protože pak jsme my na Ústředním výboru KSČ jako kůl v plotě.
- Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací…
- Víte, co byla přestavba? Politický Černobyl socialismu.
Zdroje: redakce, irozhlas.cz, citaty.net, aktualne.cz
KAM DÁL: Poznali byste Lucii, postrach ulice? Takhle dnes vypadá, měla na krku exekutory.
