Italský diktátor Mussolini skončil způsobem, který vyděsil samotného Hitlera
O Benitu Mussolinim se říkalo, že dokáže recitovat Danteho zpěvy zpaměti a že americké žiletky nestačí na to, aby oholily jeho tvrdé vousy. Bylo dokonce zakázáno zveřejnit jeho usmívající se fotografii nebo tisknout slovo DUCE čímkoli jiným než velkými písmeny. Přesto se stal nakonec mrtvolou na náměstí v Miláně, kde řvoucí dav nadával, kopal a plival na jeho ostatky. Zemřel 28. dubna 1945.
Italský diktátor, který se chtěl stát novodobým Juliem Caesarem, se poprvé dostal k moci v roce 1922, kdy se stal premiérem Itálie. „Il Duce“ se za druhé světové války spojil s fašistou Adolfem Hitlerem a nacistickým Německem, ale jeho zastaralá italská armáda byla těžce deklasována.
První pád neohroženého
V červenci 1943 spojenecká invaze na Sicílii a bombardování Říma způsobily, že italské vrchní velení a král Viktor Emanuel III. zbavili Mussoliniho moci a uvrhli ho do domácího vězení. V září 1943 zorganizovali nacističtí parašutisté odvážný přepad, který zachránil Mussoliniho z lyžařského střediska v Apeninách, kde byl zadržován.
Hitler dosadil Mussoliniho do čela Italské sociální republiky (neformálně známé jako Republika Salo), nacistického loutkového státu v Němci okupované severní Itálii. Jeho pád i návrat byly mnohokrát popsány.
Vybudoval si kult, který fungoval
Ať už se mu říkalo jakkoli, Mussolini byl ve 30. letech neuvěřitelnou veřejnou osobností. Pyšnil se na balkoně Palazzo Venezia před 100 000 lidmi skandujícími „Duce! Duce!“. Vybudoval si kolem sebe propracovaný kult osobnosti. Novinové fotografie ho pravidelně ukazovaly ve velitelské pozici, jak jezdí na koni nebo řídí letadlo či vysoce výkonný závodní vůz. Svlékal se do půl pasu, aby oslovil farmáře na horkém slunci, nebo pózoval při zápase se lvíčetem.
Vše ztraceno, uteč!
Porážka Německa a stejně tak státu, který Mussolini budoval, byla jasná. Poslední chvíle diktátora byly marnou snahou o záchranu života: „Mussolini vyběhl z paláce a uprchl z Milána se svou třiatřicetiletou milenkou Clarou Petacciovou ve sportovním voze Alfa Romeo z roku 1939, který koupil jako dárek pro svou přítelkyni. Následující den se dvojice připojila ke konvoji fašistů a německých vojáků, kteří mířili na sever k jezeru Como a k hranicím se Švýcarskem. Mussolini si oblékl helmu a kabát německé Luftwaffe, ale převlek ho příliš nezachránil, když partyzáni 27. dubna zastavili konvoj u města Dongo na břehu jezera. Po 20 let Mussolini budoval kult osobnosti se svým obrazem na plakátech a v novinách. Nyní byla povědomá jeho charakteristická vyholená hlava a žulová čelist, dokonce i v přestrojení.“
Jeho konec vystrašil samotného Hitlera
Partyzáni se obávali, že by se nacisté mohli znovu pokusit diktátora osvobodit, a tak dvojici na noc ukryli na odlehlém statku. Následující den byli Mussolini a jeho milenka vyvedeni z domu a odvezeni do malé vesnice na břehu jezera Como. Bylo jim nařízeno, aby se postavili před kamennou zeď u vchodu do vily Belmonte, kde byli oba popraveni kulometnou palbou.
V ranních hodinách 29. dubna byly jejich mrtvoly naloženy do nákladního vozu a následně pohozeny jako odpadky na milánském Piazzale Loreto, na stejném náměstí, kde o osm měsíců dříve fašisté jednající na rozkaz Hitlerovy SS veřejně vystavili těla 15 popravených partyzánů. Následně byla jejich těla pověšena za nohy na benzínovou pumpu. To se dozvěděl Adolf Hitler. Nechtěl, aby jeho mrtvola byla takto ponížena, rozhodl se proto, že spáchá sebevraždu a své ostatky i s manželkou Evou Braunovou nechá spálit.
Posmrtné putování diktátora může být varováním pro ty novodobé
V časných odpoledních hodinách američtí vojáci nařídili, aby byla těla odstraněna a Mussoliniho prostřílená mrtvola byla převezena do městské márnice. A následně bylo tělo pohřbeno. Jeho umístění však nebylo žádným tajemstvím a antifašisté pravidelně chodili na hřbitov, aby znesvětili jeho hrob. Jeho sympatizanti tělo proto vykopali, umyli ho v nedaleké kašně a ukryli. V dopise, který po sobě zanechali, stálo, že už nebudou snášet urážky lidské spodiny organizované v komunistické straně.
Mrtvola byla pohřešována téměř čtyři měsíce, než byla nalezena v srpnu 1946 v klášteře u Milána. Jakmile italská vláda našla Mussoliniho mrtvolu, držela její místo pobytu v tajnosti více než deset let. Až v roce 1957 bylo tělo předáno Mussoliniho vdově. Po 11 letech strávených ve skříni kapucínského kláštera bylo Mussoliniho tělo konečně pohřbeno v rodinné kryptě v jeho rodišti, které se stalo poutním místem neofašistů. Tedy ne kompletní, až v roce 1966 byl poslední kus Mussoliniho těla vrácen jeho vdově, když Spojené státy předaly vzorek diktátorova mozku, který byl odebrán při pitvě a neprůkazně testován na syfilis.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Bandera. Masový vrah, nebo hrdina.
