Jediná přežila leteckou nehodu, připomíná si ji tetováním osudového letadla na zápěstí
16. srpna před pětačtyřiceti lety smetlo letadlo MD 80 letu NorthWest Airlines 255 auta na dálnici. Stalo se to krátce po nezdařeném vzletu z letiště Detroit. Zemřelo 154 lidí na palubě a další dva lidé v zasažených autech. Na palubě letounu přežil jediný člověk – tehdy čtyřletá Cecelia Cichanov. V troskách našli smrt její rodiče a starší bratr.
Pozdní večer na Detroit Metro Airport byl horký, blížila se bouřka. K odletu se chystalo letadlo MD 80 společnosti NortWest Airlines na lince do Santa Ana v Kalifornii. S ohledem na blížící se bouřku změnil na poslední chvíli dispečer letu odletovou dráhu. Ve 20:46 se letadlo rozjelo, zprvu nic nenasvědčovalo v té chvíli již nevyhnutelné tragédii. Motory pracovaly bez problémů a letoun nabíral rychlost. Krátce po odlepení od dráhy však letadlo přestalo stoupat a divoce se naklánělo ze strany na stranu. Nízko nad zemí zachytilo křídlem o stožár osvětlení, dopadlo na dálnici a téměř kilometr se po ní smýkalo, než se roztříštilo o nadjezd.
Uslyšel slabý pláč a pod sedačkou nalezl dítě
Trosky letadla a automobilů, které letadlo na dálnici zasáhlo, zavazadla, zařízení letounu a jeho vybavení byly rozesety na téměř kilometrové vzdálenosti. Hasiči přijeli velmi rychle, ale prohlídka trosek nebyla vzhledem k velikosti prostoru jednoduchá. Vypadalo to, že tuto nehodu nikdo nepřežil. Místní hasič John Tiede však uslyšel slabý pláč. Po chvilce nalezl čtyřletou holčičku, byla stále připoutána v sedačce, otočené vzhůru nohama. Cecelia utrpěla popáleniny třetího stupně, zlomeniny lebky, klíční kosti a levé nohy. Nalezena byla jen několik metrů od mrtvých těl její matky Pauly, otce Michaela a šestiletého bratra Davida. Vraceli se z návštěvy příbuzných domů do Tempe v Arizoně.
Již v okamžiku, kdy se letoun v 20:46 rozjel po dráze, byl osud cestujících zpečetěn
Vyšetřovatelé americké agentury NTSB velmi rychle odhalili příčinu nehody. Měli k dispozici údaje z „černých skříněk“ – zapisovače letových údajů a nahrávku z kabiny pilotů. K dispozici byly i trosky nalezené na místě, zvláště část křídla a lana, která ovládala vzletové klapky a sloty. Piloti před vzletem tyto části křídel zapomněli vysunout. Letadlo se zasunutými klapkami a sloty však nemá dostatečný vztlak ke vzletu, nemohlo proto nabrat výšku. Záhadou bylo, proč se neozval alarm, který má piloty upozornit, že stroj není ve vzletové konfiguraci.
„Kde je Charlie?“
Hlasové zapisovače z kokpitu před nehodou prozradily, že piloti byli před vzletem ve stresu. Obávali se zhoršujícího se počasí. Zmatek umocnil i pokyn dispečera, který změnil jejich vzletovou dráhu. Byla tma a piloti se na letišti příliš neorientovali. „Kde je ten exit Charlie,“ ptal se jeden z pilotů, z odpovědi druhého bylo zřejmé, že také nemá příliš přehled. Vedle zmatených diskusí posádky však hlasový záznam neobsahoval to podstatné, neobsahoval rozhovor, kdy by posádka před vzletem prošla povinné úkoly. Nastavit správně letadlo pro vzlet totiž není jednoduché, existuje proto seznam těchto úkonů, jeden pilot jej čte, druhý úkony vykonává a potvrzuje je. To se však nestalo – a vzletové klapky zůstaly nevysunuté. Měl se ozvat alarm, který na to upozorňuje. Ten mlčel.
Alarm piloti vypnuli
Vyšetřovatelé se proto zabývali tím, proč posádku na špatné nastavení letounu systém automaticky neupozornil. Zjistili, že se opakovaně ozval jiný alarm, který upozorňuje na rozdílný tah motorů při nízkých rychlostech. Ten byl slyšet vždy, když piloti při manévrování na zemi používali rozdílný tah motorů při zatáčení letadla. Častá upozornění piloty otravovala, a tak je na zemi vypínali. Vyšetřovatel zjistil, že jistič je velmi ohmataný, tedy často používaný. Bohužel stejný jistič vypojil i alarm, který měl piloty upozornit na špatné vzletové nastavení letounu.
Tetování jí připomíná osudovou noc
V roce 2011 jediná přeživší poskytla v pořadu „Sole Survivor“ svědectví o tom, jak ji nehoda ovlivnila. „Na tu nehodu myslím každý den, je těžké na to nemyslet, když se podívám do zrcadla. Mám stále viditelné jizvy, na rukou, nohou, čele.“ Na ruce si nechala vytetovat osudové letadlo jako připomínku. Tetování si na tělo dala dobrovolně, o jizvy z nehody určitě nestála. V dokumentu se také vyjádřila k tomu, zda jí nevadí létání. Létá často a problémy s tím nemá. „Létání mě neděsí. Mám takovou mentalitu, že když se mi jednou v letadle stalo něco špatného, už se to nestane. Šance jsou minimální,“ řekla Cecelia v dokumentu.
Zdroje: ntsb.gov, bigstory.ap.org, washingtonpost.com
KAM DÁL: Zásah sestřeleno. Jenže civilní letadlo.
