Jindřich VIII. za svoji krutost ani obezitu nejspíš nemohl: Za jeho děsivou změnou stála královská krev
Jindřich VIII. Tudor, o němž si mnozí myslí, že byl šílený, je dodnes jedním z nejznámějších panovníků, jehož vládu si Angličané užívali od roku 1509 do roku 1547. Vzdělaný a původně pohledný mladý muž se ale postupem času doslova měnil před očima - zvláště po čtyřicítce se změnil doslova k nepoznání. Za všechno pravděpodobně mohla jeho krev.
Jindřich VIII. nebyl vinou své psychiky ve vyšším věku žádnou výhrou, zvláště kvůli jeho stále horší a horší povaze. Své by o tom mohly vyprávět jeho manželky, kterých se zbavoval bez větších problémů jednoduše - nechal je popravit. Jeho tyranské chování, které se projevovalo a zhoršovalo zvláště po králových čtyřicátých narozeninách, ale mohlo být panovníkovou vlastní vůlí neovladatelné. Podle provedených výzkumů šlo pravděpodobně o poruchu, za kterou mohl typ jeho krve. O co šlo?
Krutý a paranoidní Jindřich VIII.
O osobnost a její změny v případě Jindřicha VIII. se zajímala bioarcheoložka Catrina Banks Whitley, kterou kromě jeho krutého chování zaujalo také neobvyklé množství potratů u jeho manželek. Začala skládat střípek ke střípku a postupně dospěla k závěru, který se jeví jako velmi pravděpodobný. Za oba dva problémy mohla podle všeho králova krev - nikoliv z důvodu své barvy, ale kvůli obsahu tak zvaného Kellova antigenu.
Za potraty nemohly jeho ženy
Pokud se z takového muže stane nastávající otec dítěte, které nosí žena, která tento antigent nemá, nemusí se při prvním těhotenství ještě nic dramatického stát. Druhé a další děti jsou již ale v ohrožení, protože se otcovy antigeny zjednodušeně řečeno shromažďují v těle matky a napadají plod. Za potraty tak pravděpodobně nemohly jeho ženy, ale sám Jindřich VIII. Jenomže to v té době nikdo nemohl tušit a vina byla vždy na straně ženy - ať již nemohla otěhotnět, nebo později potratila. Vzhledem ke stále se zhoršujícímu psychickému stavu krále ale měly hned dvě z jeho manželek o svém dalším osudu brzy rozhodnuto a kat měl práci.
Agresivní panovník a osudová čtyřicítka
Další znak, který potvrzuje zmiňovanou teorii, je změna Jindřichova chování i postavy kolem čtyřicátého roku věku. To je příznačné pro lidi, trpící tak zvaným McLeodovým syndromem. I ten je spojený právě s Kell-negativní krví. Všechno to tedy do sebe velmi dobře zapadá. Přicházely záchvaty paranoického chování, kdy Jindřich VIII. podezíral všechny kolem sebe z komplotu proti jeho osobě a agresivity, před níž bylo nemožné se bránit.
Od atleta po obézního nemohoucího muže
Anglický panovník také začal rychle přibývat na váze až do té míry, že se po letech nebyl schopen sám pohybovat a sloužící ho museli nosit i se židlí z místa na místo. Dosáhl dokonce tak šílené podoby, že jeho tělo po smrti doslova vybouchlo, což jistě nebyl ani hezký pohled, ani důstojný konec pro tak významného muže. Ani jeho intelekt už nebyl ve vyšším věku tak bystrý jako v jeho mladších letech, kdy navíc jeho tělo mohlo sloužit jako model pro obrazy atletů. I toto všechno by bylo běžnou součástí proměny člověka, způsobené zmiňovaným syndromem.
Teorie, do které všechno zapadá
Jak Catrina Banks Whitley zdůrazňuje, jde o teorii, která velmi dobře vysvětluje většinu příznaků změny podoby i chování Jindřicha VIII. K definitivnímu potvrzení této domněnky by ale byly potřeba genetické testy, které prozatím provedeny nebyly. Pokud by se vše potvrdilo, získal by Jindřich VIII. “omluvenku” pro svoje neobyčejně kruté chování. Pravdou ale je, že lidem, které nechal v svém paranoidním šílenství mučit nebo dokonce popravit, ani takové zjištění nijak nepomůže. Jejich utrpení se tím nezmenší. Vědci ale mohou být zase o kousek dál v poznání skutečného pozadí historických událostí.
Jak málo stačí k tomu, aby zemi a lidem vládl šílenec…
Zdroj: Sciencedaily, NBC News
KAM DÁL: Nacisté odmítali Ježíška: Dárky dětem nosil Odin, na stromku byla svastika.
