Johana Šílená byla zcela závislá na svém manželovi. Většinu života ji drželi v izolaci a zemřela v nelidských podmínkách

Johana Šílená, tedy Jana I. Kastilská, se narodila Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské v roce 1479 v krásném španělském městě Tordesillas. Dětství malé Johany i jejích sourozenců bylo poměrně spokojené, i když vzhledem k povinnostem a životu jejich rodičů často cestovali. Tichá a zádumčivá Johana se brzy naučila latinsky a cizí jí nebyla ani hra na kytaru.

Láska na první pohled

Johaně bylo 16 let, když jí otec vybral budoucího manžela. Nebyl jím nikdo jiný než arcivévoda Filip, syn císaře Maxmiliáda I. Habsburského. Oproti mnoha dalším tehdejším urozeným dívkám měla ale Johana velké štěstí. Její budoucí manžel se jí zalíbil na první pohled a zamilovala se do něj. Sňatek tedy rozhodně nemusela považovat za povinnost. Ostatně - svatba se konala do čtyřiadvaceti hodin po jejich prvním setkání.

Podivné manželství

I když se Johana vdávala okouzlená a zamilovaná, její štěstí netrvalo příliš dlouho. Manžel se věnoval nejen mnoha povinnostem, ale také zábavě. To bylo pro Johanu velmi stresující, zvlášť proto, že byla na svém manželovi doslova závislá. Nebyla schopná manželovi v ničem odporovat, což Filip bohužel velmi dobře věděl a svého postavení v tomto nerovném vztahu zneužíval. Johana se cítila čím dál hůře, bez lásky a znevažována vlastním mužem, kterého tolik milovala.

Johana se ocitla v izolaci

Filip ale ve svém trápení Johany zacházel stále dál. Dokonce se rozhodl, že by se neměla stýkat s dalšími lidmi, a to včetně komunikace s vlastní rodinou. Nic na tom nezměnilo ani Johanino těhotenství a později i narození dcery. Zato ve chvíli, kdy se Johana stala kněžnou a dědičkou království, jemuž vládli její rodiče, okamžitě se přihlásil o slovo, aby se stal kastilským princem. O dva roky později se manželé stali kastilskými panovníky. Filip byl ale zklamaný, protože mu připadl pouze titul princ-manžel. A on chtěl samozřejmě víc. Na svoji ženu proto žárlil a choval se k ní ještě hůře.

Kruté dědictví po babičce

Po čtvrtém porodu a odjezdu Filipa ze Španělska se u Johany naplno projevila duševní choroba, která v její duši dřímala pravděpodobně od dětství. Vždyť podobnými problémy trpěla i její babička. Když navíc zemřela Johanina matka, manžel se snažil dokázat, že je Johana nesvéprávná. Později se k němu v podstatě přidal i Johanin otec, čímž byla právoplatná dědička trůnu v podstatě vyřazena ze hry.

Vězněm v rodném městě

V roce 1506 ale Filip zemřel a Johana opět svoje okolí přesvědčila, že je duševně nemocná. Údajně proto, že chtěla tělo svého manžela osobně dopravit do Granady k uložení do hrobky. Po narození své poslední dcery, která již svého otce nikdy nepoznala, se Johana zcela uzavřela do sebe a nevěnovala se ničemu a nikomu jinému než svému nejmladšímu dítěti. Vlády se tak ujal Ferdinand a nešťastnou Johanu nechal uvěznit v jejím rodném městě. Mladé ženě tehdy ještě nebylo ani třicet let, ale zbytek svého poměrně dlouhého života už měla dožít právě tady, nejprve ve společnosti nejmladší dcery a když i ta se vdala, zůstala zcela sama v izolaci od okolí.

Smutný konec nešťastné ženy

Poslední léta života Johany Šílené byly ještě horší než vše, čím si již prošla. Bez možnosti komunikace s okolím, v temné místnosti, bez pomoci a s velmi omezenou lékařskou péčí v podstatě jen čekala na smrt, která pro ni byla doslova vysvobozením. Uvážíme-li, že žila bez možnosti hygieny, trpěla bolestmi, měla proleženiny - a pomoc prakticky nepřicházela, nedají se takové dny nazvat životem. I přesto se dožila na tu dobu úctyhodných sedmdesáti pěti let. Jen jde o to, že po většinu jejího života by s touto ubohou ženou asi měnil jen málokdo. Ani šlechtický titul, ani panovnická koruna nemusí v životě nic znamenat. A to si Johana velmi dobře a hořce uvědomovala.

KAM DÁL: Hvězdy předpovídají extrémní události na začátku příštího roku. Jak se to bude vyvíjet dál a kdy nás opustí covid?