Kočky prohrály Egypťanům válku: Jak je možné, že bojovníci vyměnili vlastní svobodu za zvířecí životy?
Válka je vždy hrozná, plná utrpení, strachu, bolesti a smrti. O život přicházejí lidé, ale i zvířata – a právě ta, konkrétně kočky, mohla za porážku Egypťanů v boji s Peršany. Co se stalo tak hrozného, že se Egypťané nezmohli na odpor?
Válka mezi Egyptem a Persií mohla v roce 525 před Kristem skončit klidně vítězstvím Egypťanů, kdyby jejich sílu nerozbili Peršané hodně neobvyklým, nicméně více než vynalézavým způsobem. Odhalili tu největší slabinu svého nepřítele a využili jí s geniální bravurou. Co bylo tím nepřekročitelným prahem, kvůli němuž Egypťané nemohli bojovat a zvítězit?
Kočky jako malí bohové
Z dějepisu dobře víme, že pro Egypťany byly kočky posvátnými zvířaty. Vidíme to všude – na výzdobě chrámů i hrobek, v celém tehdejším umění. Ostatně i naše současné micky jsou do jisté míry pro své chovatele ztělesněním vládce všehomíra. A ony to dobře vědí a také se podle toho chovají… V Egyptě se ale jejich postavení rovnalo malým bohům, a tak je logické, že jakékoliv utrpení takového zvířete absolutně nebylo přípustné. A Peršanům to došlo.
Bitva o Pelusium
Stalo se to v bitvě o Pelusium právě v roce 525 před Kristem, kdy proti sobě stáli faraon Psammetik III. jako obránce a perský král Kambýsés II. jako útočník a dobyvatel egyptského území. Peršané si Pelusium vyhlédli z prostého a strategického důvodu – šlo o pohraniční město, přes které doslova protékalo zboží převážené mezi Egyptem a Asií. Kontrolovat takové místo mělo ohromné výhody, a tak celkem není divu, že se o ně perský král zajímal. Už před bitvou měl důvod k optimismu, protože jeho vojsko bylo podle všeho početnější než to egyptské, navíc využíval dovedností vyhlášených núbijských jezdců, asyrských lučištníků, řeckých žoldnéřů a dalších obávaných a nebezpečných bojovníků.
Kočky cennější než lidé
Bitva nedopadla, jak se dalo čekat, pro Egypťany vůbec dobře. Zaprvé své velitele zradili řečtí žoldáci, kteří odmítli bojovat. Dalším faktorem, který přispěl k drtivé porážce Psammetikových lidí, byl Peršany dokonale využitý kult koček, jejichž život byl tehdy v Egyptě cennější než ten lidský. Už jen zranění tohoto chlupatého miláčka se trestalo smrtí. Když si tuto skutečnost uvědomili dobyvatelé Pelusia, netrvalo jim dlouho, než sehnali dostatek koček pro uskutečnění svého (skutečně velmi chytrého) plánu.
Živé božské štíty
S kočkami jako živými štíty vyrazili do bitvy a doslova paralyzovaní Egypťané v tu chvíli netušili, co dělat. Riskovat zranění koček přece nemohli, ale to zároveň znamenalo porážku. Jak volili? Rozhodli se vyměnit strategické město i vládu nad vlastním územím za kočičí životy. Peršané se po vítězství v bitvě u Pelusia usadili v Egyptě na dalších sto let. O počtu padlých, kteří položili svoje životy místo těch kočičích, ani o dalším osudu malých živých štítů v zemi, kde se změnil panovník, se historie nezmiňuje.
Zdroj: en.wikipedia, worldhistory, ripleys
KAM DÁL: Psychopat ji osm let věznil v jedné místnosti. Dívka měla být jeho panenkou.
