Komunistické vtipy: Zasmějete se tomuhle i dnes?
Vtip mohl lidi přivést do vězení. Díky humoru ale lidé zároveň lépe zvládali útrapy socialistického Československa. Komunisté vládli tvrdou rukou a nekompromisně trestali nejen touhu po svobodě, ale i jakékoli projevy rebelie či odklonu od jediné možné pravdy. Co pak dělat jiného, než se jim alespoň vysmívat? Ne vždy se to ale povedlo, některé vtípky bychom raději zapomněli.
Pravdou je, že mnoho vtipů ukazovalo na absurditu minulého režimu. A takové žertíky vesměs přežily. Byly něco jako zprávou na sociální síti dneška. Když je kvalitní, je z ní virál. Totéž platilo o fórcích. Na druhou stranu je nutné přiznat, že ani po sametové revoluci jsme, pokud jde o humor, nebyli zabaleni pouze do příjemného povijanu. Zkrátka, každá doba má mozky, které jsou schopné vyplodit báječnou věc – stejně jako neuvěřitelnou trapárnu.
Sedm divů československých
Existují vtipy dlouhé, při jejichž vyprávění musíte bedlivě poslouchat, abyste se „chytali“. A pak jednoduché a mířící přímo na „komoru“. Jako třeba tento: „Kdo jsou největší nepřátelé socialismu? Jaro, léto, podzim, zima a imperialismus.“ V Československu jsme dokonce měli svých sedm divů.
I když není nezaměstnanost, nikdo nic nedělá.
I když nikdo nic nedělá, plán se plní.
I když se plán plní, zboží schází.
I když zboží schází, všichni seženou všechno.
I když všichni seženou všechno, každý krade.
I když každý krade, nikde nic neschází.
Po práci legraci
Jisté je, že vtipů na minulý režim bylo tolik, že spisovatel Jakub Šofar (vlastním jménem Vladimír Trojánek) spolu s Janem Nejedlým napsali sérii knih Po práci legraci, které mapují lidový humor a slovník během socialismu. Jako třeba tento pěkný kousek:
Brnem letí zpráva, že se ztrácejí esenbáci. Když se jich už z pochůzek nevrátila řada, vytvořil velitel zvláštní sledovací skupinu. A tak jdou o půlnoci dva pochůzkáři a za nimi se plíží dva stíny. V tom se přiřítí nákladní auto, zastaví. Vyskočí několik mužů, pochůzkáře hodí na korbu a zmizí. Poplach, stíhačka, sirény. Náklaďák doženou v polích a pustí na něj světlomet. Na plachtě čtou nápis – JZD Slušovice sbírá prázdné makovice.
Některé bychom mohli klidně aplikovat i na dnešní dobu. Jako třeba: Potkají se dva kostlivci. „Umřel jsi před posledním zdražením, nebo po něm?“ „Co blbneš? Já ještě žiju!“ Nebo tento: Senilní je v Československu ten starý člověk, který stojí před obchodem s prázdnou taškou v ruce a zadumaně přemýšlí, zda už nakoupil, anebo ho to teprve čeká.
Dobré, ale i ty méně povedené
Velmi oblíbené byly zejména fórky, ve kterých vystupovali Rus, Američan a Čechoslovák. Těch pak sice ubylo po revoluci, zato se objevily jiné, zejména na téma kapitalismu. A jak už bylo zmíněno, ne všechny se úplně povedly. Jako třeba: Franta se svému příteli pochlubil: „Votevřel jsem si obchod.“ Přítel se zeptal: „A s čím?“ Franta odpověděl: „S paklíčem, ty vole.“
I dnes ale najdeme řadu velmi povedených. Mezi ně podle nás patří například tento: „Děda vzpomíná: „Když jsem byl malej, dala mi máma dvacku a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, mléko, balíček bonbónů, čokoládu, deset vajec, koblihu, litr piva a ještě mi zbylo na kolotoč. Tohle už bohužel není možný. Teď tam maj na každým rohu kamery.“
Co vy, máte také své oblíbené vtipy? Pošlete nám je do redakce!
Zdroje: redakce, rozhlas.cz, lidovky.cz, alik.cz
KAM DÁL: Vtipy o lékařích a o smrti ocení hlavně inteligentní lidé. Který máte nejraději vy?
