Megalomanská dálnice uprostřed Prahy. Jak komunisté vystavěli nezahojitelnou jizvu města
Kolony aut, nedostupné Národní muzeum, Hlavní nádraží, ve vzduchu smog a kolem místa, kam byste na procházku rozhodně nešli. Nejvytíženější dopravní komunikace v centru Prahy denně pojme až 100 tisíc aut. Přibývá však plánů na její úpravu. Jak jsou reálné a za jakých okolností vznikla stavba, která nadobro zničila velký kus Prahy?
Jsou to smutné obrázky při pohledu do minulosti. Život Prahy bez Severojižní magistrály je jako výjev z pohádky. Historické kresby a fotografie náměstí I. P. Pavlova byste nepoznali. Dálnice v centru města se každý den stará o to, že pro občany v podstatě neexistuje Státní opera a původně hlavní vchod Hlavního nádraží.
Město se několikrát zabývalo tím, jak kultivovat tento dopravní uzel, ale řešení je spíš utopie, protože takto hlubokou jizvu Prahy lze jen těžko zahojit.
Moskvu do Prahy
Komunisté se nikdy nebránili radikálním řešením. Ať už šlo o architekturu nebo politiku. Několik českých měst zažilo absurdní stavby Priorů uprostřed historického náměstí, tak proč nepostavit rovnou dálnici uprostřed Prahy?
Nutno podotknout, že již v minulosti existovalo několik dopravních záměrů, které jsou dnes běžnou součástí pražské magistrály. Konkrétně šlo o přemostění Masarykova nádraží nebo stavba Nuselského mostu.
Způsob, jakým se v průběhu sedmdesátých let doslova zařízlo centrum Prahy, však rozhodně v plánu nebyl. Dálnice po vzoru Moskvy tak natrvalo poškodila velkou část Nového Města, okolí Václavského náměstí a čtvrť kolem Florence. Megalomanské stavbě musely ustoupit i historické budovy.
Budovy na ústupu
Symbolem radikálního řezu byla demolice jednoho z nejkrásnějších nádraží v Evropě. Těšnov se těšil velké popularitě hlavně díky své unikátní architektuře. Komunistickému budovatelskému plánu však nebylo nic svaté a historická budova musela jít k zemi. Stejně tak musela být zbourána dětská nemocnice na Karlově a “Moderna” na Pankráci.
Nejviditelnější jizvou na kráse původní Prahy je likvidace velkých bulvárů kolem Státní opery, Národního Muzea a Hlavního nádraží. Radikální dopravní uzel přispěl k proměně z kulturního místa na nehostinné místo, kde se již dlouho shromažďují vyčleněné sociální vrstvy obyvatel.
Záchrana jménem městský okruh
Procházka v bezprostřední blízkosti severojižní magistrály zdá se býti v mnoha ohledech beznadějná. V průběhu času bylo vytvořeno mnoho nápadů, jak místo proměnit tak, aby zde mohla vzniknout symbióza chodec a řidič. V místě, kde denně projede 100 tisíc automobilů, se jedná o nadlidský úkol. Nejčastěji se hovořilo o tunelu, který by dopravu schoval pod zem, ale víte, jak v Praze výstavba tunelů dopadá.
Prostředí pražské magistrály chybí i základní elementy, které by alespoň na nějakých místech prostor dostatečně zlidštily.
IPR se do podobné koncepce již pustil a Praha má k dispozici výsledek práce renomované dánské architektonické kanceláře Gehl architects. Ta pracuje s kultivací parků a prostor před veřejnými budovami, kde by se měli a chtěli lidé zdržovat. V posledních letech se novému vedení Prahy podařilo zlidštit a otevřít prostor spojující pražské Vinohrady a Václavské náměstí.
Kromě podařené revitalizace prostor kolem Národního muzea lze po letech využít také přechod a tisíce lidí nemusí chodit malým, tmavým a nevzhledným tunelem pod magistrálou. Podobný zásah se uskutečnil v rámci rozšířeného chodníku, který vede z Vinohrad na Hlavní nádraží.
Základním faktorem potenciální změny však zůstává fakt, že není dostavěn Pražský okruh. Až se tak stane, tak by mohla i Severojižní magistrála uvolnit svůj provoz, který by vedl k jejímu zúžení a celkovému zlidštění. Některé části Prahy by se tak mohly změnit v místa, kam člověk velmi rád zajde a nikoli je se sebezapřením míjí a skoro až před nimi utíká.
Zdroj: Česká televize, IPR Praha, Z Metropole
KAM DÁL: Hrůzy pražského metra. Monumentální stanice na konci světa straší úklidovou četu
