Mýtus o šíleném vyhnanství K. H. Borovského. Život v Brixenu nebyl tak tragický, jak si lidé představují
Byl to jeden z nejhlasitějších kritiků tehdy vládnoucí monarchie. Karel Havlíček Borovský v článcích, knihách, ale také na veřejnosti se rozhodně nebál prozradit svůj názor vůči moci rakousko-uherské koruny. Za tvrdé a nekompromisní intelektuální narušování pořádku se ho taky tehdejší politika pokusila odříznout od všech známých. Putoval tak do vyhnanství jménem Brixen. Bylo to však opravdu tak hrozné, jak si lidé často mají tendenci představovat?
Přesně se tak stalo 16. prosince roku 1851 v brzkých ranních hodinách. Krutý budíček znamenal pro jednoho z nejvýraznějších vlastenců a obrozenců zásadní zlom v jeho životě. Na přímý rozkaz Františka Josefa I. se musel nedobrovolně stěhovat daleko od přátel, své práce a vlivu na společnost. Paradoxně mu však tato změna pomohla po fyzické stránce, nikoli po psychické. Jaký byl však Brixen, kde K. H. Borovský musel bydlet čtyři roky?
Už v ústraní
Vzhledem ke své pověsti a nebojácnému stylu kritiky tehdejší moci se prozřetelně v posledních měsících před vyhnanstvím Borovský stáhl do ústraní. To evidentně nestačilo. Dlouhodobě byl pod dozorem policie a musel si zvykat na prohlídky ve svém bytě. S rodinou v Německém Brodu se chtěl věnovat hlavně hospodaření. To mu však politické rozhodnutí neumožnilo.
Původně podle ministra Bacha měl být vyhnán do rakouského městečka Salzburg, ale to Františku Josefovi I. přišlo jako neadekvátní trest. Rozhodl se ho tak přesídlit do Brixenu.
Jak se žilo v Brixenu?
Malé městečko v Alpách. Cesta přes zasněžené Alpy neproběhla zrovna jako v bavlce. Dokonce se vypráví, že když se v jednu chvíli splašili koně, byl Havlíček jediný, který se je pokusil zkrotit.
Nejprve byl ubytován v hotelu Elephant, kde se ihned seznámil s dalšími vyhnanci jako třeba s Johannem Aloisem Schallhammerem, což byl potrestaný účastník revoluce v roce 1848. Jednalo se o jeden z mála intelektuálních kontaktů v jeho okolí.
Nutno dodat, že se nejednalo o tvrdý žalář. Karel Havlíček Borovský dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně. I tak musel český vlastenec sáhnout hluboko do rodinných úspor. V roce 1852 za ním dorazila také manželka a dcera. Cesta byla hrazena policejním komisařstvím.
Paradoxně byl pobyt v Alpách velmi dobrý pro celou rodinu, která trpěla tuberkulózou. Absolutní kontrola korespondence a každého jeho kroku ho v malém městečku daleko od přátel a milované vlasti vnitřně zabíjela. Byť celá rodina žila v pronajatém domku s altánkem, Havlíček i tak trpěl.
Krásné Jižní Tyrolsko
V celém příběhu Karla Havlíčka Borovského byl vždy Brixen vykreslen s lehce depresivní dekou. Ta zcela přirozeně vychází z faktu, že byl v Jižním Tyrolsku český vlastenec nedobrovolně. Když se však podíváme zblízka na destinaci, kde byl nucen čtyři roky pobývat, už se o tak smutný příběh jednat nemusí. Dnes se jedná o část Itálie, ale tehdy šlo o území rakouské monarchie. Krásně malebné městečko pod Alpami tak rozhodně nepatřilo k nějak trýznivým lokalitám, kde by byl básník, novinář a spisovatel pod těžkým tlakem.
Sám zde také získal mnoho přátel a zlepšilo se mu zdraví. Chodil na zdravotní procházky, získával formou renty úřednický plat a nejprve bydlel v hotelu a následně si mohl pronajmout dokonce domek, kde žil s rodinou. Nejde o to popírat, že se mu na duši vytvořila nezhojitelná jizva, a nedobrovolné stěhování určitě něčím podobným je, ale také je dobré zmínit kontext a hlavně kulisy, kde si odpykal svůj trest za to, že svým literárním umem naštval i nejvyšší hlavu rakouské monarchie.
KAM DÁL: Cukrovku provází spousta nebezpečných nesmyslů. Cukr za tuto nemoc opravdu nemůže
