Nejúžasnější vánoční příběh. Vojenská palba ustala a nepřátelé spolu oslavili Vánoce na bojišti
Vánoce jsou kouzelný čas. Pro tuto frázi najdeme pravděpodobně asi nejpřiléhavější příběh, který se odehrál během první světové války přímo na bojišti. Krutost a nespravedlnost války, všudypřítomná smrt a beznadějní vojáci vzdálení od svých rodin. Válečná fronta není místo, kde by chtěl člověk slavit Vánoce, pokud se však nestane zázrak…
Když muži z obou stran západní fronty vyšli ze zákopů beze zbraně, započali tak událost, která nemá obdoby. V minulosti se na některých bitevních polích obě strany dohodly na klidu zbraní, ale podat si ruce, zpívat společně koledy a dokonce hrát fotbal? To už byl čin, který je jako z pohádky.
Realita však umí připravit podobně vznosné a dojemné okamžiky, jenže pro přátelství s nepřítelem nemělo vedení úplné pochopení. Válka byla ve svých začátcích a střílet do anonymního muže je přece jen snazší než do kamaráda, s kterým člověk oslavil Vánoce. Rozkazy však šly stranou, do vánočního příměří se zapojilo až 100 tisíc britských a německých vojáků.
Od rozpaků k fotbalu
Vzájemná dohoda o klidu zbraní byla ze začátku plná rozpaků. Dívat se do očí muži, kterému jste ještě den předtím přáli smrt, je něco, na co se nelze připravit. Postupně se však vojáci osmělovali a spontánní mír se rozvinul v oslavu Vánoc.
Muži si navzájem darovali cigarety, nabízeli si alkohol a jídlo. Někteří čas míru využili k tomu, aby odklidili mrtvá těla svých kamarádů. Území nikoho patřilo všem a neuvěřitelné příměří mělo trvat do Nového roku. Společné mše, pití, zpěvy a hostiny vygradovaly k lásce zvané fotbal.
Fotbal je sportem, který spojuje masy. Pokud bychom hledali symbol vzácného příměří z roku 1914, budou to jistě fotbalové zápasy. Souboje, které se odehrávají beze zbraní a místo padlých se počítají vstřelené branky, dominovaly zvláštnímu setkání nepřátel.
Spíše než oficiální zápasy se jednalo o nekompromisní melu. Je však možné dohledat i několik organizovaných zápasů, kdy např. 133. Královský saský regiment porazil Skoty 3:2.
Nebezpečí míru
I když je 100 tisíc vojáků neuvěřitelné číslo, je nutné dodat, že příměří nebylo zdaleka všude. Příměří však rozvinulo zcela jiný problém. Oboustranná propaganda dostávala trhliny.
Muži se navzájem poznávali a záhy pochopili, že se jedná o obyčejné lidi. Na moment byli všichni stejní a vůbec se nepodobali těm zrůdám, o kterých informovali noviny a politici.
Pohled obou stran se během těchto vzácných okamžiků proměnil, ale příměří skončilo a válka se vší krutostí musela pokračovat.
Pohádky mají konec
Boje se na některých místech spustily hned následující den, ale někde se obdivuhodný a neskutečný příběh prodloužil až do Nového roku. Zkušenosti, které si vojáci nesli, byly komplikací v pokračující válce.
V Británii o této unikátní události v novinách vyšly některé dopisy, v Německu se informace zúžily na úplné minimum a ve Francii dokonce zafungovala kompletní cenzura.
Vyklíčené přátelství mezi nepřáteli muselo být velmi rychle napraveno. Někteří muži museli být převeleni a dalším za podobné chování hrozil vojenský soud. Soucit rovná se vlastizrada.
Rozum na bitevním poli byl tak znovu zmrzačen a kouzlo Vánoc netrvalo věčně. O rok později byly na Vánoce slyšet pouze výbuchy děl, aby se náhodou mezi zákopy nerozvinula další Tichá noc plná míru a lidského přátelství.
Zdroj: armadnizpravodaj.cz, nasregion.cz
KAM DÁL: Konec světa, který zatím nepřišel. Jaké tajemství stále skrývá mayský kalendář?
