Obyčejné obrázky, které rozpoutaly peklo na zemi. Protesty kolem karikatury Mohameda stály život desítky lidí
Střet kultur, střet významů a náboženského vidění světa je procházka po tenkém ledu. Přesně před šestnácti lety se o tom přesvědčili ve skandinávských zemích, kde nejdříve v Dánsku a následně také v Norsku, ale také v Německu a Francii vyšla v novinách karikatura proroka Mohameda. Nedotknutelný symbol islámské víry se tak stal roznětkou v minovém poli nepochopení, v jehož důsledku zemřelo 139 lidí. Co se tehdy stalo a jaká událost tento konflikt o několik let později zcela přehlušila?
Kauza kolem karikatur Mohameda začala po zveřejnění dvanácti obrázků, které si dovolily tohoto proroka znázornit v žertovném a satirickém kontextu. Místo turbanu se tehdy objevil v několika periodikách s bombami na hlavě. Islámský svět tento liberální způsob kritiky vnímal jako provokaci. Poprvé se tak výrazně ukázaly rozdíly mezi demokratickými hodnotami ctícími svobodu slova a Blízkým východem, kde islámské náboženství přísně zakazuje jakékoliv znázornění zakladatele tohoto náboženství ze sedmého století. Co se tehdy ve světě stalo díky pro náš svět “obyčejným” obrázkům?
Islámský podvod?
Než se pustíme do popisu divokých událostí po 30. září roku 2005, je zajímavé zmínit jednu teorii bývalého univerzitního profesora z Oxfordu Richard Dawkinse. Tento evoluční biolog přišel s tím, že celá kauza byla iniciována a organizována islámskými fundamentalisty.
Podle něj mělo jít o cílenou provokaci. Ty totiž později mezi dvanáct zveřejněných obrázků přiložili i jeden navíc, kde byl nakreslený vousatý muž v prasečí masce. Snímky, které neměly s karikaturami Mohameda nic společného, zahrály zásadní roli ve vypuklých konfliktech v Egyptě.
Tento zásadní detail ovšem působí v celém příběhu spíše okrajově. I bez zmanipulovaných obrázků se totiž islámské země v první řadě rozhodly protestovat proti publikaci karikatur velmi výrazným způsobem. Jednalo se o bojkot dánského a norského zboží a zazněla hlasitá výzva k omluvě dánské vlády. Zde totiž 30. září 2005 v deníku Jyllands-Posten byly obrázky publikovány, 10. ledna 2006 je následovaly norské noviny Magazinet a později se připojil německý Die Welt a francouzský France Soir a satirický týdeník Charlie Hebdo. Nezůstalo však jen u zboží a hlasité kritiky.
Omluva se nekoná
Tehdejší dánský premiér Anders Fogh Rasmussen se odmítl omluvit s tím, že vláda nemá pod kontrolou média, a tím pádem by se jednalo o silný zásah do demokratického principu svobody slova.
To samozřejmě celou situaci ještě vyhrotilo a v syrském Damašku se 4. února 2006 násilně protestovalo před velvyslanectví Dánska a Norska. O den později byl vypálen dánský generální konzulát v Bejrútu. Dramatické výtržnosti byly zaznamenány i v Afghánistánu a do 10. února 2006 při těchto událostech zemřelo celkem 11 lidí.
Radikální stoupenci islámu žádali duchovní o vyhlášení smrti fatva nad autory karikatur, což samozřejmě celou situaci ještě vyeskalovalo. Další země Středního východu se přidaly k bojkotu i francouzského, dánského a norského zboží.
Na OSN byla dokonce zaslaná oficiální žádost na sankce vůči Dánsku a také zaručení, že se karikatury již nebudou publikovat. I Česká republika měla malou zkušenost s protesty, a to 10. února na velvyslanectví Íránu. Karikatury se zveřejnily v Mladé frontě a Hospodářských novinách. Do března roku 2006 v důsledku násilných protestů zemřelo 139 lidí, a to zejména v Nigérii, Libyi, Pákistánu a Afghánistánu.
Zdroj: Time, New York Times
KAM DÁL: Historické chyby Edvarda Beneše. Byla Mnichovská dohoda brilantní diplomatickou hrou?
