Středověký podvodník Oldřich II. k mnoha výsadám i k majetku přišel díky falešným dokumentům
Také máte pocit, že je dnes všude kolem samý podvodník? „Jo, to dříve nebývalo,“ postěžují si mnozí. Ale lidé jsou vlastně pořád stejní, mění se jen svět kolem a možnosti, které ke svým podvodům mohou využívat. Příkladem je třeba známý Oldřich II. z Rožmberka, který neváhal zfalšovat úřední listiny, aby se dostal k dalšímu majetku…
Oldřich II. z Rožmberka žil v 15. století a měl mimo jiné ke své nelibosti značné zkušenosti s Janem Žižkou z Trocnova a jeho husity, kteří mu velmi a dlouhodobě škodili. Šlo ale o uznávaného šlechtice, který stanul i v čele českých katolických pánů - a to po vítězné Bitvě u Lipan z roku 1434. Byl zdatný i v hospodaření na svém majetku a v jeho rozšiřování. V průběhu jeho vlády na panství se věhlas roku Rožmberků stále zvyšoval, stejně jako se rozšiřovalo území, nad nímž měli kontrolu. Jak toho Oldřich II. dosáhl?
Středověký podnikavec
Není možné Oldřichovi upřít “podnikatelského ducha”, který mu umožnil dokonale využít situaci, jež mu hrála do karet. Husitské války oslabily postavení krále a Oldřich II. tak mohl snadněji operovat na jihu Čech a získávat další a další majetek. Jedno z mála míst, která mu ke konci jeho rozpínavého hospodaření nepatřila, byly královské České Budějovice. Potud by patrně vše běželo v rámci tehdejších možností a pravidel, snad s využitím vynikajících vyjednávacích schopností a bezohledného jednání.
Podvod? Žádný problém!
Co už ale bylo na pováženou i tehdy, byl Oldřichův nejen vstřícný, ale dokonce aktivní přístup k jednoznačným podvodům. Stal se tak jedním z největších, ne-li největším falsifikátorem té doby. Díky zfalšovaným dokumentům se pak dostal nejen k dalšímu majetku, ale také k vyššímu a pevnějšímu postavení ve společnosti. A to bylo samozřejmě stejně důležité a mnohdy i důležitější. Co vlastně provedl?
Falšoval královské dokumenty
Oldřich II. vymyslel poměrně jednoduchý, i když nebezpečný způsob, jak přijít k tomu, na co by jinak neměl právo. Musíme si uvědomit, že jde o dobu, kdy nebyla možná tak dokonalá evidence, jako je tomu dnes. A tak se mnoho skutečností zkrátka dokazovalo listinami, které měl dotyčný u sebe. Proto nebylo pro Oldřicha II. takovým problémem doložit pomocí zfalšovaných dokumentů královské dary a hlavně výsady, které ale nikdy jeho rod nedostal. Bylo přitom třeba zfalšovat nejen potřebný text, ale vyrobit také falešnou pečeť. Ani to nebyla pro Oldřicha II. překážka, kterou by nepřekonal. Nebyl houpý, a tak samozřejmě falšoval pouze dokumenty, “vydané” osobami, které již nežily. Těžko se tak někdo mohl na domělého dárce obrátit se žádostí o potvrzení pravosti dokumentu.
Karel IV. by se divil
Tak se objevilo dokonce i falešné potvrzení, jež měl podle Oldřichova tvrzení vydat sám Karel IV. To mělo zaručovat nedělitelnost panství a právo dědit vládu nad Rožmberským majetkem vždy nejstaršímu mužskému potomkovi. O tom, že se mu jeho podvod podařil, svědčí i skutečnost, že byla tato pravidla později zapsána do zemských desek, čímž byla uznána jejich pravost. Oldřich se mohl radovat a s ním i jeho potomci, kteří z toho těžili až do posledního dne trvání rodu.
Noví "příbuzní"
Nejen majetek byl ale tehdy důležitý. Velkou váhu měly také příbuzenské vztahy, samozřejmě hlavně s vlivnými, starobylými či bohatými rody. A tak ani v této oblasti Oldřich II. neváhal manipulovat skutečností. Vybral si k tomu známý a mocný italský rod Orsini, jehož historie sahala mnohem hlouběji než ta rožmberská. Orsiniové proti tomuto tvrzení nic nenamítali, a tak ani tady nenastaly žádné problémy. Rod Rožmberků měl rázem mnohem bohatší historii, o kterou se mohl opírat.
KAM DÁL: Ladislav Špaček: Kdyby roušky byly symbolem ohleduplnosti, nosili bychom je už sto let.
