Proč Němci nemají rádi Karla IV.? Prodal životy tamních Židů a svolil ke strašlivému pogromu
Židé to snad nikdy v dějinách neměli jednoduché, ať už to bylo ve středověku, nebo třeba v minulém století. Ostatně dodnes jsou země, kde se denně bojí o život. Mohli bychom si myslet, že alespoň za vlády tak osvíceného a ceněného panovníka, jakým byl Karel IV., mohli žít v klidu. Otec vlasti se k nim ale nezachoval právě otcovsky, když je vyměnil za trochu té přízně svých německých poddaných…
Co se vlastně zvláště v počátku vlády Karla IV. v jeho zemích dělo? Mladý panovník to vůbec neměl jednoduché. Kromě toho, že v Německu kromě něj vlastně ještě stále vládl Ludvík Bavorský a měl v mnohém větší slovo než sám Karel IV., začal se v říši rychle šířit také mor a s ním vlna paniky. Lidé hledali vysvětlení pro takovou katastrofu, hledali příčinu a nejlépe také viníka, kterého by mohli za všechno protivenství přírody jednoduše potrestat a vyrovnat se tak se svým těžkým osudem.
"Viník" byl odhalen
A jako mnohokrát v minulosti (a také v budoucnosti) i tentokrát “objevili” záškodníky. Měli jimi být právě Židé, kteří podle mínění tehdejších nešťastných a vyděšených lidí ve snaze uškodit křesťanům otrávili studny, a tím způsobili krutou smrt tisíců lidí. Co s nimi? Lidé si věděli rady, potřebovali k tomu ale alespoň zdánlivě oficiální souhlas panovníka. A tím byl v té době právě Karel IV.
Židé se králi hodili
Je třeba poznamenat, že Židé byli v té době panovníkem většinou chráněni hned z několika důvodů, kromě jiného i proto, že mu mohli být velmi užiteční. Stávalo se, stejně jako dnes, že ani ti nejvýše postavení neměli vždy plnou pokladnu. V tu chvíli se hodil někdo, kdo mohl - samozřejmě za patřičný úrok nebo jiné výhody - králi pomoci. Takoví poddaní tedy mohli být víc než užiteční, zvlášť v těžkých chvílích.
Jenomže složité období zažíval král Karel IV. také právě na konci čtyřicátých let čtrnáctého století. Tehdy mu tituly českého a římsko-německého krále patřily teprve pár let a už musel řešit jak problémy, způsobené morovou ranou, tak stále ještě jistý odpor v Bavorsku. Jak dosáhnout smíru a ztratit co nejméně? Vstřícnost Karla IV. k požadavkům některých měst a zvláště pak obyvatel Norimberka ale zašla přece jen hodně daleko. Tedy alespoň dnešním pohledem.
Několik much jednou ranou
Tehdejší pocit, že za všechny hrůzy může hlavně židovské obyvatelstvo, se podle některých dal odstranit poměrně snadno - stejně snadno jako sami Židé. A navíc, protože lidé byli vždy vypočítaví, po mnohdy bohatých židovských rodinách mohl zbýt poměrně velký majetek, kterým si mohli místní přilepšit. A tak začali vyjednávat se samotným panovníkem. Jak se brzy ukázalo, přes původní nesouhlas se poměrně pragmatický Karel IV. nechal přemluvit k souhlasu, že si mohou norimberští po dalším židovském pogromu jejich majetek rozdělit. Co to znamenalo? V podstatě souhlas s vyvražděním, v lepším případě vyhnáním Židů z města. Když i král počítal s “dalším pogromem”, bylo jasné, že k němu může, nebo snad dokonce i má, dojít. A také že došlo.
Noc hrůzy, děsu a smrti
Noc hrůzy přišla z 5. na 6. prosince roku 1349, kdy se “spravedliví” Norimberští vydali do židovské čtvrti, aby zapalovali domy, zabíjeli a vyháněli přeživší. O život tehdy přišlo přes pět stovek nevinných lidí, další přišli (jen) o střechu nad hlavou a o veškerý majetek. To všechno za tichého souhlasu Největšího Čecha, Otce vlasti a v Německu mnohem méně oblíbeného panovníka Karla IV. Co z toho měl on sám? Podle všeho tři přepychové domy, jimiž se mu poté podařilo splatit jeden z dluhů, které jej trápily.
Zvítězili Norimberští nad židovskými sousedy?
A co získali Norimberští? Odplatu za morovou ránu, kterou ale Židé nezpůsobili, ale také majetek, k němuž by se jinak nedostali, a navíc vypálené prostranství, jako stvořené pro vybudování nového centra města. Co víc si mohli přát, než vystavět kostel na místě dřívější synagogy? Mohla být pomsta nenáviděným Židům ještě sladší? Asi ne, tedy z pohledu tehdejších norimberských křesťanů.
Role Karla IV. v židovských pogromech tehdejší doby na německém území jeho říše tak byla bohužel poměrně značná a Němci mu takové chování dodnes neodpustili. Vlastně ani není čemu se divit.
Zdroj: Čornej Petr a kol.: Dějiny zemí Koruny české, Pěkný Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, wikipedie
KAM DÁL: Dětská vražedkyně Mary Bell dostala novou identitu: Dcera o minulosti matky 14 let nevěděla. Pravdu jí řekli bulvární novináři.
