Sedmdesát obětí a stovky raněných při letecké katastrofě v Ramsteinu. Všude byli zranění, mrtví a trosky letadel
Sedmdesát mrtvých a 346 zraněných si vyžádala letecká katastrofa, která se odehrála v roce 1988 na americké základně Ramstein v Německu, tedy jen poměrně nedaleko našich hranic. Byla neděle 28. srpna a pro piloty i některé diváky odtikávaly poslední minuty jejich životů.
Tragédie se udála při vystoupení italské akrobatické skupiny Frecce Tricolori, v překladu Tříbarevné šípy. Na ukázku jejich pilotího umu se diváci vždy těšili, a tak i tentokrát se měla akrobacie v jejich podání stát zlatým hřebem celého dne. Bohužel se však ale změnila v hrůzu, na níž by lidé nejraději zapomněli.
Hrůza, kterou nikdo nechtěl prožít
Na letecké základně se toho dne sešlo kolem tří tisíc diváků, kteří přišli obdivovat schopnosti pilotů a možnosti letounů. Vše se zdálo být v pořádku, až právě do okamžiku vystoupení Frecce Tricolori. Deset letadel odstartovalo a diváci napnutě očekávali jejich vystoupení. To, co se ale odehrálo před jejich očima, jistě vidět a zažít nechtěli. Tři z letadel se při jednom z akrobatických kousků střetla a jedno z nich dokonce dopadlo do prostor, určených pro diváky, kde také vybuchlo.
Osudové srdce
Stalo se tak při závěrečném obrazu celého vystoupení, kdy piloti svoje letouny zformovali do tvaru srdce a poslední z nich, letoun pilota Iva Nutarelliho, pak měl obrazcem proletět a “prostřelit srdce šípem”. Právě tento manévr ale nezvládl a hrůza byla na světě. Tři letadla dopadla na zem, ostatní se vzdálila a přistála na nedalekou základnu Sembach, kde mohli piloti jen s hrůzou sledovat další vývoj událostí.
Hrůza ve vzduchu i na zemi
Pilot jednoho z letadel se stačil katapultovat ještě dříve, než jeho stroj dopadl na zem. Protože ale letěl ve velmi malé výšce, jeho padák se nestihl otevřít a on se zabil při dopadu na zem. Jeho letoun po dopadu na zem vybuchl, ale aby toho nebylo málo, trosky pokračovaly v cestě a zabíjely v prostoru pro diváky. Účastníci akce i po letech na ty okamžiky vzpomínají s hrůzou v očích. Viděli popálená těla, slyšeli křik trpících lidí a mohli jen doufat, že se jim podaří včas utéct před ohnivým peklem, což pro mnohé bylo prakticky nemožné, protože od srážky letounů po dopad Nutarelliho letounu do zaplněného prostoru pro diváky uplynulo pouhých sedm sekund. Komu se podařilo uniknout smrti nebo vážnému zranění, mohl mluvit o velkém životním štěstí.
Mrtví i zranění
Ihned po dopadu Nutarelliho letadla zemřelo devětatřicet osob a další přítomní diváci byli zraněni, přičemž mnoho z nich se ocitlo ve velmi vážném stavu. Tomu v příštích hodinách, dnech i měsících podlehlo dalších jedenatřicet převážně silně popálených lidí, čímž celkový počet obětí stoupl na plných sedmdesát.
Jako ve snu
„Viděl jsem, jak se oheň a trosky převalily přes cestu směrem k věži a divákům a pak narazily do zmrzlinářského vozu. Havarované letadlo táhlo za sebou ohnivou stopu dlouhou asi 500 stop. Mnozí diváci stojící na frontě byli okamžitě zabiti ohněm, úplně spáleni. Zdálo se mi to jako ve snu. Čas, který jsem potřeboval, abych se dostal ze své stanice na místo, kde ležel zbytek letadla, se zdál neskutečně dlouhý, protože na silnici ležely nejen zraněné osoby, ale také mrtví, a nebylo možné projet. Všude byly trosky…“ vzpomínal při příležitosti dvacátého výročí katastrofy jeden ze zasahujících lékařů.
Zmatky a křik
„Nebyli jsme na podobnou katastrofu nijak připraveni. Stovky příbuzných zraněných nebo mrtvých lidí neustále pobíhali po ambulanci a sháněli informace. Všichni se tlačili, všude byl zmatek. Vše se odehrávalo v hektickém tempu, měli jsme jediný telefon, na neustálé dotazy jsem odpovídala jako z nahrávky. Vyřizovala jsem dokonce hovory z Washingtonu, pro Washington Post, protože nikdo z lékařů na to neměl čas. Museli jsme všechno připravit za pár minut, ne za hodiny. V noci jsem se vrátila domů a jen se chvěla… Tři dny jsme nespali, nemohli jsme jíst, jen jsme operovali. Jeden pacient nepřetržitě volal „jako ve Vietnamu, jako ve Vietnamu“. Dobře věděl, o čem mluví, opravdu tam byl - americký voják, který mluvil německy. Věděl o ohnivých koulích, které všechno spalovaly. Jedna žena bez ustání volala: „Moje děti, moje děti.“ Mnozí bloumali po nemocnici jako v mrákotách,“ ohlédla se za šílenými chvílemi zdravotní sestra, která pomáhala raněným. Z jejího vyprávění je zřejmé, že i když byli na místě připraveni hasiči i lékaři, nikdo prakticky nebyl připraven na skutečný zásah. Vinou špatné organizace záchranné akce pak přišli o život i lidé, kteří by za lepších podmínek měli šanci na přežití.
Změny po katastrofě
Podobná katastrofa se bohužel stát může, ale všichni doufají, že k ní nedojde. Organizátoři však musí být na možné riziko připraveni, což - jak se brzy ukázalo - bylo velkou slabinou zmiňované prestižní letecké akce. Vyšetřování příčin tragédie nepotvrdilo ani záměr, ani technické problémy letounu. Za vším tedy s největší pravděpodobností stála “obyčejná” lidská chyba, která pilota přivedla na místo o zlomek sekundy dříve, než se tam měl objevit. Po přehlídce v Ramsteinu byla učiněna opatření, která by měla další rizika omezit. Jde například o to, že letadla nyní již nesmí prolétávat přímo nad diváky a podobně. Život obětem letecké katastrofy z roku 1988 už ale žádná pravidla nevrátí.
KAM DÁL: Krutý vrah Hubert Pilčík řádil v padesátých letech v pohraničí. Jeho hlavu mají nyní v Ústavu soudního lékařství.
