Šestiprsté manželky se zamilovaný Jindřich VIII. zbavil po svém. Její poprava se ale neobešla bez královské ostudy
Nejedna dívka v dětství touží po korunce spanilé princezny a jak dospívá, uvažuje o tom, jak krásné by muselo být provdat se - tak jako třeba krásná Kate - za skutečného prince a jednou se stát královnou. Jenomže historie jasně ukazuje, že takový sňatek byl velmi často spíš rozsudkem smrti než receptem na dlouhý, bohatstvím a láskou naplněný život. Taková Anna Boleynová by mohla vyprávět…
Anna Boleynová se sice narodila do urozené rodiny, ale královská rodina byla té její přece jen na hony vzdálená. Přesto s ní měl otec poměrně velkolepé plány a k tomu bylo nutné dobré vychování i vzdělání. Za tím ji rodiče poslali nejprve do Holandska a potom i do Francie. Dostala tak dobrý základ, aby se mohla stát dvorní dámou a dostat se tak do ještě vyšších sfér, než by ji její vlastní rodina mohla svým postavením nabídnout. A krásná Anna, která ale musela celý život maskovat zohavenou ruku, na které měla místo pěti dokonce šest prstů, toho dokázala využít. Poměrně brzy se ale mělo ukázat, že to nebyl ten nejšťastnější krok.
Profesionální dvorní dáma
První zkušenosti s rolí dvorní dámy získala sice u francouzského dvora jako společnice královny Klaudie, ale brzy se vrátila domů do Anglie a po nevydařených zásnubách mířila opět do královské společnosti, tentokrát po bok tehdejší manželky Jindřicha VIII. Kateřiny Aragonské. Mladá dívka způsobila na královském dvoře tak velký rozruch, že se o ní a králi mělo brzy mluvit i mezi prostými lidmi.
Král vymyslel jednoduché řešení
Jindřich se do dvorní dámy své ženy doslova bezhlavě zamiloval a rozhodl se zbavit Kateřiny, aby se mohl oženit se svojí novou láskou. Jenže ono to nebylo vůbec jednoduché. Rozvody byly pro tehdejší církev nepřijatelé. Jindřich byl ale král, a tak to vyřešil po svém. Založil si vlastní církev - není to geniální nápad? Manželství s Kateřinou bylo anulováno a novému sňatku s Annou Boleynovou nestálo nic v cestě. Dlužno podotknout, že i když byla Kateřina pravděpodobně zklamaná, možná tušila, jaké měla štěstí. Zbavit se manželky pokojnou cestou totiž nebyla tehdy v královských rodinách zase taková samozřejmost. O tom se za pár let přesvědčila právě Anna Boleynová.
Marné čekání na dědice trůnu
Hlavní povinností královské manželky bylo porodit svému muži a králi následníka. Jenomže to se Anně nepoštěstilo. Jindřich s ní měl tři roky trpělivost, ale když ani po té době neplakal v kolébce příští anglický král, rozhodl se, že už bylo čekání dost. Navíc se u dvora objevila další kráska Jane Seymourová a král ani tehdy nemohl odolat svodům nové dámy. Tentokrát se ale rozhodl pro jiné řešení než minule, bohužel pro Annu.
Vykonstruovaný proces
Kdyby Anna tušila, jaký konec bude mít její královské manželství, jistě by si svatbu rozmyslela. Po třech letech se totiž král, kterému se taková situace právě hodila, rozhodl uvěřit zvěstem o královnině nevěře - dokonce s vlastním bratrem a dalšími třemi muži. To jej pohoršilo natolik, že neviděl jinou možnost, než oba sprovodit ze světa, a to i přesto, že byla Anna matkou jeho tříleté dcery, budoucí královny Alžběty I. Aby byl rozsudek smrti s jistotou vynesen a král se tak osvobodil pro další sňatek, “přihodili” k incestu i další smilstvo, čarodějnictví a přípravu vraždy samotného krále. Pak už nemohla být cesta zpět.
Pět nejvyšších rozsudků
Rozsudek padl. Nejprve se všichni čtyři obvinění muži postavili pod šibenici a když s nimi kat skončil, přišla řada i na královnu. Nešlo o žádný utajovaný proces, král se potřeboval před lidem očistit a dokázat, že mu jiná cesta vlastně ani nezbyla. A tak se Anna ze svých domnělých hříchů měla zpovídat v Toweru, ale podle očekávání svoji vinu do konce popírala. Musela ale vědět, že rozsudek byl vynesen, ještě než ji přivedli. Musí zemřít - a také zemře.
Ostuda při popravě královny
I když to byl sám král, který předem rozhodl o osudu své druhé ženy, byl to také on, jenž se rozhodl nabídnout jí alespoň rychlou smrt. K tomu nechal povolat skutečného Mistra popravčího, který své řemeslo vykonával mečem, a nikoliv sekerou. Stačil jeden rychlý mohutný švih a královnino tělo zbavené hlavy padlo k zemi. Tím sice skončily královniny pozemské strasti, ale pro svědky celé děsivé události nastaly další problémy. Ve snaze popravu co nejvíce urychlit a snad i částečně utajit, se nikdo nezajímal o to, co bude s Anniným tělem, až už nebude mezi živými. Nikdo jednoduše nepomyslel na to, aby byla na místo popravy dopravena rakev. A tak tělo popravené první dámy království nakonec pohřbili vedle jejího bratra v bedně od luků, kam se její trup bez hlavy přesně vešel.
Byl to opravdu smutný konec královny, jejíž příběh začal velkou láskou.
Zdroj: nationalarchives, medium.com, en.wikipedia
KAM DÁL: Mladí zoufalci tráví roky jen mezi čtyřmi stěnami. Fenomén hikikomori je stavem sociální smrti
