Šílená císařovna Charlotte žárlila na Sisi, plakala u Napoleona III. a přespala u papeže. Svého muže ale stejně nezachránila
Belgické princezně Charlottě, dceři krále Leopolda I. a jeho manželky Luisy Marie Orleánské, bylo teprve šestnáct let, když se o její ruku přihlásili hned dva nápadníci. Šlo o prince Jiřího Saského a portugalského krále Petra V. Ani jeden ale neměl to štěstí, aby si jej princezna vybrala, a otec jí ve výběru ženicha dal volnou ruku. To bylo v té době opravdu nevídané.
Netrvalo dlouho a urozená mladá dívka se setkala s mužem svého srdce, arcivévodou Maxmiliánem Rakouským, mladším bratrem císaře Františka Josefa I. Byla z toho bláznivá láska na první pohled – tedy alespoň na straně Charlotty. Ani ona jemu nebyla lhostejná, ale vyrovnaný vztah to rozhodně nebyl.
Problémy s císařovnou Sisi a žárlivost
Téměř do roka a do dne od jejich seznámení proběhl v červenci roku 1857 svatební obřad a z Charlotty se stala nejen arcivévodkyně, ale také švagrová císařovny Sisi, tedy krásné a obdivované Alžběty Bavorské. Poměrně krátký pobyt u vídeňského dvora se tak stal celkem napínavým příběhem tří žen. Zatímco Charlotta žárlila na výborný vztah své švagrové s Maxmiliánem i na její okázalou krásu, Sisi zase nemohla Charlottě přijít na jméno proto, že v ní jejich společná tchyně viděla mnohem vhodnější manželku svého syna, než byla samotná Alžběta.
Už tak vypjaté vztahy ve vznešené rodině se jen rozvířily, a proto bylo vysvobozením vyslání novomanželského páru do Itálie, kde byl Maxmilián pověřen zastupováním svého bratra v roli místokrále Lombardsko-benátského království. Ani to ale nemělo mít dlouhého trvání.
Jedno špatné rozhodnutí za druhým
Po nejrůznějších peripetiích a krocích, které se Františku Josefu I. pranic nelíbily, musel Maxmilián na svoji funkci rezignovat, ale v Itálii i se svojí ženou zůstal. Býval by mohl vést klidný život, kdyby si na něj nevzpomněla Francie a Napoleon III. za ním nevyslal delegaci se žádostí, aby se ujal císařského trůnu v Mexiku. Mnozí v tomto kroku viděli řešení napjaté situace v této zemi a Francie navíc posílení svého vlivu. Maxmilián, hlasitě podporovaný Charlottou, císařskou korunu přijal a zanedlouho se už plavili přes oceán do nové vlasti. Kdyby tušila, co je tam čeká, jistě by si všechno ještě jednou dobře rozmyslela a svému muži tohle angažmá rozmluvila.
Kruté Mexiko a mise do Evropy
Mexiko je země krásná, ale tehdejší občanská válka a životní podmínky nemohly vést ke spokojenosti obyvatel. Dokud Francie podporovala vojenskou cestou klid v novém císařství, měl se Maxmilián o koho opřít. Jenomže jednoho dne se Napoleon III. rozhodl, že svoje vojska z Mexika stáhne, a dosazený císařský pár zůstal za oceánem osamělý a ohrožený. Charlotta se proto vydala jednat do Evropy za Napoleonem III. a za tehdejším papežem Piem IX. Ani jeden z nich ale nedal na její prosby, a dokonce je neobměkčil ani zoufalý nářek a pláč, o kterém kronikáři píší.
Nocleh u papeže
U papeže ale přece jen dosáhla shovívavosti, které se nepodařilo dosáhnout žádné ženě před ní. Tak silně se bála o život, všechny kolem sebe podezírala ze snahy ji otrávit nebo jinak zavraždit, že neváhala požádat o úkryt přímo ve zdech Vatikánu. Pius IX. jí překvapivě vyhověl, ustlal jí v knihovně, a dokonce se s ní podělil i o vlastní večeři, aby si mohla být jistá, že nejde o otrávené jídlo. Charlotta se tak stala v dlouhé vatikánské historii první ženou, která zde přespala. Poté se vrátila do hotelu, oblékla smutek, a kromě vody z veřejné kašny, kam si sama došla, odmítala cokoliv pít nebo jíst.
Osudový okamžik
Charlotta byla zoufalá, a právě tehdy se v ní patrně zlomilo něco, co se už delší dobu muselo postupně připravovat. Stále ještě mladá sedmadvacetiletá žena, která si v životě prošla mnoha problémy, se zhroutila a od té doby už nebyla tou samou císařovnou, která připlula do Evropy. Psychické problémy ji během několika týdnů dostaly do stavu, o kterém se mluvilo po celé Evropě a stejné zprávy se dostaly až na belgický královský dvůr. Král poslal za Charlottou svého bratra s lékařem, který jasně prohlásil, že císařovna trpí duševní poruchou. Po nějakém čase stráveném na zámku Miramare vedla její cesta oklikou zpátky na belgický dvůr, kde o ni bylo postaráno až do smrti.
Škoda mladého života
Psychický stav Charlotty se už nikdy nevrátil k normálu, naopak se prodlužovaly chvíle, kdy žila mimo reálný svět, stále častější byly záchvaty vzteku, kdy dokonce na vlastní služebnou poštvala psa nebo ničila všechno, co jí přišlo do rukou. Rozhodně jí neprospěly ani zprávy o smrti otce a babičky, stejně jako pozdější poprava jejího milovaného Maxmiliána, kterého nedokázala při své misi do Evropy zachránit. Dlouhé hodiny pak často vedla hovory sama se sebou nebo s kýmsi, kdo nebyl v místnosti přítomen. Shromažďovala všechny předměty, které měly jakoukoliv souvislost s jejím zastřeleným mužem, a vzdala se prakticky jakéhokoliv kontaktu se světem. I když se dožila téměř 87 let, byl to smutný příběh princezny, které mohl svět ležet u nohou. Ne každému to ale vyjde…
Zdroj: en.wikipedia, unofficialroyalty, youtube
KAM DÁL: Tajný dopis z koncentračního tábora: Co pomohlo členovi Sonderkommanda přežít?
