Tchyně královny Alžběty II. byla neslyšící: O děti se nestarala, trpěla schizofrenií, ale Židé na ni nezapomenou
Princezna Alice z Battenbergu, matka prince Filipa, a tedy i tchyně zemřelé britské královny Alžběty II., měla víc než těžký život. Vinou svého postižení si nemohla dovolit to, co ostatní královské děti a potom i dospělí členové panovnických rodů. Tělesná vada u ní navíc podpořila také rozvoj duševní poruchy, a tak si princ Filip ani její ostatní děti svoji maminku příliš neužili.
Když se 25. února roku 1885 v bohaté domácnosti prince a důstojníka Královského námořnictva Ludvíka Battenberga a jeho ženy hesenské princezny Viktorie ozval pláč jejich prvorozeného dítěte - dcerky Alice, jistě byl důvod k oslavě. Té se ostatně zúčastnila také prababička novorozeněte, sama slavná anglická královna Viktorie, která dala své jméno celé dlouhé etapě anglické historie. Jejich radost ale měla brzy opadnout, když se již po několika měsících začala rodina o maličkou princeznu strachovat. Dítě nereagovalo tak, jak by jeho okolí čekalo, nevnímalo zvuky a ani první slovíčka nepřicházela v době, kdy již ostatní stejně staré děti pomalu začínají komunikovat.
Smutná diagnóza pro malou princeznu
Ani urozeným dětem se nevyhýbají vrozené vady, a tak bohužel i u Alice brzy lékař stanovil neodvolatelnou diagnózu: dítě se narodilo prakticky hluché. Co teď?
Rodina to nevzdala a zvláště matka, princezna Viktorie, vzala situaci tak, jak se před ní objevila, a rozhodla se udělat pro svoje dítě to nejlepší, co bylo možné. A tak se malá Alice pod jejím vedením postupně naučila nejen znakový jazyk, ale také dokonce mluvit - a to nejen anglicky, ale i německy. Později k těmto řečem přibyla také francouzština a řečtina, kterou po svatbě využívala až do své smrti.
Láska překonala i rozdíly víry
Jejím manželem se totiž stal řecký princ Andrew a tentokrát šlo o sňatek skutečně z lásky. Zamilovaný pár sice musel překonat některé překážky, jako byl třeba rozdílný pohled na víru, což tehdy nebylo nic zanedbatelného, ale jak je známo, kde je vůle, tam je i cesta. Vůle byla a cestu si mladí snoubenci vyšlapat také dokázali. Svatební obřad si tak v roce 1903 užili dokonce hned třikrát - nejprve civilní a po něm ještě luteránský pro víru nevěsty a pravoslavný z pohledu jejího řeckého manžela.
Čtyři dcery - a nakonec vytoužený syn
Princezna, které zbývaly jen drobné náznaky sluchu, porodila svému manželovi brzy po svatbě, v roce 1905, první dceru Margaritu a hned o rok později i druhou Teodoru. Na další dítě si pár počkal do roku 1911 - a znovu se narodila dívenka Cecílie, stejně jako na čtvrtý pokus, kdy spatřila světlo světa princezna Sofie v roce 1914.
Tou dobou se již zdálo, že Andrew zůstane bez mužského potomka, ale plných osmnáct let po svatbě v roce 1921se tehdy již šestatřicetileté Alici narodil princ Filip, později nejznámější z jejích dětí díky sňatku s budoucí britskou panovnicí Alžbětou II. (o čemž v době sňatku mladá princezna patrně ani neuvažovala). U žádného z jejich dětí se naštěstí její porucha neobjevila a rodina by tak mohla být šťastná a spokojená. Jenomže matka pěti dětí tou dobou již netrpěla jen hluchotou, ale dostihly ji i psychické problémy.
Schizofrenie ji zcela ovládla
První světová válka ani válka s Turky nepřinesla jejímu manželovi žádné velké uznání, ba naopak byl vláčen špínou za neúspěchy, což se velmi silně podepsalo i na chatrném duševním zdraví princezny Alice. Když se navíc musela rodina vystěhovat z Řecka a žít v exilu, rozvinula se u ní naplno schizofrenie. Péče o děti, kterou do té doby zvládala, šla stranou a malý Filip si už matku prakticky nemohl pamatovat jako pečující ženu, ale jen jako nemocnou dámu, která potřebovala pomoc svého okolí. A protože byla z rodu urozeného, jen ta nejlepší dosažitelná pomoc byla tou, kterou mohla mít. Proto se o její psychiku tehdy staral sám Sigmund Freud. V době její dlouhé léčby došlo také k problémům v manželství a Alice tak měla skutečně co dělat sama se sebou a o děti jevila jen malý zájem. Svoje dcery později vůbec nenavštěvovala, dokonce ani nebyla na svatbě žádné z nich.
Filipova svatba s matkou, ale bez sester
Princ Filip měl přece jen v tomto ohledu více štěstí a matka na jeho svatbu s Alžbětou přece jen přijela. Tou dobou už ale byla pro změnu zcela oddána Kristu, snažila se rozšířit nový ortodoxní pravoslavný řád a její myšlenky byly zjevně docela jinde než v reálném světě. Svoje sestry, provdané za německé prince, ale princ Filip mimo jiné kvůli matčinu zákazu, na svůj velký den pozvat nemohl. Nakonec - psal se rok 1947 a Němci přece jen v Anglii nemohli být vítáni.
Smutný konec dobrosrdečné princezny Alice
Stav princezny Alice, matky prince Filipa a tchyně královny Alžběty II., se postupem času zhoršil natolik, že ji její syn nabídl trvalé bydlení v Buckinghamském paláci. Alice takovou možnost ráda přijala a pod dohledem lékařů a svého syna dožila v Anglii až do svého posledního dne, který přišel 5. prosince roku 1969 v jejích čtyřiaosmdesáti letech. Princ Filip později na svoji matku vzpomínal hlavně jako na hrdinku se srdcem plným dobročinnosti a soucitu, což byly podle jeho názoru vlastnosti, podpořené jejím vlastním strádáním.
Zdroj: yad vashem, wikipedie, Tiché zprávy
KAM DÁL: Alzheimerova choroba: Jedním z příznaků této nemoci je i obyčejný stres.
