Těla našich hokejistů navždy zmizela v kanálu La Manche. Komunisté je měli za zrádce

Při cestě na přípravný zápas se musel náš tým rozdělit, jeho část byla v ten osudový den již v Londýně, část měla přiletět až přímo na zápas. Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Vilibald Šťovík, Zdeněk Švarc, Ladislav Troják a Karel Stibor však na zápas nedorazili. Náš tým tak začal zápas jen s osmi hráči. Tým soupeře nastoupil od druhé třetiny ve stejném počtu. „Ostatní Britové seděli na střídačce, na sobě deky a my nevěděli proč – jestli to byl projev gentlemanství, když viděli, že je nás jen taková hrstka…“ vzpomínal později hokejista Augustin Bubník. 

Šestice hráčů neobdržela víza, jejich odlet se odložil

Československá hokejová reprezentace vyhrála v Paříži svůj první přípravný zápas a měla v přípravě pokračovat v Londýně. Nastal však problém s anglickými vízy. StB a ministerstvo vnitra měly tehdy podezření, že by se někdo „nemusel vrátit domů“. A tak čtyři spoluhráči zůstávají v Paříži a čekají na další dva opozdilce, kteří teprve přilétají z Prahy. Víza dostávají až 8. listopadu ráno, v den zápasu. Jejich odlet za týmem komplikuje i stávka zaměstnanců francouzské státní dopravy, včetně Air France. Pořadatelům se na poslední chvíli daří zajistit náhradní dopravu soukromou společností Mercure.

Nepříznivé počasí a sebevědomý pilot – smrtící koktejl

Na pařížském letišti čeká naše hokejisty dvoumotorový letoun Beechcraft Model 18 s označením F-BGAF. A také jeho pilot René de Narbonne. Je to hrdina francouzského odboje, bývalý pilot RAF, známý francouzský sportovní pilot. Trasu mezi Francií a Anglií dobře znal. Podle některých však byl známý tím, že často nedbal navigačních pravidel. A také při tomto letu neposlechl pokyny dispečera a změnil trasu letu. Zřejmě, aby se vyhnul nepříznivému počasí, které tehdy nad kanálem panovalo. Po hodině letu se posádka naposledy ozvala, od té doby již letoun nikdo nespatřil. Pátrací akce začala ve chvíli, kdy letadlo nepřistálo v určeném čase v Londýně a žádné z okolních letišť nepotvrdilo případné přistání po změně trasy. Pátrání komplikovalo špatné počasí a viditelnost. Mezitím v Londýně zbytek mužstva očekával jejich přílet.

Místo blahopřání přišla kondolence

„Bylo to hrozné. Celou noc jsme proseděli v hotelu a čekali na nějaké novinky. Třetí den jsme místo pokračování turné po Anglii odletěli do Prahy,“ vzpomínal později Bubník. „V letadle jsme ještě nad La Manchem koukali z okýnek, zda něco nezahlédneme...“ Hokejisté, kteří neuměli příliš dobře anglicky, nevěděli, že komentátor o přestávce informoval stadion o zmizení letadla s posilou hostujícího týmu. Po zápase přišel šok. „Soupeři, místo aby nám po zápase gratulovali k výhře, nám přišli kondolovat,“ vzpomínal Bubník. Až tehdy se hokejisté dozvěděli, že letadlo jejich spoluhráčů zmizelo.

V Československu hokejisty podezřívali z emigrace, přidala se i manželka pilota

Komunistické úřady ovšem nevěřily, že šlo o nehodu, a zahájily vyšetřování. Rodinní příslušníci šesti hráčů byli vyslýcháni a pronásledováni. Někteří příbuzní hokejistů měli problém sehnat práci, případně se museli vystěhovat z Prahy. S příbuznými komunisté zacházeli jako s nepřáteli režimu. Tomu, že hokejisté letadlo unesli, uvěřila i manželka pilota. Ta v roce 1949 obviní z únosu svého manžela právě hokejisty a domáhá se vyšetřování. Vyslovuje i podezření, že její manžel byl zavražděn, aby jejich útěk neprozradil. Je ustavena vyšetřovací komise, která však dojde k závěru, že došlo zřejmě ke zkreslení údajů navigačního zařízení a v důsledku ztráty orientace v nepříznivém počasí k pádu letounu do moře. Případ je uzavřen. Mnohem později je také jako jediné nalezeno tělo pilota. Samotný vrak stroje se nikdy nenašel, ani těla radiotelegrafisty a hokejistů nikdy nebyla nalezena. Hokejisté se dočkali rehabilitace až v roce 1968.

Zdroj: idnes.cz, wikipedie, ustrcr.cz

KAM DÁL: Před dvanácti lety se hokejový svět zastavil. Katastrofa v Jaroslavli.