Tisíciletá tradice. Předsevzetí si lidé říkají již od doby bronzové, ale zaznělo také v říši Římské
Tak jak dlouho jste vydrželi nepít alkohol? Stále jíte jenom zdravě? Zapálili jste si tajně cigaretu? Novoroční předsevzetí často dlouho nevydrží, ale možná vás překvapí, že se k němu lidé vztahují již tisíce let. Jedná se tak o velmi hlubokou tradici. Víte, kde se vlastně vzala?
Před půlnocí si člověk v lehce opilém stavu dodává odvahu, že tento rok se konečně podaří vše, co si předsevzal splnit. Podle různých výzkumů vyplývá, že podobně to má téměř padesát procent společnosti. Jen málokdo však svůj slib dodrží. Někdo bojuje týden, měsíc a další třeba jenom několik hodin. Tak je to pravděpodobně vždycky. Jedna věc je však velmi zajímavá a málokdo to ví. Lidé si totiž předsevzetí říkají už velmi dlouho.
Od doby bronzové?
Některé teorie historiků hovoří o tom, že něco jako naše dnešní předsevzetí na Nový rok dodržovali i lidé v době bronzové. Byl zde však zásadní rozdíl v termínu. V dávných dobách se začátek roku neslavil 1. ledna, ale 1. března.
Zároveň se odborníci domnívají, že nešlo tak úplně o cíle spojené s vlastní osobou, ale hlavně se svým okolím. Přání a předsevzetí tak mířilo na praktické věci ohledně úrody apod. Je tak velmi pravděpodobné, že zvyk, kterým velká část populace startuje novou etapu života, existuje už 4 tisíce let. Abstraktní výlet do historie má konkrétnější kontury v období Římské říše.
Věrný Řím
O něco podrobnější doklady o vzniku této tradice najdeme v období Římské říše. Podle profesora z Londýnské univerzity Royal Holloway jsou právě zde kořeny novoročního předsevzetí. 1. ledna totiž elita Říma přísahala věrnost císaři a předsevzala si loajalitu vůči republice.
Nešlo však jen o nějaké povrchní proslovy u číše vína. Jednalo se o vážnou ceremonii, která probíhala v Kapitolu a účastnily se jí i legie a během této události proběhlo i obětování bohům. Cíl byl jasný. Důraz na nový začátek měl stmelit občany, stát a bohy.
Uplynulý rok se hodil za hlavu, aby netížil plány roce novém. O tom, že se jednalo o celospolečenskou tradici, svědčí i fakt, že si lidé navzájem žehnali a obdarovávali se ovocem a medem. Význam Nového roku měl samozřejmě také duchovní rozměr.
Bůh Janus
V hlavní roli bylo uctívání boha Januse, který byl římským bohem dvou tváří. Jedna směřuje svůj pohled do minulosti a druhé do budoucnosti. Janus byl zároveň něco jako patron dveří, prahů, začátků i konců. Tento bůh byl spojen dokonce s přechodem od dětství do dospělosti.
Římané v této duchovní postavě nacházeli boha, který byl spojen s hodnotami domova, rodiny, ale také celé civilizace. O tom, že se význam boha Januse promítá i do dnešní kultury, není pochyb. Jen málokdo si toho je vědom.
Stačí, když se podíváme na vznik jména pro první měsíc v roce. Římané toto období pojmenovali Januarius a jak vidno anglický výraz January není od toho původního vůbec daleko.
Když si tak na Nový rok dáte nějaké předsevzetí, je dobré si uvědomit, že v dávné minulosti mělo zcela konkrétní souvislosti s mnohem širším kontextem než jen napravit svoje drobné neduhy. Oslava nových začátků tak konečně dostává zase trošku jiný význam.
