Trabant jako nostalgická vzpomínka na mládí: Čekalo se na něj i roky a nestál málo. Ale kdo by ho neměl rád?

Stal se z něj jeden ze symbolů socialismu, ale na rozdíl od jiných, které dodnes vyvolávají minimálně smíšené, ale často jednoznačně negativní pocity, Trabant je pořád i pro zdejší motoristy něčím jako první stará plyšová hračka. Víme, že třeba nebyla dokonalá, že měla své chyby, ale možná o to víc jsme ji milovali a těžko na ni můžeme zapomenout.

Pojízdný "plyšák"

A Trabant byl něco podobného, i kdy samozřejmě s tou hodnotou, že dokázal přemístit rodinu z jednoho bodu do druhého. A podle jeho zastánců velmi spolehlivě, podle odpůrců bezkonkurenčně špatně. To je sice věc názoru, ostatně v případě poruchy alespoň nebyla tak složitá oprava. Trabantisté ji ve většině zvládli svépomocí na místě. Pravdou je, že šlo ve své době o jednu z nejběžnějších značek automobilů u nás - spolu se Škodou, Ladou, polským Fiatem nebo sovětským těžkotonážním Moskvičem. 

Splašená trsátka

Trabant, a hlavně jeho typ 601, který si většina z nás pod tímto pojmem asi představí, pocházel z východního Německa a jeho zvláštností, jak si jistě dobře pamatujeme, byla skutečnost, že měl karoserii vyrobenou z tak zvaného duroplastu. Odtud také pocházely některé z jeho přezdívek, jako třeba šílená nebo splašená trsátka, pryskyřičník zběsilý a další a další. Lidová tvořivost, jak známo, nezná mezí a Trabant si o další a další názvy doslova říkal. Ať mu jeho majitel ale říkal jakkoliv, většinou měl k tomuhle autu poměrně blízký vztah - a Trabant se odvděčoval věrností a dokonce i rychlostí kolem 100 kilometrů v hodině, tedy v případě, že měl řidič dost odvahy. A to všechno zvládl 650kilogramový přítel tehdejších řidičů s dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem o objemu 594,5 kubického centimetru a s výkonem třiadvaceti koní. 

Skoro 3 miliony Trabantů

O oblibě Trabantů 601 svědčí i počet vyrobených kusů. Samozřejmě musíme vzít v úvahu dobu, v níž byly tyto vozy vyráběny, tedy roky 1963 - 1990, kdy rozhodně nebylo pravidlem, aby byl vůz v každé rodině, natož hned v několika kusech, jako je tomu dnes. Na tehdejší dobu bylo 2 841 590 vyrobených Trabantů opravdu velké číslo. A prodávaly se nejen v zemi svého původu, tedy v NDR, ale i v dalších státech tehdejšího socialistického bloku, do kterého patřilo i Československo.

Kupovali je i lidé na západě

Zatímco lidé v Sovětském svazu se ale možnosti jezdit v Trabantu ústy představitelů své vlády zřekli, kupovali je i někteří lidé v západních zemích. Odtud se také traduje jeden z tehdy oblíbených vtipů, vyprávějící o nadšení švýcarského zákazníka, který si Trabant objednal. “Představ si, jaká to musí být solidní firma,“ vyprávěl tehdy prý svému příteli. „Na auto sice zatím čekám, ale už mi poslali plastový model ve skutečné velikosti!“

Několikaleté čekání a žádná malá cena 

I když se mělo jednat o automobil, který by byl dostupný každému, tedy jedno z oněch “lidových vozítek”, čekalo se na jeho dodání i několik let - tak velký byl zájem při tehdejších možnostech výroby. Kdo by chtěl mít Trabant hned, musel by si ho koupit na západě, ale také za západní měnu, což nebylo nijak jednoduché. V Československu stálo tohle autíčko v roce 1977 plných 36 500 Kčs. Z dnešního pohledu je to za auto pakatel, ale když si spočítáme, že tehdejší průměrný plat se pohyboval kolem 2 500 Kč, musel by si takový člověk na auto šetřit celý plat 15 měsíců. Při dnešních průměrných mzdách (kolem 40 000 podle letošních statistik) by se za stejnou dobu a stejným způsobem ušetřilo na auto za 600 000, což by bylo vozidlo skutečně jiných kvalit než těch, jimiž oslňoval Trabant. Přesto to bylo auto, které si mnozí i z nedostatku jiných příležitostí přáli a dodnes na něj vzpomínají. Trabant je zkrátka - Trabant... 

Zdroj: Wikipedia, Trabant muzeum Motol

KAM DÁL: Jirko, kdo tě vypnul? ptají se fanoušci Langmajera. Herce zdobil obrovský monokl pod okem.