Velitele Státní bezpečnosti semlely vlastní metody. Věrný straně zůstal i pod šibenicí
Pro Osvalda Závodského byl komunismus doslova náboženstvím. Bojoval v interbrigádách ve Španělsku, po válce se stal horlivým budovatelem nové bezpečnostní politiky státu, zaměřené na třídního nepřítele. Nakonec byl sám zatčen. Proč se uvolil naučit se nazpaměť vykonstruovaná obvinění a nedostal od svého spolustraníka Zápotockého milost?
„Věřil celou svou bytostí, snad i slepě bez nároku na vlastní úsudek…“ Takto popsala osobnost Osvalda Závodského jeho manželka. Sovětský svaz miloval až fanaticky. Když jeho malý syn poznal v prvomájovém průvodu na obraze Stalina, mělo to pro něj větší váhu než jeho první slova. Když jej v lednu 1951 zatýkali, nejspíš si dobře uvědomoval, jaký osud ho čeká. Znal skutečné fungování a postupy Státní bezpečnosti, vždyť je spolu se svým nadřízeným Karlem Švábem, Rudolfem Slánským a dalšími pomáhal vytvářet. Po svém zatčení byl umístěn do vazby, jeho situace tehdy ale ještě nebyla tak fatální, jak se mu samotnému mohlo zdát.
Prošel krvavým sítem
Státní bezpečnost, pod vedením sovětských poradců, vybrala ze zatčených osoby, které by bylo možno použít v procesu. Jejich analýza měla až psychologický charakter a vytipovali právě Závodského, kdy rozhodla jeho láska a loajalita ke KSČ, kterou se vyšetřovatelé StB (jimž ještě nedávno Závodský velel) rozhodli využít pro němu.
Nejdříve vystupoval jako svědek v procesu s Rudolfem Slánským a spikleneckým centrem. Poté se jej rozhodli využít v samostatném procesu jako hlavního obviněného. Historici těmto vykonstruovaným soudům, které se udály po procesu se Slánským, říkají souhrnně „následné“. Padaly v nich vysoké tresty, jediný Závodský však dostal provaz.
Skutečná beznaděj
Vyšetřovatelé, ač se jednalo o jejich bývalého šéfa, se k němu nechovali vůbec v rukavičkách, byl metodicky mučen a odpírali mu spánek. Samozřejmě také naléhali, že jako komunista musí stranu uposlechnout, podvolit se a naučit se výpovědi zpaměti. Zde můžeme vidět zrůdné fungování StB. Bylo totiž zvykem, že manželky vysoce postavených komunistů, kteří byli zatčeni v 50. letech, byly nuceny rozvést se se svými muži, a to ještě v průběhu přípravy procesu.
Stejně tomu bylo i v případě Závodského, ten si však dal podmínku, že se podvolí, pouze pokud jeho rodina zůstane v bezpečí. Když zjistil, že estébáci tlačí na jeho manželku, okamžitě přestal s vyšetřovateli spolupracovat. Nastala bizarní situace, kdy StB úplně obrátila a začala Závodského manželku přemlouvat, aby se se svým manželem nerozváděla. Svou žádost o rozvod posléze skutečně stáhla a Závodský začal s vyšetřovateli spolupracovat. O jeho popravě se dozvěděla až půl roku poté, proces s ním byl neveřejný.
Kádr z Ostravska
Zůstává otázka, kým vlastně Závodský byl a jak se dostal na vrchol, ze kterého tak strmě spadl. Narodil se do chudé Ostravy a žil ve čtvrti Svinov, neměl lehké dětství, možná že vůbec žádné. Vyrůstal se šesti sourozenci, o které se musel starat, jelikož oba rodiče jim zemřeli. Opustil gymnázium, aby je uživil, a rozhodl se udělat lukrativnější obchodní kurz, který nabízel lepší uplatnění, to mu však ztěžovala probíhající hospodářská krize. Pracoval, kde to zrovna šlo, nejčastěji jako dělník. Možná proto jej později uchvátila ideologie, která slibovala hojnost a jistoty pro nejchudší.
Voják ve španělské občanské válce
Další jeho kroky mířily na vojnu, kterou si odsloužil v Hradci Králové. Závodský se ke komunistům přidal paradoxně až ke konci krize, v roce 1936 se stal členem komunistické organizace Svaz mladých, hodně byl tehdy aktivní jako agitátor mezi trampy. Žil velmi dobrodružný život, v roce 1937 se rozhodl, že půjde bojovat do španělské občanské války proti Frankovi. Zde využil své jazykové nadání, a než opustil gymnázium, naučil se francouzsky, německy i španělsky. Oficiálně působil jako politruk, vyzkoušel si však boj na různých pozicích, například jako kulometčík.
V roce 1939 se dostal do Francie, kde se přidal k odboji. Podnikal mnoho útoků proti nacistům, do povědomí se dostal hlavně pumový útok na hotel v Rue d’Alesia, kde zahynula skupina německých důstojníků a dalších dvanáct jich bylo zraněno. Měnil často identitu, i přesto jej v roce 1943 zatknula francouzská policie, následně se dostal do koncentračního tábora Mauthausen.
Na vrcholu moci
Po válce si podal přihlášku na ministerstvo vnitra a byl přijat. Začala jeho kariéra v komunistických bezpečnostních službách. Nejdříve pracoval v evidenčním odboru ÚV KSČ, což byla de facto rozvědka, která ještě před únorem 1948 shromažďovala informace o nepřátelích (skutečných i domnělých) komunistické strany. Byl druhým nejvlivnějším mužem v StB, v roce 1950 se stal velitelem Státní bezpečnosti. V této pozici se podílel na mnoha zločinech, například osobně úkoloval vyšetřovatele StB, kteří umučili pátera Toufara.
Zbabělost soudruhů
Jeho život byl plný zvratů, které by nevymyslel ani zkušený režisér. Když byl zatčen, odvezli jej do vazby. Zde jej přivítal šéf stráže a zasalutoval mu a podal hlášení. Na to se mu Závodský podíval do očí a se smutným výrazem ve tváři řekl: „Soudruhu, ale já nejdu dělat kontrolu. Já jsem zatčený.“ Strážný byl z celé situace tak zmatený, že do cely zavřel Závodského, aniž by ho zkontroloval. Ukázalo se, že měl u sebe pistoli.
Závodského pád nemusel být tak strmý. Říkalo se, že Gottwald podepisoval rozsudky smrti nad svými kamarády, protože se bál Stalina. Nyní byl u kormidla Zápotocký a Stalin byl mrtev, i přesto odmítl dát Závodskému milost. Měl tehdy říct: „Nejsem Jan Hus, abych se postavil rozhodnutí politického sekretariátu.“ Ten prý udělení milosti nedoporučil. Závodského život vyhasl na popravišti 19. března 1954, později byl v 60. letech rehabilitován.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Novodobá Baba Vanga: Konec světového vůdce bude jen začátkem, měli bychom se připravit
