Velká hlava, křivé nožičky a psotník: Ferdinand I. Dobrotivý měl v nemocném těle geniální mozek

Když čeká královský pár potomka, většina rodů očekává, že se narodí miminko krásné a zdravé, dítě, které se brzy ukáže jako navýsost inteligentní bytost, schopná ujmout se po svém předchůdci trůnu. V případě celkem tradičně geneticky znevýhodněných Habsburských dětí šlo ale vždy spíš o sázku do loterie, která bohužel často nevyšla.

Incestní manželství královských rodičů

Nejinak tomu bylo také v případě syna rakouského císaře a českého krále Františka I. a jeho ženy Marie Terezy Neapolsko-Sicilské - pozdějšího panovníka Ferdinanda I. Dobrotivého. Stejně jako mnohé další děti, narozené z manželství rodově příbuzných Habsburků, i maličký Ferdinand od první chvíle svého života dával jasně najevo, že tady rozhodně nebude všechno v pořádku. 

Velká hlava, křivé nožičky

Podoba novorozeného Habsburka rozhodně nebyla taková, jak bychom si budoucího krále představovali. I na nemluvně nepřirozeně velká hlava a naopak krátké a nápadně křivé končetiny dávaly tušit, že spojení jeho rodičů, tedy bratrance se sestřenicí, nepovažovala příroda za ideální volbu. Dítě navíc trpělo poměrně častými epileptickými záchvaty, lidově nazývanými psotník, což uvádělo do rozpaků nejen jeho rodiče, ale ani lékaři a chůvy si s ním nevěděli rady.

Nikdo si ho raději nevšímal

A tak pro ně bylo nejlepší, když mohli nechat pomalu rostoucího chlapce sedět tiše u okna a pozorovat dění venku. Tam ale sám chodit nemohl, dokonce i v doprovodu chůvy se vydával ven jen málokdy. Jeho pečovatelé se totiž obávali o jeho duševní zdraví a báli se, že by se mu mohl z přemíry nových vjemů doslova zavařit nemocný mozek. A tak chlapec za svými vrstevníky zaostával víc a víc. Ale jen do určité chvíle… 

Konečně naděje pro budoucího panovníka

Velký obrat k lepšímu přinesl Ferdinandovi nový pečovatel, který všechno uchopil za jiný, lepší konec. Zatímco se všichni doposud snažili budoucího krále chránit před jakýmikoliv novinkami, zážitky i před pohybem, nový muž v jeho okolí se rozhodl všechno změnit. Jak se ukázalo, byl to víc než dobrý tah, který chlapce doslova zachránil. Královské dítě začalo chodit a běhat venku, naučilo se jezdit na koni. Budoucí vládce si zamiloval práce na zahradě, dokonce se začal učit hrát na hudební nástroje a brzy bylo jasné, že přes všechny svoje handicapy nemá problém učit se cizí jazyky. Pro Ferdinanda byla taková změna doslova vysvobozením ze žaláře, v němž ho drželi jeho blízcí. 

V nemocném těle se skrýval geniální mozek

Mladému muži nebylo ještě ani patnáct let a už byl schopen překládat latinské texty, studoval nejen francouzštinu, ale také maďarštinu, italštinu a češtinu. Jeho schopnost domluvit se s prostými lidmi svých národů jejich vlastním jazykem mu později také otvírala cestu k jejich srdcím. Cizí mu nebyly ale ani přírodní či technické vědy - zkrátka Ferdinand nebyl vůbec hloupý, i když tak mohl na první pohled působit. Navíc měl velmi dobré srdce, byl poctivý a spravedlivý, což se u panovníků jen tak nevídá. I přes svůj původ dokázal soucítit s chudými a nemocnými lidmi, neměl potřebu se s kýmkoliv hádat a navíc podle všech dokladů nikdy neposlal nikoho na smrt. 

Dodnes mnohými nepochopený vladař

Přes to všechno je Ferdinand I. Dobrotivý dodnes mnoha lidmi nazýván nepříliš lichotivými přídomky, od hlupáka, přes prosťáčka až po silnější výrazy, které rozhodně nemohou nikomu lichotit. Pokud se do jeho životopisu začteme podrobněji, musí být jasné, že to tak nebylo. Na druhou stranu je ale pravdou, že vládnutí se příliš nevěnoval, tuhle část přenechával s klidem kancléři Metternichovi.

Zdroj: wikipedie, Český královský institut, Český rozhlas

KAM DÁL: Ruský příběh o hrdinných Panfilovcích je nejspíš výmysl, mýtus slouží jen propagandě.