První prohibici u nás vyhlásil už kníže Břetislav. A byla podobně neúspěšná jako ty ostatní
Alkohol je součástí života většiny společností, pokud jim to nezakazují například náboženská pravidla nebo v dané chvíli platné zákony. Právě prohibice, tedy zákaz prodeje a pití alkoholu, způsobily v minulosti nemalé problémy a jestli něco napomohlo rozvoji alkoholismu a černého trhu s alkoholem, byla to právě taková omezení.
Není žádnou novinkou, že alkohol provází lidstvo již dávno, byl první látkou, užívanou k určité míře omámení a jeho účinky na sobě pociťovali lidé již v neolitu, jak ostatně dokazují i nálezy “pivních džbánů” z té doby. Tehdy šlo o nápoje, které vznikaly hlavně kvašením lesních plodů nebo medu, nicméně svůj účel splnily. S počátky pěstování vinné révy (v Mezopotámii již kolem roku 6000 před Kristem) pomalu ale jistě nastává éra vína a tato budoucí hojná tradice se postupně rozšiřuje v celé oblasti pobřeží Středozemního moře. O poměrně krátkou dobu později (tedy z pohledu historie), pak došlo i na pivo.
Chvála destilaci?
Středověk přinesl do výroby alkoholu mnohé novinky. Navíc vynález, respektive rozšíření destilace (vděčíme za něj Arabům) obohatil sortiment o dosud netušené možnosti a hlavně o nápoje s mnohem vyšším obsahem alkoholu, než kterého je možné dosáhnout pouhým kvašením. Takto získaný alkohol - “voda života” - byl ale původně využíván k lékařským účelům. Vždyť až do konce 13. století směli destilovat alkohol jen lékárníci nebo lékaři.
Za alkoholismus může mor
Pití alkoholu a hlavně destilátů ve větší míře zapříčinily morové rány, které tou dobou dopadly na Evropu. Alkohol byl přece lék a proti možnému nakažení je nejlépe bojovat prevencí - a raději pořádně!
A pak přišla průmyslová revoluce, alkoholismus a prohibice…
S průmyslovou revolucí přišla i doba, kdy byl alkohol dostupnější, díky větší výrobě i o něco nižší ceně. Opilectví se stalo problémem, s nímž se potýkaly hlavně nižší vrstvy obyvatelstva napříč tehdy vyspělým světem. A tak přišel čas na normy, zákazy a omezení - na prohibici. Nejznámějším příkladem byla asi ta americká ve dvacátých letech minulého století (Volsteadův zákon), která ale i přes počáteční úspěch po několika letech skončila. Kromě nebývalého rozvoje kriminality a vzedmutí mafie pod vedením Al Caponeho stát poměrně brzy zjistil, že je nutné zajistit nová pracovní místa a ani příjem z daní, které z prodeje alkoholu plynuly, není zanedbatelný. Inu - časy i priority se mění. Volsteadův zákon byl zrušen v roce 1933 a téměř okamžitě došlo k posílení ekonomiky i snížení kriminality na černém trhu s alkoholem.
Prohibiční zákon vyhlásil již v roce 1039 kníže Břetislav:
„Ten, kdo by krčmu, jež jest kořenem všeho zlého, odkud pocházejí krádeže, vraždy, smilství a ostatní nepravosti, zřídil, i ten, kdo by zřízenou koupil, budiž klet! Který krčmář by byl přistižen jako rušitel tohoto ustanovení, buď uprostřed tržiště ke kůlu přivázán, mrskán tak, až biřic umdlí, a na hlavě oholen. Jmění mu však nebudiž zabaveno, nýbrž toliko pití na zem vylito, aby se nikdo prokletým douškem neposkvrnil. Pijáci však, budou-li přistiženi, nevyjdou z vězení dříve, dokud každý do důchodu knížecího nesloží tři sta peněz.“
Zkuste zakázat Rusům alkohol
Prohibice se v určitém smyslu nevyhnula v historii ani Rusku, ačkoliv právě tuto zemi si asi bez vodky ani představit neumíme. Největší překvapení jim tehdejší vláda připravila v roce 1985, kdy byl vydán zákaz výroby alkoholických nápojů s vyšším než 50% obsahem alkoholu, ostatní se směl prodávat jen ve vymezených hodinách a jeho konzumace byla možná jen v soukromí. Tehdejší nový generální tajemník UV KSSS Michail Gorbačov by za to dnes asi moc “palečků” na Facebooku nesklidil. Rusové ale samozřejmě vyřešili problém po svém - domácím pálením a prodejem na černém trhu. Co jiného se také dalo čekat… “Suchý zákon” vydržel pouhé dva roky.
Volíš - nepij
Prohibice se nevyhnula ani Československu, i když v trochu jiné podobě. Tady byl vydán zákaz prodeje alkoholických nápojů ve dnech voleb. Zkrátka pravděpodobně proto, aby někdo nemohl říkat, že “je” volil z opilosti. K volebním urnám přicházeli samí střízliví a šťastní lidé. Tato tradice se udržela ještě do roku 1994.
Další, tentokrát dlouhodobější (tedy pouze dvoutýdenní) částečnou prohibici si již patrně většina z nás pamatuje. Šlo o zákaz prodeje nápojů s obsahem alkoholu nad 20 %. Určitým typem prohibice, kterou tak patrně ani nebereme, je ale také zákaz prodeje alkoholu určitým skupinám lidí - tedy hlavně těm, kteří ještě nedosáhli 18 let.
K prohibici se v historii odhodlala většina evropských států, tedy kromě - Dánska. Není to logické?
