Zářez českého sportovce na prvních zimních olympijských hrách. Bruslaři sebrali medaili rakouští rozhodčí
Pozornost milovníků zimních sportů je upřena do Pekingu, kde se odehrává zimní olympiáda, a to i v situaci, kdy je zdejší komunistický režim pod světovou kritikou za porušování lidských práv a svobod. Trochu ve stínu tak sledujeme první velké sportovní výkony. Současnou politiku a olympiádu dejme stranou a podívejme se, jak se na těch vůbec prvních zimních olympijských hrách ve francouzském Chamonix dařilo českým reprezentantům. První medaile totiž byla na dosah už pod Alpami v roce 1924.
Na úpatí nejvyšší evropské hory Mont Blanc se poprvé realizovala myšlenka připojit k letním olympijským hrám i ty zimní. Trvalo to téměř třicet let od chvíle, kdy Pierre de Coubertin přetavil myšlenku moderních olympijských her v Aténách v roce 1896. Paradoxně se ovšem oslava zimních disciplín odehrála pod značkou Týden zimních sportů, ale zpětně i díky velké popularitě bylo všem pořadatelům jasné, že olympijská myšlenka má i do budoucna obrovský potenciál. Přisoudil tak akci v Chamonix zpětně číslovku I.
Vysokoškolák krasobruslařem
Československo bylo již šest let samostatnou, nezávislou republikou, a tak se na Týden zimních sportů vydalo i několik domácích reprezentantů. Jen pár let po první válce a rozpadu rakousko-uherské monarchie ovšem nebyl politický klid nastolen ani pod hlavičkou mírových závodů těch nejlepších sportovců.
O tom, že politika může promluvit i to výsledků podobného sportu, hovoří smutná skutečnost, jež se dotkla třineckého rodáka Josefa Slívy. Tento český krasobruslař byl totiž velmi blízko k získání první medaile ze zimních olympijských her pro Československo.
Jeho čtvrté místo nemá ani tak pachuť nepopulární bramborové medaile, ale spíše kvůli důvodům, kvůli kterým skončil těsně pod stupínkem vítězů. Muž s osmi tituly mistra ČSR a vystudovaný vysokoškolák a podnikatel totiž o medaili přišel právě kvůli politické pomstě na československém národu. Jak je to možné?
Rakouská krádež
Jiří Slíva patřil ve své generaci mezi nejúspěšnější evropské krasobruslaře, což potvrdil později anulovanými výsledky z Mistrovství Evropy z roku 1930, kde zlatou medaili získal. Sám se zúčastnil i dalších zimních olympijských her ve Svatém Mořici, kde získal 5. místo.
Už v Chamonix ovšem ukázal to nejlepší, co mohlo jeho bruslařské umění nabídnout. Všechny přítomné udivil neuvěřitelnou elegancí a od diváků si získal zasloužený aplaus. Menší pochopení měli ovšem rozhodčí, kteří mu přisoudili překvapivě nízké známky a on se tak v celkovém pořadí propadl až na nepopulární čtvrté místo.
Velmi záhy ovšem vzniklo zcela oprávněné podezření, že na vině nejsou schopnosti syna třineckého hutníka, ale rozhodčích, kteří byli rakouského původu. Ti se totiž dost možná mstili československému reprezentantovi, že nereprezentuje rakousko-uherskou korunu, jak by se ještě před šesti lety stalo. Rozpad monarchie mu dali lidově řečeno sežrat. Když k tomu připojíme, že na druhém místě skončil rakouský krasobruslař Willy Böckl, první olympijská nespravedlnost byla na světě.
Zdroj: idnes.cz, olympijskytym.cz, patriotmagazin.cz
KAM DÁL: Devadesátá léta pro mlsné jazýčky. Katův šleh, první hamburgery a posedlost jídlem z mrazáku.
