Září 1938: Mobilizace! A vzápětí konec zlatých časů první republiky
Všeobecná mobilizace! Psalo se datum 23. září 1938 a za hranicemi Československa se shromažďovala vojska německého wehrmachtu. Do zbraně bylo povoláno téměř 1 250 000 Čechoslováků, aby bránili svou vlast před Hitlerovou okupací. Nadšení ale velmi rychle vystřídalo rozčarování a přišel konec dobrých časů.
Československo budovalo armádu od roku 1918 a od poloviny 30. let stavělo i pohraniční opevnění. Československá armáda měla v době míru přibližně 200 000 vojáků a kromě plánu obrany tvořila i plán mobilizace, která by pomohla armádu doplnit, a umožnila tak účinnou obranu našeho státu. Obojí získalo na významu po nástupu Adolfa Hitlera k moci.
Naší situaci nepomáhaly ani stále se radikalizující národnostní menšiny především v pohraničí. Nejviditelnější a nejhlasitější silou byla Sudetoněmecká strana (SdP) neboli „henleinovci“. Strana měla tehdy 1,3 milionu členů (ve volbách do Národního shromáždění ČSR v roce 1935 dokonce zvítězila s 15,8 %). Její členové a příznivci stále častěji vyhlašovali přání připojit pohraniční území, kde žili, k Německu.
Vládní vyhláška č. 183/1938 Sb.
Vláda republiky Československé vyhlašuje podle § 57, odst. 1 a 3 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu, den 23. září 1938, jimž byla nařízena presidentem republiky podle § 23. branného zákona mobilisace, za den vstupu státu Československého do branné pohotovosti.
Jan Syrový v. r., Vládní vyhláška č. 183/1938 Sb. z. a n. ze dne 23. září 1938, o vstupu státu do branné pohotovosti
Anšlus Rakouska znamenal vyhrocení situace a částečnou mobilizaci
Adolf Hitler nálady v pohraničí podporoval. Po anšlusu Rakouska na jaře 1938 se situace dále radikalizovala. Navíc podle našich a britských zpravodajských služeb byly v Sasku a severovýchodním Bavorsku koncentrovány značné síly wehrmachtu. Na základě těchto zpráv rozhodla vláda na mimořádném zasedání večer 20. května 1938 o částečné mobilizaci ozbrojených sil. Byla také vyhlášena zvýšená ostraha hranic. Armáda a ostatní ozbrojené složky začaly obsazovat pohraničí, a to včetně objektů lehkého opevnění. Povoláno bylo 180 000 vojáků. Armáda se tak nakrátko zvětšila na 380 000 osob. Situace se však dočasně uklidnila a částečná mobilizace byla zrušena. To byl však další signál pro vzrůst aktivity příslušníků sudetoněmeckého hnutí.
Pohraniční puč henleinovců byl prvním dějstvím nečisté hry
V polovině září 1938 vypukl v českém pohraničí puč sudetských Němců. Byl připravovaný a financovaný přímo z Berlína, vedl jej nacionalista Konrád Henlein. Stalo se tak jen pár hodin poté, co německý kancléř Hitler ve fanatickém projevu na závěr sjezdu NSDAP v Norimberku obvinil Prahu z toho, že útiskem sudetských Němců vytváří nesnesitelnou atmosféru a přispívá k zostřování mezinárodní situace, načež vyzval sudetské Němce ke vzpouře. Vláda proti stoupencům velkoněmecké myšlenky ihned rázně zasáhla a nepokoje za dva dny potlačila. Henlein, stejně jako další vedoucí činitelé jeho Sudetoněmecké strany, uprchl do Německa. Hitler začal politicky tlačit na naše spojence.
Snaha o diplomatické řešení skončila nezdarem
Již v srpnu 1938 zahájila činnost takzvaná Runcimanova mise, která byla snahou Velké Británie a Francie o diplomatické řešení sudetoněmeckého problému. Mise byla do ČSR vyslána s úmyslem získat obecný přehled o krizové situaci, záhy však selhala. Komplikovaná situace v pohraničí a německé aktivity vedly k rozhodnutí. Se souhlasem Francie a Velké Británie došlo 23. září 1938 v noci k vyhlášení všeobecné mobilizace československé branné moci. Hlavním velitelem jmenoval prezident Edvard Beneš dosavadního náčelníka hlavního štábu armádního generála Ludvíka Krejčího. Hlavní štáb byl umístěn do školy v Klánovicích u Prahy. Nástup povolaných záložníků byl okamžitý, první z nich se hlásili u svých útvarů již za hodinu, čímž překonali veškeré odhady, objevili se dokonce i dobrovolníci. Výjimku představovali záložníci německé národnosti, z nichž nastoupilo během 24. září jen asi 10 až 25 %.
Evakuace pohraničí i korunovačních klenotů
Souběžně s mobilizací probíhala také evakuace obyvatel z ohrožených oblastí (především rodin vysokých důstojníků armády). Z Čech na východní Moravu a západní Slovensko byly evakuovány i některé zbrojní podniky – například plzeňská Škodovka se přemístila do Dubnice nad Váhom. Již 19. září 1938 byly v naprosté tajnosti přemístěny z Prahy do Žiliny korunovační klenoty a následoval i zlatý poklad.
Mnichov a konec...
29. září 1938 byla podepsána v Mnichově dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Neville Chamberlain, Édouard Daladier, Adolf Hitler a Benito Mussolini se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany (Hubert Masařík, Vojtěch Mastný) byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Pod dojmem těchto událostí rozhodla o den později československá vláda za účasti prezidenta Edvarda Beneše po zvážení všech politických i vojenských faktorů přijmout podmínky takzvané mnichovské dohody čtyř mocností a odstoupit pohraniční oblasti. Toto rozhodnutí pochopitelně ovlivnilo další průběh mobilizace. Dne 1. října nařídil hlavní velitel generál Krejčí v ní i nadále pokračovat s tím, že opatření, která vyžadují finanční náklad (např. zřizování záložních nemocnic), nebudou realizována. Mělo se zastavit povolávání osob starších 40 let a přejímání motorových vozidel, koní i selské vozby. Vše však skončilo demobilizačním rozkazem, který byl vydán 6. října 1938.
Zdroj: armada.vojenstvi.cz, i.rozhlas.cz, wikipedia.cz
KAM DÁL: Český rytíř na koni. Šumavský hrdina z jiného století
