Houby rostou, lidí jsou plné lesy. Někteří se však chovají jako naprostí burani
Češi jsou, co se týká houbaření, velmocí. Neexistuje moc zemí, kde by tato vášeň dosahovala takových extrémů jako právě u nás. Poslední dny a týdny houbařům přejí, berou lesy doslova útokem. Napočítat u lesa v krátkém úseku i několik desítek aut tak není žádný problém. Ovšem chování některých jedinců je na pár facek.
Vše, co má nohy, utíká daleko od snadno přístupných lesů. Myšleno vše ze zvířecí zvíře. Sezona hub je v plném proudu, lesy čelí útokům houbařů. Někteří z nich se přitom chovají naprosto neuvěřitelně. Nic proti lidem žijícím na vesnicích, autor tohoto článků sám bydlí na malém městě. Ale tyto excesy nejdou nazvat jinak než buranskými.
Houfy nevycválaných lidí se nahrnuly do lesů, aby tam šířily zkázu, odhazovaly odpadky a pokud možno co nejvíce hlučely. Kdo viděl slavný film Ecce homo Homolka, dobře ví, o čem je tu řeč. Chování těchto jedinců i celých rodinek je zkrátka na úrovni chovanců ústavu pro duševně choré, často však ještě níže.
Ten pytlík klidně zahoď
Asi nelze vinit děti, pokud začnou pokřikovat nebo projevovat radost z nalezení houby. Od toho jsou tu však jejich rodiče, aby jim vysvětlili, jak se mají v lese chovat. Dospělí jsou však svým ratolestem často příkladem, za který by zasloužili nafackovat. „Ten pytlík tu klidně zahoď, přeci se s ním nebudeš nosit zase zpátky,“ šokovala například jedna paní, která takto vybídla svoji dceru.
Poločas rozpadu takového igeliťáku je však 25 let, plastového kelímku už sedmdesát. A třeba alobalu 100 let. Všechny tyto věci a ještě mnohem více v lesích najdete. Pneumatiky, dokonce i sekačky či nejrůznější plechovky a tak dále. Dokonce i obyčejná žvýkačka se v lesích rozkládá padesát let. Spousta lidí chodí po lese s cigaretou, nedopalek pak odhodí. Nedopalek tam bude "strašit" patnáct let.
Mámo, máš houby?
Je naprosto pochopitelné, že když "rostou", do lesů se vydá mnohem více lidí, než tam potkáte mimo houbařskou sezonu. Je fajn, že máme nějakého koníčka a pobyt v přírodě je naprosto super. Ale ne za tu cenu, že přírodu zničíme svým nevycválaným chováním. Jde obecně o přístup, který volíme. Někteří lidé mají bohužel pocit, že jako údajní páni tvorstva si mohou dělat, co chtějí.
„Mámo, máš houby?“ řve asi dvoumetrový chasník na svoji partnerku vzdálenou nějakých sto metrů. „Nemám. Nic tu není. Pojď na oběd, kašlem na to,“ dostává se mu odpověď od pisklavého hlásku ženy, která za houštím není ani vidět.
Jen o kousek dál se před očima odehraje scénka jako vystřižená z již zmíněného filmu. Pětičlená rodinka po sobě pokřikuje, jakoby se bavili někde na pouti. Řeší všechno možné. Dozvídáte se tedy například i to, že zítra musí zajet pro babičku a cestou jí nakoupit. Přesně to chcete, když jdete do lesa na houby a chcete si užít schvíli klidu a pohody v přírodě...
KAM DÁL: Lidi, Havlíček a Babiš už si z vás normálně dělají srandu. Tohle už premiér nesvede ani na Kalouska.
