Od naprostého nezájmu ke slávě. Před 90 lety byla poprvé udělena filmová cena Oscar
Pokud se někdo pohybuje v oblasti filmového umění, pak nejvyšším oceněním za svoji práci, jež může získat, je Cena Akademie za zásluhy. Známější je ovšem pod přezdívkou Oscar. Letos tomu bude 90 let, co byla tato nejslavnější filmová cena v Hollywoodu poprvé oficiálně předána. Roky letí a zájem o její zisk stále neutuchá. Vždyť třímat v ruce Oscara znamená, že jste vytvořili filmové dílo, složili hudbu, vyrobili vizuální efekty nebo ztvárnili svoji roli hodné zasloužené pozornosti publika.
Oscara vytvořili výtvarník Cedric Gibbons a sochař George Stanley. Kdo jim stál modelem, není známé. Jisté je snad jen to, že knihovnici Akademie paní Margaret Herrickové připadala soška, jako by vypadla z oka jejímu strýčkovi Oscarovi. Odtud se pak zřejmě vzala i přezdívka filmové ceny. Poprvé však název Oscar použil novinář Sidney Skolsky z Los Angeles již v roce 1934, když glosoval oscarový úspěch herečky Katharine Hepburnové. Oficiálně Akademie přezdívku Oscar uznala až v roce 1939.
I ve svém věku devadesáti let soška rytíře s atletickou postavou stále vypadá svěže. Stojí si se svým mečem rovně na kovovém podstavci, který však původně býval z černého mramoru. První Oscar byl v roce 1929 vyrobený z bronzu a pozlacený 24karátovým zlatem. Od roku 1930 je ze slitiny cínu, mědi a antimonu, pokrytý leštěnými vrstvami niklu, cínu, stříbra a zlata. Během druhé světové války byly filmové ceny z úsporných důvodů vyrobené ze sádry a teprve po jejím skončením je majitelům vyměnili za kovové.
Jak šel čas s filmovou cenou Oscar
První udílení filmové Ceny Akademie se odehrálo 16. května 1929 v hotelu Roosevelt v Los Angeles. Během patnáctiminutového ceremoniálu bylo rozdáno celkem 12 sošek - Oscara mimo jiné získalo studio Warner Bros za snímek Jazzový zpěvák. Svého Oscara si odnesl také Charles Chaplin za produkci, režii, scénář a herecký výkon ve svém filmu Cirkus. Určitě není bez zajímavosti, že zájem médií byl v prvním ročníku udílení cen zcela minimální.
V dalších letech se začalo předávání Oscarů těšit již většímu zájmu médií. Původní rozhlasové vysílání v roce 1953 nahradilo vysílání televizní, od roku 1966 v barevné verzi a od roku 1969 s mezinárodními rozměry. Například v roce 2011 mohli přímý přenos z udílení filmových cen vidět diváci ve dvou stech zemích světa. Nejsledovanější oscarovou nocí byla ta v roce 1998, kdy film Titanic režiséra Jamese Camerona získal 11 zlatých sošek včetně té za nejlepší film. Tehdy přímý přenos sledovalo 55 milionů Američanů. V tuzemsku jsme si museli na první přímý přenos počkat až na dobu po roce 1989 - socialismus nebyl této zábavě příliš nakloněný.
Jestliže byste se chtěli někdy na udílení Oscarů do Hollywoodu jet podívat osobně, tak máte prostě smůlu. Tento večer je pouze pro pozvané hosty a vstupenky na něho nejsou ve volném prodeji.
Udílení Oscarů předchází hlasovací proces
Každým rokem v listopadu začíná volební kampaň Akademie filmového umění a věd, přičemž aktivních členů s hlasovacím právem je okolo 6 tisíc a jsou z řad filmových kritiků, herců, režisérů, kadeřníků, maskérů, techniků i pracovníků z oblasti PR a reklamy. Členy Akademie se automaticky stávají všichni umělci, kteří byli alespoň jedenkrát na Oscara nominováni - z českých zástupců jsou to Jiří Menzel, Miloš Forman, Miroslav Ondříček, Jan Pinkava, Theodor Pištěk, Jan Svěrák.
Samotnému udílení Oscarů předchází nominace filmových děl. Tajné hlasování je přitom dvoukolové. Jednotlivé profesní sekce Akademie nominují ve svém oboru vždy pět kandidátů pro finále. Vítězná jména zůstávají tajná až do posledního okamžiku. Možná si vybavujete záběry z přímých přenosů udílení filmových cen, kdy je vítěz ve své kategorii zcela konsternován a s výrazem úžasu a překvapení přichází na pódium si Oscara převzít.
