Podivný český malíř žil a umřel jako poustevník. Slávu odmítl za život v přírodě

Právě slavný spisovatel Ota Pavel byl ten, který Václava Matouška proslavil. Nebýt jeho útlé povídky Fialový poustevník, pravděpodobně bychom dnes jeho jméno vůbec neznali. Příběh samotáře, který žil šestnáct let pod hradem Týřov u Berounky, fascinuje i dnes.

Byť se o něm Ota Pavel chystal napsat i román, což kvůli brzkému skonu nestihl, alespoň malá prchavá zmínka ve zmíněné povídce stále drží při životě velmi zvláštní postavu člověka, jenž se rozhodl žít bez lidí. Kdo byl Václav Matoušek a jaký byl jeho vztah s Alfonsem Muchou? 

Nešťastná láska

Václav Matoušek se narodil v Cerhovicích, kde se nejprve vyučil řezbářem. Podle dostupných informacích zde žil pouze s matkou. Zásadním momentem jeho života byla nenaplněná láska. Zamiloval se do dívky, která ho odmítla. Václav Matoušek od té chvíle zahořkl a rozhodl se změnit místo bydliště. 

Umění, které končí u soudu. Ztohoven provokují, šokují a kradou národní symboly. Co přijde dál?

Opustil Cerhovice a usadil se na několik let ve Zbirohu, kde se seznámil se světově známým malířem Alfonsem Muchou. Toto setkání bylo podstatné vzhledem k jeho další práci, které se věnoval i v období, kdy se rozhodl spojit svůj život s totální izolací a samotou. Stal se totiž jeho žákem a asistentem. Jeho největší díl práce z tohoto období lze spojit s monumentálním dílem významného malíře, se Slovanskou epopejí. 

Muchovi byl nápomocen při napínání obřích pláten a napouštění plátna základní podkladovou vrstvou. Většinou si Mucha míchal barvy sám, ale některé zdroje informací říkají, že se na této činnosti podílel také Matoušek. Kromě toho se věnoval různým pomocným pracem a dokonce chodil na procházky s kočárkem, kde pomalu rostl malý Jiří Mucha. Údajně mohl být také jedním z modelů na postavy, které vidíme v tomto podivuhodném Muchově díle. 

Cesta do samoty

Po dokončení Slovanské epopeje se Matoušek ze Zbiroha odstěhoval do Drozdova. V letech 1928 až 1932 se zde věnoval řezbářské činnosti. Ovšem už s neocenitelnými zkušenostmi z práce po boku světoznámého malíře. Hořkost v duši Václava Matouška však překryla jakékoliv osobní ambice věnovat se umění či řemeslu, které se vyučil. 

Poustevník pod hradem

V roce 1932 si tak našel místo pod hradem Týřov u Berounky, kde do konce svého života pobýval jako poustevník s minimálním kontaktem se svým okolím. Dle povídky Oty Pavla a vzpomínek těch, kteří Matouška pod hradem vídávali, vypadalo jeho první obydlí spíše jako takový stan. S dalšími léty se však jeho obydlí zdokonalovalo a později žil ve stavení podobném srubu. 

Josef Hendrich o Václavu Matouškovi napsal ve své knize O starém městečku Cerhovice: „V tom kraji pod Týřovem se usadil člověk, který se zklamal v lidech a tak necítil sounáležitost s lidskou společností, ale s přírodou. Těžko přežíval první zimu (…). Protože nechtěl lovit ryby a zvěř, živil se kořínky, které vyhrabal ze sněhu, jedl houby a různé bobule. Vodu pil z Oupořského potoka. Ve dne v noci udržoval oheň, aby nezmrzl.“

Matoušek byl opravdu poctivý poustevník a jeho život v podstatě splynul s přírodou. Od lidí nikdy nic nechtěl a ani nevyhledával cizí společnost. Až do osudné chvíle, kdy mu přišel romantikou zahalený balíček.

Fialový poustevník

Na začátku hořkosti v jeho životě byla nenaplněná láska. Ta nakonec silně silně promluvila do Matouškova života i po letech. Už jako poustevník pod hradem Týřov dostal balíček od své bývalé lásky, který obsahoval malířské potřeby a náčiní. 

V tento moment přišel v jeho životě důležitý zlom. Začal se věnovat malbě. Na svém životě však nic nezměnil. Jeho předmětem zájmu se staly přirozeně přírodní scenérie, které obklopovaly jeho poustevnické obydlí kolem hradu Týřov. Louky, lesy, skály a řeka Berounka na jeho nafialovělých obrazech vyměňoval za vejce, chléb, ovoce a mouku. Nakonec se k němu připojili i dva kocouři, s kterými tento “fialový poustevník” dožil ve svém srubu. 

Konec poustevníka

Jeho život zásadně zeslábnul poté, co se pod ním v zimě prolomil led na Berounce. Byl urgentně převezen se zápalem plic do Rakovnické nemocnice, ale odtud utekl zpět do svého srubu, kde 28. června roku 1948 následkem svého onemocnění zemřel. Někteří pamětníci vzpomínali, že byl v nemocnici dokonce dvakrát a z toho jednou dobrovolně.

To ovšem nic nemění na faktu, že zemřel sám, pravděpodobně tak, jak chtěl. Žák Alfonse Muchy po sobě zanechal neznámé množství obrazů, které jsou většinou rozmístěné po staveních v okolí jeho poustevnického obydlí. Berounsko tak přišlo o jednu z nejpodivnějších osobností, která kdy brouzdala místní krajinou. 

Zdroj: Neznámé příběhy - Česká televize, Kniha: O starém městečku Cerhovice

KAM DÁL: Jsou Češi kulturní barbaři? "Nový" Vítězný oblouk je nebere, asi by na něm potřebovali Bohdalku nebo Krampola