Švandrlíkovi smyšlení Černí baroni. Zoufale špatný student, ale nezadržitelný workoholik
Humorista a spisovatel Miloslav Švandrlík je autorem jedné z nejpopulárnějších satiristických knih Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky. Neméně oblíbený je také stejnojmenný film, jenž vznikl v roce 1992 v hlavní roli s Ondřejem Vetchým jako vojínem Kefalínem. Není překvapením, že se pravidelně objevuje na obrazovkách televize. Jaké zajímavosti se vážou ke vzniku knihy, k jejímu autorovi a samotnému filmu?
Miloslav Švandrlík nebyl nikdy výjimečným studentem. Nedoučil se instalatérem, maturitu získal jen díky ročnímu kurzu pro dělnické kádry a z DAMU odešel po dvou letech. Rodák z Prahy prožil dětství v Michli u Botiče, následně však dožil v domku na Chodově, kde jsou na svého bývalého obyvatele více než pyšní.
Na svém náměstí tu má sochu a stal se z něj čestný občan Chodova. Byť byl tento rozený vtipálek nespolehlivým studentem, o to větším byl workoholikem v tom, co mu šlo nejlépe. Za svůj život stihl napsat tři desítky knih, přes 7 tisíc povídek, 25 tisíc anekdot a nezahálel ani v psaní scénářů pro rozhlas, divadlo a televizi. Slávu mu však přinesla jedna legendární kniha, a to hned nadvakrát.
Černí baroni poprvé
První vydání úspěšného díla o pomocných technických praporech mělo pouhých 17 kapitol. Dílo dokončoval v době, kdy se usadila na území Československa sovětská vojska, během okupace v roce 1968. Potlačená revoluce s lidskou tváří se velmi brzy začala měnit v normalizaci a havlíčkobrodské nakladatelství moc dobře vědělo, že kniha postavená na satiře vůči socialistické armádě nebude mít na růžích ustláno.
Vše, co se vydalo, se také prodalo a jméno Švandrlík zlidovělo. Normalizační režim samozřejmě nedopustil, aby po Černých baronech mohl svobodně vydávat podobně humorem a kritikou nasáklá literární díla. Výjimkou byla práce s Jiřím Winterem Nepraktou na tvorbě kreslených vtipů pro časopis Dikobraz. Švandrlík však také tvořil pod pseudonymem Roman Kefalín.
Černí baroni kompletní
Po revoluci se mohl pustit do dokončení Černých baronů, ale úspěch prvního vydání, které se v socialismu šířilo také samizdatem, už nikdy nemohl překonat. O to víc, když v roce 1992 vznikl film s jeho scénářem, který Černé barony představil divákům v kině a následně v televizi. Úspěšná komedie s Ondřejem Vetchým, Pavlem Landovským a Miroslavem Donutilem.
Sám režisér Zdenek Sirový u tzv. PTP sloužil, takže moc dobře věděl, co Švandrlík ve své knize popisuje. Paradoxně však sám autor knihy nikdy nebyl v PTP, ale narukoval až v roce 1953, kdy se z této skupiny na okraji vojenské hierarchie stalo PT. Ti už měli svou službu jasně definovanou na dva roky, což u předešlých černých baronů neexistovalo.
Film byl kasovním trhákem a stal se nejúspěšnějším filmem prvního období privatizované kinematografie. Jenom v kinech snímek navštívilo 1 470 531 diváků a vydělal přes 26 milionů korun.
Zdroj: Český rozhlas, csfd.cz
KAM DÁL: Tragický konec Bedřicha Smetany. Hluchý a nezvladatelný dožil v blázinci
