Vlivné ženy minulosti. Svobodomyslná Milena Jesenská a její platonický vztah s Franzem Kafkou
Ani dnes nemůžeme hovořit o tom, že by v české společnosti bylo samozřejmé, že mají ženy stejná práva jako muži. O to důležitější je historický význam žen, které se prosadily ještě v méně příznivé době. Jaké osobnosti přispěly k tomu, aby se na ženy v Československu nedívalo konzervativní optikou?
Pro úplný seznam všech významných žen, které žily převážně ve 20. století, by musela vzniknout podrobná a několikasetstránková publikace. Důležitá jména bychom totiž našli ve všech společenských oborech. Ať jde o sport, vědu, medicínu či politiku a kulturu.
Postupně se pokusíme vybrat hned několik těch opravdu nejvlivnějších žen, které svým konáním pomohly emancipaci a v některých případech přímo feminismu. První díl se zaměří na příběh bohémské novinářky Mileny Jesenské.
Vzdor vůči otci
Možná trošku nespravedlně je život Mileny Jesenské zjednodušován do role “přítelkyně” významného spisovatele Franze Kafky. Byť se jejich bohatá korespondence stala i pro její osobní a procesní život důležitá, ona sama zaslouží pozornost pro charakter a práci, jež odvedla jako česká novinářka.
Zásadní vliv na její život mělo však náhlé úmrtí matky v Mileniných šestnácti letech. Otec, vážený univerzitní profesor Jan Jesenský, chtěl z Mileny doktorku, a tak musela navštěvovat několik semestrů medicíny, dlouho však nevydržela.
Spíše než akademický svět ji přitahovala společnost intelektuálů a bohémského života. V pražských kavárnách se seznámila se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem. První velkou lásku našla v o deset let starším židovském spisovateli Ernstu Pollakovi. S ním se také vdala a přestěhovala do Vídně.
Peníze do domácnosti přinášela převážně Milena. Psala do módních magazínů, dávala hodiny češtiny a občas nosila kufry na nádraží. Mnoho zkušeností nakonec vedlo k tomu, že se z ní stala velmi schopná novinářka, což prokázala po vzniku samostatného Československa.
Románek s Kafkou
V roce 1919 přichází osudové setkání s dílem Franze Kafky. Rozhodla se do češtiny přeložit jednu z jeho povídek, a tak začala jejich spolupráce, která přerostla k platonickému milostnému vztahu, který se odehrával převážně na dopisních listech.
“Ona je živoucí oheň, který jsem dosud nepoznal,” svěřil se Kafka v dopise Maxu Brodovi. Ten však kontakt s Jesenskou ukončil v roce 1923, údajně proto, aby se jejich korespondence nedostala do erotické roviny. Vliv mohl mít také zdravotní stav, protože Kafka o rok později umírá.
Podle všeho nespoutaná Milena Jesenská v té době ukončuje manželství s Pollakem, kterého mění za Franze Xavera Schoffongtsche, s kterým se stěhuje do vesnice u Drážďan, ale ani tento vztah dlouho nevydrží.
Návrat do Prahy
V roce 1925 se vrací do rodné Prahy, kde se podruhé provdala za architekta Jaromíra Krejcara a o tři roky později se jim narodila dcera Jana. V té době už se musela vyrovnávat se silnými zdravotními komplikacemi, které ve velké míře tišila morfiem. Na této látce se stala závislá, a tak musela podstoupit tvrdou odvykací kůru.
Pevně se v té době usadila do elitní novinářské společnosti mladého Československa. Přispívala do deníku Tribuna, do Národních listů, Lidových novin a také krátce do týdeníku Pestrý týden.
Z literárního hlediska jsou dnes nejvíce oceňovány její fejetony a reportáže, které si získaly respekt a uznání dokonce v zahraničí. Nutno dodat, že díky manželství s levicově smýšlejícím Krejcarem propadla i komunistické ideologii.
V roce 1931 vstoupila do KSČ a publikovala i v magazínu Svět práce. V době, kde žila, se tehdy scházela levicová kulturní scéna jako Julius Fučík, ale také se zde skrýval Klement Gottwald poté, co na něj byl vydán zatykač. Brzy ale pochopila, že komunismus není nic pro ni, a stranu opustila v roce 1936.
Vrcholem kariéry pro ni byla práce v Peroutkově Přítomnosti. Zde publikovala svoje nejlepší texty, které bezesporu patří mezi to nejlepší, co československá žurnalistika přinesla.
Odboj a smrt
Do Přítomnosti přispívala svými texty i po březnu roku 1939, kdy už se aktivně zapojila do protinacistického odboje. Pomáhala vydávat odbojový časopis V boj a pomáhala emigrovat rakouským a německým Židům z Prahy, ale také českým vojákům. Už v listopadu však byla zatčena a z Drážďanského vězení později přesunuta do koncentračního tábora v Ravensbrucku. Její zdraví tyto podmínky nevydrželo a 17. května 1944 zde umírá.
Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších novinářek v Československu a její ojedinělý charakter z ní učinil výraznou a osobitou součást československé literární kultury i politiky.
KAM DÁL: Osudové náhody sira Fleminga. Revoluční penicilin objevil díky otevřenému oknu v laboratoři
