Jan Palach: Skutečný národní hrdina? Ani po padesáti letech neznáme odpověď na všechny otázky

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 a zemřel 19. ledna roku 1969. Jeho otec vlastnil cukrářský podnik, který musel krátce po převratu opustit. Matka Jana Palacha a jeho staršího bratra Jiřího, Libuše, přesto vstoupila v roce 1957 do komunistické strany. A to z jediného důvodu – chtěla svým synům zajistit možnost studií.

Studovat!

Jan Palach chtěl studovat historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přijímací zkoušky sice zvládl, avšak přijat nebyl. Začal proto studovat na Vysoké škole ekonomické. Když se pak v roce 1968 hlásil na Filozofickou fakultu znovu, byl už úspěšný. Na podzim téhož roku bylo Janovi umožněno odcestovat do Francie. Tato zkušenost jej velmi ovlivnila. Po návratu se zúčastnil několika protestních akcí namířených proti okupaci.

Právě během těchto akcí údajně Jan Palach dospěl k rozhodnutí spáchat čin radikálního významu. Přiměla jej k tomu především netečnost společnosti, kterou během protestních akcí pociťoval. 16. ledna roku 1969 se pak Jan Palach v horní části Václavského náměstí nadýchal éteru, poté se polil benzínem a sám sebe zapálil. Podle zdravotníků, kteří Jana následně ošetřovali, utrpěl mladý student popáleniny druhého a třetího stupně na zhruba osmdesáti pěti procentech těla.

Zraněním podlehl Jan Palach 19. ledna. Údajně se po celou dobu hospitalizace zajímal, jaké jsou ohlasy jeho sebeupálení.

A reakce Palachův čin skutečně vyvolal. Ještě před jeho smrtí drželo několik mladíků v místech, kde se Jan Palach zapálil, hladovku. Den po Palachově smrti pak prošel Prahou průvod, který připomínal mladíkovu sebevraždu. Podobné akce neprobíhaly pouze v Praze, ale i v mnoha dalších městech tehdejšího Československa.

Podobně i Palachův pohřeb se stal příčinou pro velkou protestní akci namířenou proti okupačním poměrům. Průvod, který procházel z Václavského náměstí k dnešnímu náměstí Jana Palacha, čítal údajně několik desítek tisíc účastníků. 

V roce 1991 převzal Palachův bratr Jiří z rukou prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Palach nebyl sám

Jan Palach však nebyl jediný, kdo se na protest proti politickým poměrům své země upálil. Již před ním se k tomuto činu uchýlil Polák Ryszard Siwiec, který zemřel 12. září roku 1968. Devětapadesátiletý Siwiec zapálil sám sebe 8. září na protest proti účasti polských vojáků při srpnové okupaci Československa.

Asi nejznámější – nepočítáme-li Palacha samotného – obětí takového sebeobětování je pro nás patrně Jan Zajíc. Student, který se v návaznosti na Jana Palacha polil hořlavinou na Václavském náměstí 25. února. Palachův čin však našel odezvu i v zahraničí. 20. ledna se v Maďarsku upálil teprve šestnáctiletý Sándor Bauer. Měl při tom v rukou dvě maďarské vlajky.

Hořící keř, Jan Palach

Jan Palach dodnes vzbuzuje obdiv, údiv, stejně jako otázky po smyslu lidského života, ale i etiky. Jeho příběh se stal nedílnou součástí naší historie. A také mnoha filmových zpracování, k nimž se v rámci padesátiletého výročí jeho upálení budou v těchto dnech mnozí vracet. V loňském roce uvedl režisér Robert Sedláček do kin film podle scénáře Evy Kantůrkové. Jana Palacha ztvárnil Viktor Zavadil. Českému studentovi se však věnovali i zahraniční režiséři. Možná vůbec nejzdařilejší je zpracování známé polské režisérky Agnieszky Hollandové s názvem Hořící keř.