Tanečník ze StarDance Michael Petr: Nejvíc si cením toho, že jsem porozuměl své duši a sám sobě

Michaeli, v tanci jste byl velmi úspěšný, co vás přimělo přesedlat na zpěv?
Zpěv a muzika vždy byly moje láska, od narození jsem hrál na různé hudební nástroje, začal jsem nejprve s bubny, poté přišla basová kytara, elektrická kytara a také zpěv. Hudbu máme v rodině, dědeček hrával na tahací harmoniku, otec na bubny a od nich pak vedly moje první hudební krůčky. Poté jsem hrál aktivně hlavně na střední a vysoké škole v různých kapelách. Vždy jsem dělal hudbu i tanec zároveň, ale jakmile jsem začal tančit profesionálně a dosahoval jsem mezinárodních úspěchů, musel jsem si vybrat a hudba zůstala jen koníčkem. Věnovat jsem se jí aktivně začal opět před 6 lety, kdy jsem ukončil profesionální soutěžní kariéru v tanci.

Jaké tedy máte s hudbou plány, čeho chcete dosáhnout, jaký máte cíl?
Aktivně nahrávám dvě sólové desky, které vyjdou příští rok. Mám dva rozdílné projekty, jeden z nich je rockový a druhý popový, pro oba skládám všechnu hudbu a píšu text, většinu sám produkuji. Obě desky nahrávám už přes dva roky. Po vydání desek chystám turné v Čechách i v USA, kde momentálně žiju. Obě desky budou v češtině i v angličtině, takže jde o velký projekt, v podstatě o 4 desky. Mým cílem je vydávat hudbu, být aktivní na hudební scéně, dál skládat a vystupovat. Hudba pro mě nemá konečný cíl, je to pro mě životní styl, součást mojí duše.

Diana Kalashová: Kluka nemám, kvůli svému íránskému původu mám randění dost složité

Kromě zmíněných desek ale už letos v říjnu vydáváte debutový single, můžete jej více přiblížit?
V říjnu vyjde můj první single jak v Česku, tak v USA. V Praze jsem k němu v září natočil videoklip. První single se jmenuje v češtině Stánek na rohlíky a ve světe Hot Dog Stand, vyjde v říjnu. Je to opravdu příjemná a veselá písnička, tak doufám, že přispěje k úsměvu v deštivých podzimních dnech. Druhý single vyjde v listopadu a třetí v prosinci, v příštím roce budou následovat celé desky.

Co vám dala účast ve StarDance, jak na soutěž vzpomínáte?
Byla to obrovská zkušenost a moje první televizní show. Tančit na kameru je jiné než tančit na soutěži, takže jsem si z toho odnesl hodně. Nejraději vzpomínám na výbornou partu tanečníků i celebrit, opravdu jsme si sedli.

Na co jste v životě pyšný, pokud jde o vaši práci?
Po kariérní stránce jsem nejvíce pyšný na své úspěchy ve výuce tance v kategorii Pro/Am v posledních 7 letech, myslím, že jsem opravdu porozuměl této kategorii a její metodice, moji žáci jsou velmi úspěšní a dokonce vyhráli 5 titulů Mistrů světa a já sám jsem vyhrál cenu za nejlepšího učitele na Mistrovství světa 2017, za rok 2018 a 2019 jsem pak byl druhý. Je to opravdu báječné a nevím, co víc bych si mohl přát. Také si moc vážím faktu, že jsem mohl hodně cestovat, snažil jsem se studovat tanec vlastně na všech kontinentech, získal jsem dobrý přehled a měl jsem to štěstí, že jsem potkal mnoho zajímavých osobností a mými žáky byly i světové celebrity jako Linda Kozlowski, herečka známá díky hlavní roli ve filmu Krokodýl Dundee, Mommy „D“, maminka mistra světa v boxu Mannyho Pacquaio, se kterou jsem vystupoval v Singapuru, či Ryker Lynch, který je velmi úspěšný hudebník a v americké verzi StarDance tančil jako celebrita.

A když pomineme práci?
Je pravda, že všechny kariérní úspěchy beru pouze jako zkušenosti, ne životní milníky. Vždy si nejvíce cením toho, že můžu růst jako člověk v osobním směru a každou zkušeností, kterou jsem prošel, jsem se naučil něco o sobě a o životě. Nejvíce si proto cením toho, že jsem v poslední době porozuměl své duši a sám sobě, a za to děkuji hudbě.

Máte jako tanečník ve zpěvu nějakou výhodu?
Určitě ano. Tanec mně při zpěvu moc pomáhá, zpívám totiž celým tělem, to mě baví, a hlavně se nestydím. Myslím, že je velkou výhodou znát své tělo a nebát se ho použít k projevu a vyjádření textu. Tak trochu ironií je, že vyloženě taneční hudbu nedělám, mám radši rock, při kterém se dá spíše vyblbnout než si zatančit a má popová hudba jsou zase spíše ploužáky či písně k zamyšlení. Ale za těch 20 let jsem vytančený dost, a tak si myslím, že je to v pořádku a taneční hudbu nechávám mladším.

Pro koho zpíváte, kdo je váš posluchač, vaše publikum?
Nejradši bych zpíval pro celou rodinu, rock, na který si lidé mohou „zapařit“, romantiku na ploužáky i veselé písničky, které se líbí i dětem. První singl o stánku na rohlíky se tomu blíží a věřím, že pro celou rodinu je, a mám z toho radost. Přirozeně dělám texty ze života pro každého a doufám, že se budou líbit všem generacím.

Jak na vaše hudební aktivity reaguje vaše okolí, máte podporu blízkých?
Podporu ve svém okolí mám velkou. Rodina i přátelé už se nemůžou dočkat, až to bude venku, a říkají, že už na těch tzv. „hudebních vejcích“ sedím dost dlouho. Co se týče pomoci, tak jsem hodně samostatný a vše začíná a končí u mě, ale velkou oporou je mi můj bratr a jeho rodina a také moje učitelka zpěvu Hanička, která je můj hudební anděl strážný. 

Kdo další tvoří váš profesionální tým?
Jsem moc vděčný, že jsem natrefil na super talentované lidi a profíky ve svých oborech. Díky nim se moje vize stávají realitou. Jak jsem zmiňoval, mám úžasnou učitelku zpěvu, pak jsou tu kluci, co se mnou nahrávají v Praze, mám také skvělého studiového inženýra a mixaře a v neposlední řadě také hudební studia v Praze a v Portlandu v USA. Se všemi pracuji na deskách už přes dva roky a jsou opravdu úžasní a jsem rád, že je mám.

Zmiňoval jste, že žijete v USA, ale chystáte desku i v češtině a koncertní turné po Česku. Kde je tedy váš domov?
Už 7 let žiju v USA ve státě Oregon. Žiju ve městě Portland, které se mi moc líbí a svým způsobem mi připomíná Čechy a Hradec Králové, kde jsem se narodil. Je tady soutok dvou řek, hodinu cesty odsud jsou hory, jako to má Hradec, ale také je hodinu cesty odsud pobřeží. Lidé jsou taky hodně podobní jako v Česku, mají rádi pěší i cyklo turistiku, pijí dobré pivo, jsou přátelští a na nic si nehrají.

Takže vám Česko neschází? V čem vám Amerika učarovala?
Amerika je obrovská země s mnoha státy, je těžké ji dát do jednoho rance, ale žil jsem v Coloradu, New Yorku, Los Angeles a v Portlandu, a mám tedy zkušenosti z těchto míst. Ve všech těchto státech se mi něco líbilo a něco nelíbilo, jako všude jinde. Amerika je ale země obrovských možností a jsem vděčný a vážím si toho, že se Amerika stala mým druhým domovem. Na druhou stranu mi můj český domov schází. Krví budu Čech vždycky, mám rád českou kulturu a hlavně sport, aktivně sleduji hokej a tenis. Do Prahy teď jezdím pravidelně nahrávat, takže to beru tak, že mám dva domovy, ale v Čechách bych rád trávil více času, tak mi držte palce, ať se moje hudba líbí a je tady zájem o koncerty. Možná se nakonec vrátím i napořád. 

Co byste poradil lidem, kteří chtějí tančit nebo zpívat, ale neví, jak začít?
Doporučil bych začít s odborníkem, zajít si do taneční nebo hudební školy. Pokud jste úplný začátečník, může se stát, že samostudium pro vás bude ztráta času. Nejdůležitější ale je se nebát a jít do toho naplno, protože život máme jen jeden, tak bychom jej měli žít tak, abychom pak nemuseli litovat, že jsme něco propásli.

Co nebo kdo vás nejvíce inspiruje, ať už v tanci či ve zpěvu?
V hudbě mě nejvíce inspiruje život, jeho radosti či starosti, je to neomezený potenciál pro nové písně a texty. V tanci mě ze začátku inspiroval legendární herec Patrick Swayze a pak samozřejmě moji bývalí učitelé a kolegové, kteří byli úžasní a bez nich by to nešlo.

Z Prahy utekl před komunisty, v Austrálii zametal podlahy. Dnes je Thomas Sedivy americkým milionářem