Geniální scénograf Josef Svoboda: kouzelník divadelního prostoru měl nesplněný sen. Čech, kterého znal celý svět

Kdo byl Josef Svoboda? Jeho činnost velmi výstižně popisuje web, věnovaný tomuto scénografickému velikánu - „Josef Svoboda byl velkým kouzelníkem divadleního prostoru“. Diváci, kteří měli možnost vidět divadelní představení, jež se odehrávalo v jeho kulisách, tomuto konstatování jistě dají zapravdu.

Vyučený truhlář

Josef Svoboda se narodil 10. května roku 1920 v Čáslavi, kde se také vyučil truhlářem. To mu ale nestačilo, a tak po vyučení zamířil na speciální školu pro vnitřní architekturu a dále na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jeho dalšími již profesními působišti pak byla divadla - nejprve Velká opera 5. května a poté Národní divadlo, kde od roku 1970 po devět let působil ve funkci vedoucího scénografa. To již ale od roku 1958 více než úspěšně fungovala Laterna magika, kterou její autoři představili na světové výstavě Expo v Bruselu. Stejně tak jeho práci již znali herci, producenti a hlavně diváci na celém světě.

Fyzika, chemie i moderní technologie…

Scénograf Josef Svoboda svoje “řemeslo” ovládal skutečně dokonale, mohl proto bez obav využívat jak principy a možnosti moderní techniky, tak i zákony fyzikální nebo dokonce chemické. O svoje vědomosti a umění se rád podělil s mladšími a začínajícími kolegy - přednášel jak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou dříve sám vystudoval, tak i na univerzitách až za oceánem.

Josef Svoboda jako kolega a šéf

„Josef Svoboda byl umělecký šéf Laterny magiky, kde jsem pracoval nejprve jako ekonom a následně jako jeho zástupce. Po jeho odchodu jsem Laternu převzal. Rád na něj vzpomínám jako na ohromnou tvůrčí osobnost a uměleckého šéfa divadla, který Laternu magiku doslova táhl dopředu,“ vzpomíná na spolupráci s Josefem Svobodou Petr Tošovský.

„Byl to v první řadě člověk s ohromným přehledem o technických možnostech divadla, které neustále rozvíjel. Přitom všem ale zůstal tím vyučeným truhlářem, který dbal na praktickou stránku věci a velmi často se stávalo, že pokud někdo z techniků říkal, že něco nejde udělat, tak on mu sám předvedl, že to jde. Byl to člověk neobyčejně invenční a nic, co dělal, nebylo samoúčelné. Každý detail, který navrhl, dokonale sloužil divadlu, scéna byla vždy připravena s ohledem na herce,“ hodnotí práci světoznámého scénografa Petr Tošovský, dlouholetý ředitel divadla Laterna magika.

Nesplněný sen Josefa Svobody

„Jedním z tvarů a nástrojů, které využíval v maximální možné míře, byla spirála. Ale úspěch měly i další a další jeho práce. Přesto měl sen, který se mu bohužel nepodařilo uskutečnit. Byla jím stavba nového moderního divadla na úrovni možností současných technologií. Dokonce byl ve spolupráci s panem architektem Kunou již připraven projekt. Nové divadlo mělo stát ve Spálené ulici v místech, kde dnes najdeme obchodní komplex Quadrio. Zde by býval mohl naplno využít všech možností, které se nabízely a s nimiž mohl pracovat v divadlech ve světě.

Tento projekt ale bohužel přišel  době po dostavbě Paláce kultury, což byla mimořádně finančně náročná akce, a stát do stavby divadla v té době již nebyl ochoten investovat. Podařilo se mu tedy alespoň prosadit změnu při rekonstrukci a dostavbě Národního divadla, kdy v místech, kde je nyní jeho Nová scéna, měla původně stát multifunkční budova. Právě na základě intervencí Josefa Svobody pak vznikla právě budova, kterou známe.“

Jeho scény žijí dodnes

Každá konkrétní scéna žije a odchází s představením, pro které byla připravena. Přesto některá díla pana profesora Svobody žijí i nadále. Laterna magika například odkaz scénografa Svobody oživuje v představení Kouzelný cirkus, které se hraje od roku 1977. Režíroval jej pan režisér Evald Šorm a Josef Svoboda k němu připravil scénu.

Další práce tohoto vynikající scénografa žije ve Stavovském divadle - jde o inscenaci Dona Giovanniho, kterou připravoval v sedmdesátých letech. „Tato dekorace je zachovaná, ale hraje se v ní jen příležitostně. Naposledy si ji vyžádal Placido Dominco, který zde předloni inscenoval Dona Giovanniho se skupinou mladých zpěváků. Dekorace měla být použita několikrát i letos v červnu, ale s ohledem na koronavirus z toho sešlo,“ prozradil Petr Tošovský, který připomněl také scénu, kterou uchovává Národní divadlo. Jde o dekoraci k opeře Tosca, vytvořenou v roce 1947 pro Velkou operu 5. května. Tu obnovil bývalý žák pana profesora Svobody a ředitel Národního divadla Daniel Dvořák k jeho 80. narozeninám.

Geniální práce pro Itálii

„Další nádherná dekorace, kterou mohou diváci dodnes obdivovat, vznikla pro festival v Maceratě v Itálii. Jde o operu La traviata a je zde využito čtyřicet metrů zrcadlové fólie, v níž se odráží vše, co se děje na jevišti. Diváci nejprve v odrazu fólie vidí látkovou oponu, položenou na jevišti. Potom se opona roztrhne a pod ní se objevuje další scéna, v níž se odehrává děj opery. Zrcadlová fólie se dále zvedá, odráží se v ní stále více z diváckého prostoru a ve finále se zvedne zcela a odráží scenérii města,“ popsal jednu z úžasných prací Josefa Svobody jeho nástupce v křesle šéfa divadla Laterna magika.

Světová i zdejší ocenění

Český scénograf, vyučený truhlář a divadelní vizionář byl mnohokrát oceněn jak v naší republice, tak i ve světě. K jeho světovým “trofejím” patří čestné doktoráty z Royal College of Arts v Londýně, Denison University and Western Michigan University v USA, cena U. S. Institute for Theatre Technology, Řád umění a krásné literatury Francouzské republiky a Řád čestné legie Francouzské republiky a mnohé a mnohé další. Oceňován byl také v Československu, kdy se stal v roce 1954 laureátem státní ceny, v roce 1968 národním umělcem a v roce 1997 získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii scénografie roku (za scénu ke hře Faust od J. W. Goetha v ND). I zde jde ale jen o velmi skromý náhled do dlouhého seznamu dalších cen a uznání, která si za svoji práci zaslouženě převzal.

KAM DÁL: Eiffelova věž byla určena k demolici. Zachránil ji sám Gustave Eiffel a dnes je symbolem Francie