Je-li s námi Bůh, kdo je proti nám? Josef Kemr jasně naznačil komunistům, co si o nich myslí

Umělci jsou vždy těmi, kteří jsou v celé společnosti nejvíce vidět. Jsou to – dnešním slovníkem – celebrity, jejichž mínění a názorům mnoho lidí přikládá velký význam. Tak to bylo i v minulosti, v době, kterou někteří dodnes vynášejí do nebes a jiní by na ni velmi rádi zapomněli.

Křesťan Josef Kemr

Bylo to tak i v letech, kdy v naší zemi vládla jediná strana a komunisté si dávali velmi dobrý pozor na to, aby všichni mluvili stejným – tedy tím jejich – jazykem. A přece se našli i mezi umělci takoví, kteří se odmítli podvolit. Jedním z nich byl i svérázný Josef Kemr, člověk hluboce věřící, křesťan až do morku kostí. Tento herec dokázal to, co málokdo z ostatních: svoje názory dával velmi jasně najevo a přesto se s herectvím nemusel dlouhodobě rozloučit. 

Mlčet a žít v klidu

V každé době nás obklopuje společnost a režim, s nímž můžeme, nebo nemusíme souhlasit. Doba, která je již více než třicet let jen historií, ale žádné velké odmítání nepřipouštěla. Kdo hlasitěji nesouhlasil, musel počítat s následky. A tak se také mnoho lidí proti bezpráví neohrazovalo. Pravdou je, že jim byl odměnou poměrně bezproblémový život bez větších výkyvů. Stačilo „jen“ mlčet a myslet si své, dětem pro jistotu říkat jen to, co bylo bezpečné, kdyby to zopakovali před spolužáky nebo učitelkou, a dobře si prověřovat známé, před kterými by ti méně spokojení chtěli být skutečně upřímní. Josef Kemr ale věřil, že pokud je o něčem přesvědčen, má mít právo chovat se tak, jak považuje za správné. Dovolil si to, na co se jiní báli jen pomyslet. 

Dlouhé vlasy, dlouhý kabát – a moped

Jedním z příběhů, kterými byl Josef Kemr známý, byl již jeho postoj k okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Invaze, známá také pod označením Operace Dunaj, nadzvedla ze židle většinu národa. Stejně tak se proti tomuto zahraničnímu zásahu do vývoje v Československu ohrazoval i Josef Kemr, který svůj protest dával najevo mimo jiné hodně viditelně. V době, kdy rozhodně nebylo vhodné vyčnívat z davu a prezentovat jakékoliv sympatie k západnímu stylu života, jezdil herec po Praze na svém mopedu v dlouhém „zápaďáckém“ kabátě a s dlouhými vlasy, které se rozhodně neshodovaly se stylem řádného člověka budujícího lepší socialistické zítřky pod dohledem Sovětského svazu. Dnes se nám to může zdát úsměvné, je ale potřeba vžít se do tehdejší situace. 

Bůh stál nad vším kolem

Známý byl také svojí hlubokou vírou v Boha, které se nevzdal ani s vidinou, že by jej mohla stát hereckou kariéru. Režisér Otomar Krejča s ním na toto téma zavedl řeč a varoval jej, že se mu takové chování nemusí vyplatit. „Poslyšte, proč pokaždé smekáte, když jedete kolem kaple? Dělejte to aspoň nějak nenápadně, tajně, takhle mi komplikujete možnost, abych vás angažoval,“ řekl mu tehdy, ale zbytečně. Hercova pevná povaha nedovolila ustoupit ani o píď. Naopak – jakmile měl pár volných dnů, vydával se do krajiny opravovat Boží muka a kapličky, na které se při budování socialismu zapomínalo. 

Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám? 

„Pro Josefa Kemra a jeho vztah k režimu je určující ta skutečnost, že byl hluboce věřící. To znamená, že vyznával nějaké morální zásady a normy, které zcela pochopitelně byly v rozporu s tím, jak se choval komunistický režim,“ uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas historik Martin Švejda. Ve svém projevu na církevním pohřbu Jaroslava Seiferta Kemr více než jasně naznačil rozpor mezi křesťanskou morálkou a komunistickým režimem. „Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“ zeptal se tehdy shromážděných smutečních hostů. To už jej ale stálo roli Nejezchleba ve filmu Smrt krásných srnců, kterou místo něj získal herec Lubor Tokoš. 

Revoluční rok a dopis do Rudého práva

Přišel rok 1989, společnost začínala pomalu směřovat k revoluci, ale ještě pár týdnů před 17. listopadem rozhodně nebylo nic jistého. Přesto se Josef Kemr již na počátku tohoto roku rozhodl zaslat svoje vyjádření k textu vydanému v Rudém právu, který se vyjadřoval k Václavu Havlovi a jeho rodině. Zastal se také Miloše Havla a jeho chování v době protektorátu. To vše několik měsíců před revolucí. Jak se asi museli tehdejší redaktoři divit, když se s nimi Josef Kemr rozloučil pozdravem „Bůh Vám žehnej“, se můžeme jen domýšlet.
Stejně tak se stal jedním z prvních umělců, kteří v létě stejného roku podepsali dokument Několik vět. Josefa Kemra můžeme později vidět na mnoha fotografiích z revolučních dní, kdy se aktivně účastnil mnoha protestních akcí, mluvil k lidem a podílel se na proměně společnosti. 

Ve vzpomínkách těch, kteří ho znali, zůstává Josef Kemr stále člověkem, který sice neměl jednoduchou povahu, ale jehož rovná páteř se nedala ohnout ideologií. Josef Kemr se nebál dávat svoje názory najevo ani v době, kdy se to nemuselo vyplatit. A takových lidí nebylo mnoho. 

Zdroj: Český rozhlas, víra, wikipedia, csfd

KAM DÁL: Polský král August II.: Silný se ve své milostné vášni nezastavil ani před vlastní dcerou.