Král ženských srdcí i filmu Rudolf Hrušínský: Na poslední natáčení ho vozili z nemocnice, věděl, že umírá
Neuvěřitelně uvěřitelné postavy, které v desítkách filmů ztvárnil Rudolf Hrušínský, s námi budou navždy. Byl to geniální herec, schopný ztvárnit jak komediální, tak i tragickou roli s bravurou, kterou by mu mohl závidět celý regiment dalších divadelníků. Jeho život byl ale nakonec plný bolesti.
Budoucí velký herec se narodil v roce 1920 jako Rudolf Böhm. Jeho rodina patřila k hereckému prostředí doslova od Josefa Kajetána Tyla. A co by mohlo být pro Rudolfa Hrušínského příznačnější než místo jeho narození - na svět přišel přímo na divadelních prknech, které se staly jeho osudem navždy. Když ale chtěl po gymnáziu studovat konzervatoř, přijat nebyl. Ani to mu nezabránilo odevzdat se plně herecké profesi. A udělal jen dobře.
Žádná role nebyla příliš složitá
Patrně největší vliv na herectví Rudolfa Hrušínského měl E. F. Burian. I přesto si tento génius divadelních prken a později i filmového plátna vybudoval svůj vlastní nezaměnitelný styl, pro který jej ženy milovaly a muži obdivovali. Desítky a desítky rolí na jevišti začaly brzy doplňovat filmové role, kterých byly ke konci hercova života více než dvě stovky. V roce 1944 se dokonce posadil i do režisérské židle, ale bez většího úspěchu. Raději proto zůstal před kamerou a my tomuto osudu můžeme jen děkovat. Filmové role, v nichž se objevil, bychom mohli vyjmenovávat opravdu dlouho. Za všechny snad tedy jen průřezem: Švejk, geniálně ztvárněný Karel Kopfrkingl ve filmu Spalovač mrtvol, udavač Zajíček ve snímku Vyšší princip nebo doktor Skružný v kultovním filmu Vesničko má středisková. Je to ale velmi nespravedlivé k ostatním rolím - pohádkovým, komediálním, vážným až tragickým.
Celoživotní láska
Jaký ale byl život Rudolfa Hrušínského? V roce 1945, tedy jen krátce po válce se oženil. Za manželku si vzal křehkou dívku Evu, s níž se poznal teprve před pěti měsíci, v prvním poválečném létě. I když se mohlo zdát, že šlo snad o neuvážený sňatek, čas ukázal, že takové předpovědi byly mylné. Manželství Hrušínským vydrželo skutečně až za hrob. Možná i díky povaze paní Evy, která snad vzhledem k velké rodinné tragédii chovala vlastní manželství i mateřskou roli ve velké úctě. Celá její rodina kromě sestry totiž přišla za války o život v koncentračním táboře. Proto paní Eva vždy velmi ochotně a starostlivě pečovala jak o svého manžela, tak poté i o dva syny, kteří se z manželství narodili a dodnes pokračují v herecké tradici rodu.
Nešťastná politika...
Přišel rok 1968 a s ním i text 2000 slov, jehož autorem byl Ludvík Vaculík. Podepsal jej i Rudolf Hrušínský a když odmítl svůj podpis vzít zpět, následovalo přesně to, co se dalo očekávat. Zákaz činnosti… O kolik jeho divadelních i filmových rolí tímto rozhodnutím tehdejších mocných svět přišel, se dnes již nedozvíme. Můžeme jen doufat, že v dnešní době mohou lidé myslet svobodně a za své svobodné myšlení se nemusí obávat trestu. V roce 1977 ale Rudolf Hrušínský podepsal Antichartu.
Po listopadové revoluci se dokonce na dva roky stal politikem, když zasedal ve Sněmovně lidu. Tato životní etapa jej ale přílišnou radostí nenaplnila. Vrátil se k herectví a další a další role ztvárňoval bez nadsázky až téměř do posledního dechu. A to i přesto, že prodělal celkem šest infarktů (ten poslední již jeho nemocné tělo nevydrželo a stal se mu osudným).
Mezi filmovým studiem a nemocnicí
Svoji poslední roli prezidenta Háchy Rudolf Hrušínský ztvárnil ve filmu Noc rozhodnutí. Bylo mu tehdy 73 let a jeho tělo odmítalo poslušnost. Vyčerpání a vyhublá postatva dávaly bohužel tušit, že se blíží neodvratný konec. Přesto tento velký herec svoji práci dokončil - a to i za velmi vysokou cenu. Na natáčení jej vozili přímo z nemocnice, kam se ihned po skončení práce opět vracel, často i v kostýmu, z něhož neměl sílu se vysvléci. Zemřel v roce 1994, jen pár měsíců poté, co svoji poslední práci dokončil. Další role mu už osud i ke škodě diváků nedopřál. Stovky filmů, seriály i divadelní role, v nichž prakticky vždy exceloval, ale zůstanou.
KAM DÁL: Mučení Státní bezpečnosti. Některé metody byly horší než u nacistů
